Hlavní navigace

Jiří Srstka (Dilia): Uložto.cz nám jednostranně vypovědělo smlouvu

14. 5. 2013
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Ondřej Hošt, Lupa.cz
Ředitel Dilie vysvětluje, proč agentura vyvolala arbitrážní řízení o doménu xtrance.info. A jak skončila spolupráce s úložištěm Uložto.cz. Doplněno o vyjádření Uložto.cz.

Dilia si v loňském roce zaregistrovala u Úřadu průmyslového vlastnictví ochrannou známku XTRANCE. Na základě této ochranné známky jste následně vyvolali arbitrážní spor o vlastnictví domény xtrance.info. Proč jste zvolili tento postup?

Zvolili jsme tento postup, protože žádný jiný už nebyl možný. Xtrance.info začínal před několika lety jako otevřená databáze, specializující se na slovesná díla. Uživatelé měli možnost, na rozdíl například od Uložto.cz, záznamy v této databázi volně procházet. Už tehdy jsme se snažili zjistit, kdo za projektem stojí. Potřebovali jsme se s ním spojit, abychom uplatnili zákon 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti. Chtěli jsme mu sdělit, že se na xtrance.info nacházejí konkrétní díla, která jsou chráněná a aby je, jak říká zákon, neprodleně odstranil.

Zkoušeli jsme ho kontaktovat prostřednictvím webového formuláře, žádnou odpověď jsme však nedostali. Následně jsme se snažili zjistit jeho identitu přes vlastníka domény. Zjistili jsme, že doména je zaregistrovaná v USA a ten, kdo ji má zaregistrovanou, je anonym.

Mezitím nakladatelství Academia podalo na provozovatele domény, resp. na neznámého pachatele, trestní oznámení. Zástupci Academie nás vyzvali, zda se k trestnímu oznámení připojíme. Nejsem příznivcem metání trestních oznámení na osoby, které nejrůznějšími způsoby neoprávněně užívají autorská díla. I z toho důvodu, že existuje judikát Nejvyššího soudu, který říká, že se musí vyčerpat všechny civilní prostředky a teprve poté může nastoupit trestně právní represe. Dilia ale v té době vyčerpala již všechny možnosti, jak se dopátrat provozovatele, a tak jsme se k trestnímu oznámení připojili. Pokud bychom chtěli provozovatele xtrance žalovat v rámci občanskoprávního sporu, museli bychom znát identitu žalované strany.

Jak dopadlo trestní oznámení?

Bylo odloženo. Dostala se k nám ale informace, že policie opravdu zjistila držitele domény, mluvila s ním a xtrance.info tři měsíce nefungovalo. Poté svoji činnost obnovilo, ale v pozměněné podobě. Stal se z něj rozcestník. Už to nebyla databáze děl, ale databáze autorů a knih doplněná odkazy na jiné weby. Odpovědnost osoby, která provozuje podobný rozcestník, je trochu jiná než u webu, kde jsou přehledně uložena autorská díla.

Někteří provozovatelé obchodů s e-knihami prý zprostředkovaně kontaktovali provozovatele domény a ten jim slíbil, že vyhodí z databáze knihy, které se oficiálně nabízejí v elektronické podobě. Dohoda uskutečněná neformálně však poté vůbec nefungovala. 

prof. JUDr. Jiří Srstka: ředitel divadelní, literární, audiovizuální agentury Dilia

  • Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy
  • 1994 – 2002 ředitel Národního divadla
  • od roku 1993 interní pedagog na DAMU
  • od roku 2002 ředitel občanského sdružení DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentury

Vraťme se ale zpět k ochranné známce a arbitrážnímu řízení.

Přemýšleli jsme, jak se dopátrat identity provozovatele. Zvolili jsme instrument ochranné známky. Čekali jsme, že se provozovatel webu přihlásí v době, kdy byla naše žádost veřejně vystavená. Nicméně to se nestalo.

Poté, co jsme ochrannou známku získali, jsme vyvolali zkrácené arbitrážní řízení. Dožadovali jsme se v něm uplatnění naší ochranné známky. Arbitr však k mému hlubokému překvapení při svém rozhodování přihlédl k námitkám, které poslal anonym. Ten tvrdil, že výraz používal už předtím, a že když jsme si tu známku zapsali, byli jsme vlastně druzí v řadě. 

