Kauza „okleštění“: ČTÚ vrací úder, operátoři nesmí měnit smlouvy, jak se jim zlíbí

Podle názoru Českého telekomunikačního úřadu nemohou operátoři jednostranně měnit své služby a jejich podmínky „jen tak, jak si zamanou“.

V závěru minulého týdne zveřejnil ČTÚ svou monitorovací zprávu za měsíc březen. Zde na Lupě jste se ihned mohli dočíst o jedné záležitosti, kterou se tato monitorovací zpráva zabývá (jde konkrétně o ceny za LTE v rámci velkoobchodních nabídek operátorů s vlastní sítí). V tomto článku bych se ale rád zastavil u jiné záležitosti, kterou se tato monitorovací zpráva zabývá také. A která může mít ještě závažnější dopady.

Jde o reakci úřadu na „kauzu okleštění“, jak jsem si dovolil označovat loňskou novelizaci zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, která do značné míry eliminovala dřívější přínosy tzv. Husákovy novely, a sama zašla ještě dále v okleštění práv zákazníků všech telekomunikačních operátorů, ať již jde o spotřebitele či takové zákazníky (účastníky), kteří spotřebiteli nejsou (podrobněji).

Nyní vydaná monitorovací zpráva ČTÚ si všímá dvou dílčích aspektů „kauzy okleštění“:

  • jakým způsobem operátoři implementovali příslušnou novelu do svých smluvních podmínek. Zda se tak stalo v souladu se zákonem.
  • co z nové právní úpravy vyplývá pro možnost jednostranných změn. Zde ČTÚ prezentuje své stanovisko, podle kterého předmětná novela řeší pouze informační povinnost operátorů, a nikoli samotné jednostranné změny smluv a podmínek poskytovaných služeb ze strany operátora. Na ně by se proto měl vztahovat §1752 nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.). No a tento paragraf značně omezuje možnost jednostranných změn, prováděných operátory (podrobněji viz dále).

Jak se operátoři vyrovnali s implementací novely?

Pojďme nejprve k prvnímu bodu: jak ČTÚ hodnotí způsob, jakým operátoři reagovali na předmětnou „oklešťující“ novelu.

Nejprve je hodnocen Vodafone: ten upravil své smluvní podmínky k 1.1.2015 způsobem, který jsem zde na Lupě popisoval v tomto článku. Včetně toho, že „zastropování“ smluvních pokut na jedné pětině se nadále týká všech zákazníků (účastníků), kteří své smluvní vztahy uzavřeli před účinností novely (a zaniká až pro „nové“ zákazníky, kteří nejsou spotřebiteli).  ČTÚ ve své monitorovací zprávěneshledal ve způsobu provedení změny smluvních podmínek rozpor se zákonem“.

Dále je hodnoceno O2: tato společnost upravila své smluvní podmínky okamžitě k datu účinnosti novely, tj. ke 4.12.2014. Když jsem o tom psal zde na Lupě, na základě obsahu nových Všeobecných podmínek jsem dospěl k závěru, že u O2 to bude jinak: že „zastropování“ smluvních pokut na jedné pětině, a obecně celé nové smluvní podmínky, se „nových“ zákazníků týkají ihned (od onoho 4.12.2014), a „starších“ zákazníků se začnou týkat s měsíčním odstupem od okamžiku, kdy budou ze strany O2 o změně informováni. Vycházel jsem přitom z následujícího ustanovení bodu 17.9. nových Všeobecných podmínek:

17.9 Tyto VP nabývají účinnosti dne 4.12.2014. Na nové smluvní vztahy a změny stávajících smluvních vztahů uzavřené od 4.12.2014 se uplatní tyto VP. Na ostatní smluvní vztahy se tyto VP uplatní po uplynutí lhůty 1 měsíce poté, kdy byl Účastník o změně informován.

