Do ruda rozzuřen

Ilustrace: Nenad Vitas

Možná jste zprávu, na kterou se poukazovalo kupříkladu zde, zachytili, možná ne. Vrchní americký prokurátor Alberto Gonzales požaduje po zákonodárcích ustavení nového trestného činu softwarového pirátství a velmi přísných trestů za něj. Usvědčený pirát by mohl být v nejhorším případě odsouzen až k doživotí. Původní zprávu k tématu naleznete zde.

Určitě už se nadechujete. Ano, hloupí Američani jsou schopni všeho. A jejich panu vrchnímu žalobci patrně došly nervy při pohledu na tu havěť občanskou, která si s licencemi počítačových programů vůbec neláme hlavu a krade, tedy vlastně kopíruje všechno možné, kde jenom může. Prostě je to hrůza.

Nebojím se, že by podobná norma vešla v USA doopravdy v platnost, zvláště ne v době, kdy je napadán i poslední sporný pokus amerického velkoprůmyslu o nasazení okovů uživatelům – DMCA. Na druhou stranu ale žijeme v globálním světě, kdy právo jedné země velmi snadno prolíná do právní praxe země jiné. Konečně i Česká republika je součástí většího celku a tento celek je díky ekonomickým a politickým vazbám pod značným americkým vlivem. Znamená to však, že by někdo za okopírování Office mohl jít dělat spolubydliče Kájínkovi?

       

Ne. Spíše to znamená něco jiného. Kapitáni průmyslu a zábavy se s definitivní platností přesvědčili o tom, že jím miliardy v libovolné tvrdé měně doslova protékají mezi prsty. Všechny ty licence softwaru, ty kopie audiovizuálních nahrávek, ty dokumenty, telefonáty. Prostě to všechno, z čeho by se dal vycedit onen pověstný Jeden Cent Billa Gatese, je nekontrolovatelně distribuováno pomocí Internetu a přes veškerou snahu o technické omezení, zrušení, nebo právní zakázání služeb, které tuto distribuci umožňují, se s zákeřným virem pirátství nedaří absolutně nic dělat. Jejich vlastní pozice je tím ohrožena, a ani ne kvůli uživatelům. Spíše proto, že tam, kde není možné kontrolovat distribuci vzácného statku, tento statek přestává být vzácným a nelze jej považovat za komoditu.

Pánové, kteří nejvyššímu americkému státnímu zástupci nejspíše (ale nechci se dotknout jeho šlechetných cílů) zazelenili peněženku tamější tvrdou měnou, dělají stejnou chybu jako narkoman, který když nepomáhají velké dávky, bere ještě větší. Feťáčka totiž nakonec jeho droga zcela jistě zabije a stejně tak si myslím, že na snahu o ochranu svých práv drakonickými zákony nakonec doplatí přesně ti, kteří se o ni snaží.