Arbitráž není soud. Ale má veškeré znaky procesního řízení. Když nějaký pán XY napíše, že známku užívá, a dotyčný arbitr nepřihlédne k tomu, že není prokázána jeho identita, tak si o tom mohu myslet své.

Jiří Srstka - ředitel divadelní, literární, audiovizuální agentury Dilia
Autor: Ondřej Hošt, Lupa.cz

Jiří Srstka – ředitel divadelní, literární, audiovizuální agentury Dilia

Když ale majitel domény podal v rámci arbitrážního řízení námitky, tak ho musel arbitr nějakým způsobem kontaktovat?

Ozval se sám.

Mělo tedy vůbec smysl vynakládat peníze a úsilí na zapsání ochranné známky a arbitráž?

Jsme občanské sdružení autorů a tím pádem nejsme žádná komerční právnická osoba. Našimi zakladateli a platnými členy občanského sdružení DILIA je 365 autorů. U nás se sdružují na rozdíl například od Ochranného svazu autorského (OSA) jen autoři, nikoliv třeba také nakladatelé a další investoři. Autoři, správní rada i já jako ředitel sdružení jsme se shodli na tom, že v oblasti ochrany autorských práv musíme postupovat všemi možnými prostředky, byť tyto prostředky obecně v Evropě zatím zklamávají.

Jak budete tedy postupovat v případě xtrance nyní?

Pokud bych znal nějaký další právní prostředek, který bych chtěl použít, tak ho nebudu z pochopitelných důvodů dopředu zveřejňovat. Nicméně další možnosti zvažujeme. Analyzujeme třeba různá rozhodnutí soudů, a to i v evropském kontextu.

Podnikáte podobné kroky i vůči dalším internetovým projektům, ze kterých je možné stahovat autorsky chráněný obsah bez vědomí majitelů autorských práv?

V současné době je asi nejnapjatější situace s Uložto.cz. Zpočátku to vypadalo, že se nějakým způsobem dohodneme. S pány Pacanem a Karabinou, kteří Uložto.cz provozují, jsem osobně jednal. Mám pocit, že jejich tíha k odpovědnosti je minimální. Nicméně i přesto ji snad alespoň minimálně pociťují. Po dlouhé diskusi jsme spolu uzavřeli smlouvu. Oni se ve smlouvě zavázali, že nám, resp. IFPI, která pro nás fakticky vyvíjí vyhledávací činnost, umožní vstup do jejich databáze. Zároveň jsme podle této smlouvy měli mít možnost v této databázi mazat díla, jež jsou autorsky chráněná. To jsme po uzavření smlouvy opravdu dělali.

Už na začátku naší spolupráce, pokud je vůbec možné mluvit o spolupráci mluvit, docházelo ke třenicím. V naší databázi máme zhruba 120 tisíc slovesných děl. Musíte databázi Uložto.cz projít a zjistit, které ze souborů obsahují některé z těchto děl a jsou na Uložto.cz nelegálně zveřejněny. Není to přitom vůbec jednoduché. Když se přilepíte nějakým softwarovým produktem na jejich masku a chcete začít díla vyhledávat, tak vás to za chvíli odkopne a nepustí vás dál.

Uložto.cz tedy dělalo všechno možné, aby nám vaši práci ztížilo, byť jsme konali podle uzavřené smlouvy. Detekujete například 18 tisíc neoprávněně zveřejněných děl, potom je různě prověřujete a následně mažete. Trvá to nějakou dobu a může se vám v takto velkém objemu stát, že se někde nestrefíte. Zpočátku jsme měli chybovost zhruba 0,5 procenta.

Provozovatelé Uložto.cz se toho pochopitelně hned chytli a začali nám říkat, že dotyční, kterým jsme omylem smazali nějaký soubor, budou žádat náhradu škody. Pro Uložto.cz byl takový omyl byť v takovém minimálním objemu hrubým porušením smlouvy.

Když jsme začali mazat audiovizuální díla, kterých bylo na Uložto.cz okolo 20 tisíc, požádali jsme provozovatele, aby nám v rámci smlouvy navýšili limit mazání určitého počtu souborů denně. Oni nám ale místo toho smlouvu okamžitě vypověděli, s tím, že jsme ji hrubě porušili. Tedy vytkli nám opět smazání nějakých souborů, které nebyly chráněnými audiovizuálními díly. V té době jsme se už ale dostali v chybovosti na úroveň v rozmezí 3 až 5 promile.

Tím byla naše spolupráce s Uložto.cz ukončena. Zkušenost ostatních nositelů autorských práv s Uložto.cz je mimochodem velice podobná. Nutně se naskýtá otázka, zda to Uložto nedělá jenom proto, aby se jeho provozovatelé nějakým prapodivným způsobem účelově ochránili a tvrdili tak, že udělali všechno proto, aby se autorská práva neporušovala. Skutečnost je ale samozřejmě jiná.

Kdy došlo ze strany Uložto.cz, resp. Nodus Technologies, k vypovězení té smlouvy?

Ani ne před měsícem.

Jak budete nyní vůči Uložto.cz postupovat?

Začali jsme postupovat stejným způsobem, který jsme používali již před uzavřením smlouvy. Požádali jsme provozovatele Uložto.cz, aby neprodleně, tedy do tří dnů, odstranil díla, jež jsou na úložišti nelegálně. Součástí žádosti byla databáze odkazů na tato díla. Dosud jsme neobdrželi žádnou odpověď.

Nicméně celé je to postavené na hlavu. Autoři jsou poškozeni ve svých právech, ale zároveň je na ně uvalena povinnost, aby sami nebo prostřednictvím právnických osob jako je Dilia a další, vyhledávali na úložištích soubory, které jsou tam nelegálně nabízeny ke stažení. Mělo by to být přece naopak.

Proč na Uložto.cz tedy někdo nepodá trestní oznámení, když je zřejmé, kdo toto úložiště provozuje?

V případě Uložto.cz můžeme postupovat civilní cestou, tak jak nám to mimochodem ukládá shora citovaný judikát Nejvyššího soudu. Mimochodem občané České republiky jsou snad nějak pudově zatíženi na trestní oznámení. Všichni na všechny podávají trestní oznámení, nejlépe pak na neznámého pachatele.

Pokud by se ale majitelé Nodus Technologies dostali před trestní soud, určitě by se tam řešila zajímavá otázka, jaká škoda autorům jejich jednáním vznikla. V Česku například existuje obvyklá odměna, co se týče elektronických knih, protože zde máme několik portálů, na kterých se legálně prodávají. V případě audiovize je to ale daleko složitější. Legální portály s českými filmy totiž skoro neexistují. Určitě je to chyba producentů, na druhou stranu se jim nelze divit, protože díky pirátskému nebo chcete-li nelegálnímu poskytování audiovizuálních děl nemají šanci nic rozjet, protože se jim to nevyplatí.

Jenže při vyčíslování škody by mohl být problém i v tom, že policie by nemusela zjistit, kolik kopií si uživatelé stáhli. Tyto údaje by jí musel sdělit žalovaný a ten si, když to přeženu, teoreticky může vymyslet jakékoliv číslo…

Odpovídáte za mě.

Pak to ale vypadá, že za současné situace je vymáhání autorských práv na Internetu v podstatě neřešitelná záležitost. Co by se muselo změnit, aby majitelé autorských práv dostali do rukou silnější nástroje?

V současné době tato problematika opravdu žádné jednoznačné řešení nemá. I ve vztahu k soudním rozhodnutím, které padly na evropské úrovni. Rozhodovací praxe soudů ale není zákon. Možná někdy v budoucnu vynese soud stanovisko, jež tuto situaci alespoň částečně rozetne.

Samozřejmě je možnost, že se něco změní v zákonných ustanoveních, to ale vyžaduje minimálně úroveň Evropské unie. K řešení na legislativní úrovni se politici však příliš nemají. Bojí se nastolení regulace internetu obecně jako čert kříže. Děsí se anonymní síly Internetu asi proto, že jim dokáže pořádně zatopit.

Internet nebyl nikdy moc regulovaný. Je asi složité začít regulovat něco, co dvacet let nikdo příliš nereguloval. Navíc Internet je přece mezinárodní. Nestačilo by tedy změnit zákony jen na evropské úrovni. Podobná úložiště by se přesunula tam, kde by na ně zákony nedosáhly.  

Jinými slovy říkáte, že autoři mají na ochranu svých děl rezignovat.

To neříkám, jen říkám, že to řešení by bylo velmi komplikované. Má ale vůbec skutečnost, že je autorsky chráněné dílo volně ke stažení na Internetu, vliv na jeho prodeje?

To víte, že má.

Jak to ale prokážete?

Dá se to ověřit statistickou pravděpodobností. Nebo si myslíte, že nemá?

Já si tím nejsem úplně jistý. Kdyby neexistovala například úložiště, byli by lidé, kteří je využívají ke stahování autorsky chráněného obsahu, skutečně ochotni za tento obsah platit? Třeba by si ho prostě vůbec nekoupili.

Jak už jsem řekl, jde pouze o statistickou pravděpodobnost. Tedy nemůžete pochopitelně jednoznačně říci, že když si někdo zadarmo stáhne film, tak pokud by tak neučinil, zaplatil by za lístek 350 Kč a šel na film do kina. Ale rozhodně by si v mnoha případech lístek koupil a do kina šel. A nejde jen o kina, že.

Není chyba v tom, že vzhledem k tomu, že zpočátku nebyl obsah v elektronické podobě dostupný, vytvořila se jednoduše alternativa ve formě úložišť apod.?

Do určité míry ano, ale asi není přímá úměra v tom, že kdyby nositelé práv již od počátku umožňovali exploataci děl na Internetu, tak by se počet nelegálů nějakým závratným způsobem snížil. Nejde přeci jenom o peníze. Jde také o zvláštní druh jakési napjaté riskantní hry. Připadá mi totiž, že lidé, kteří za nelegálním zveřejňováním autorsky chráněného obsahu stojí, berou tuto činnost jako určitý druh dobrodružství. Například ohledně knih převod z papírové do elektronické podoby stojí dost času a úsilí.

Nositelé práv nezačali dle mého odhadu nabízet obsah v elektronické podobě také proto, že se obávali finančních podmínek běžných na Internetu a měli pocit, že by mohli zkrachovat. Navíc k tomu připočtěte určitou nepružnost a obchodní modely, na které jsou navyklí. Tedy předpokládali a předpokládají, že by jim v případě obchodování na internetu mohl podstatně klesnout obchodní výnos. Na to navazuje svým způsobem i to, že prokazatelně padá cena autorských práv.

U hudby se už vydavatelé naučili používat nové obchodní modely, jako je měsíční předplatné. Nicméně peníze, které se z takového způsobu zpoplatnění dostanou k autorovi, jsou podstatně nižší než z dřívějších užití. Když se ale podíváte například na ceny, za které jsou v Česku prodávány e-knihy, tak tyto ceny nejsou pro běžného konzumenta většinou akceptovatelné. Za efemérní elektronickou kopii knihy by to mělo být dle mého odhadu maximálně 50 korun.


Aktualizace, 14.5.2013, 18:10

Vyjádření společnosti Nodus Technologies s.r.o., provozovatele datového úložiště Uložto.cz

Ulož.to jako veřejné datové úložiště klade důraz na dodržování zákonů ČR a proto nabízí větším vlastníkům resp. správcům autorských práv přímý přístup do našich databází. Na druhou stranu se každý takový partner musí zavázat, že nebude mazat data našich uživatelů, která se jeho autorských práv nedotýkají. Ochrana dat našich uživatelů je pro nás totiž zcela zásadní prioritou.

BRAND24

Navzdory tomu DILIA prostřednictvím poskytnutého nástroje svévolně mazala soubory, které měly třeba i jen podobný název jako některé z děl, které má ve své správě. Problém se bohužel opakoval (míru porušování nelze konstatovat, chybovost byla ale rozhodně větší než ta uváděná panem Srstkou) a k nápravě přes naše urgence nedošlo.

Proto jsme společnosti DILIA přístup do našich databází zablokovali a vypověděli smlouvu. DILIA je jediným z našich partnerů, kterému jsme museli přístup zablokovat. Pan Srstka nemluví dále pravdu v tom bodě, že jsme nereagovali na linky na závadné soubory, které nám následně poslali standardně emailem. Veškeré závadné soubory byly neprodleně zablokovány a DILIA o tom byla vždy informována.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).