Soudě podle obsahu monitorovací zprávy ale ČTÚ předpokládal opak – a nyní kritizuje O2 za to, že nové podmínky začíná vztahovat i na „staré“ zákazníky/účastníky („staré“ ve smyslu uzavření smlouvy před 4.12.2014):

Úřadu je však známo několik případů, kdy byla ustanovení nových smluvních podmínek ze strany O2 uplatňována i vůči těm účastníkům – „nespotřebitelům“, kteří uzavřeli smlouvu přede dnem nabytí účinnosti změny smlouvy (tedy před 4. prosincem 2014). Tyto případy ČTÚ dále prověřoval a účastníkům doporučuje uplatnit u operátora O2 reklamaci.
ČTÚ dále aktuálně zaznamenal, že O2 ve vyúčtováních doručovaných v měsíci březnu uvádí informaci, z níž je možné usuzovat na to, že nové smluvní podmínky účinné ode dne 4. prosince 2014 pro nové zákazníky se stanou účinnými i pro stávající účastníky.

Vysvětlení, kterého se mi dostalo od ČTÚ, je takové, že O2 vůči úřadu deklarovalo, že nehodlá aplikovat nové podmínky na „staré“ zákazníky. Což by znamenalo, že je o změně podmínek nebude „oficiálně“ vůbec informovat. Přiznám se, že takováto možnost mne při čtení nových podmínek (konkrétně výše zmiňovaného bodu 17.9.) skutečně nenapadla. Proč potom Všeobecné podmínky obsahují nějaké ustanovení, když ho operátor nehodlá aplikovat?

Zajímavá je situace u třetího mobilního operátora s vlastní sítí, T-Mobilu. Ten své Všeobecné podmínky v souvislosti s „oklešťující“ novelou dosud nezměnil. Ty aktuální jsou platné a účinné od 26.1.2014. Proto není překvapivé, že ČTÚ ve svém hodnocení T-Mobile vůbec nezmiňuje.

Nicméně na Mobilmanii vyšel v březnu zajímavý článek, podle kterého i T-Mobile již měl na novelu zareagovat. A to formou neveřejných dodatků k novým či prodlužovaným smlouvám s těmi svými zákazníky, kteří nejsou spotřebiteli. Může někdo z laskavých čtenářů potvrdit (a ev. doplnit) tyto informace?

Na jednostranné změny se vztahuje nový občanský zákoník

Pojďme již ke druhému důležitému aspektu, který řeší nová monitorovací zpráva. Jde v něm o tu část novely, která vyvolala asi nejvíce zlé krve mezi zákazníky: kdy a jak může operátor (poskytovatel služby) jednostranně změnit své smluvní podmínky, jak a kdy o tom musí informovat svého zákazníka (účastníka), a zda má zákazník právo a reálnou možnost takovéto změny odmítnout (a s jakými důsledky).

Připomeňme si nejprve, co novela v tomto ohledu změnila. Ukažme si to pomocí šikovné funkce pro zobrazení změn v právních předpisech na serveru Zákonyprolidi .cz:

Zjednodušeně řečeno jde o to, že dříve „stačila“ změna v jakékoli z explicitně vyjmenovaných náležitostí smlouvy (nebo změna v některé jiné náležitosti, pokud vedla ke zhoršení postavení účastníka). Nově „stačí“ jen takové změny, které „jsou podstatnými změnami vedoucími ke zhoršení postavení účastníka“.

A k čemu že takovéto změny „stačí“? K tomu, aby operátor (poskytovatel) měl povinnost informovat svého zákazníka (účastníka) o samotné změně a jejích důsledcích (konkrétně o možnosti ukončení smlouvy bez sankcí). Ať již jde o přímé informování o změně (původně), nebo jen o informování nepřímé (nově, kdy poskytovatel má povinnost informovat zákazníka o zveřejnění informací o změně).

To, s čím nyní ČTÚ přichází, je závěr, že citovaná pasáž zákona (§63, odst. 6), a to před i po novele, řeší pouze informační povinnost operátorů – a neřeší samotnou otázku toho, zda, kdy a za jakých podmínek mohou operátoři jednostranné změny provádět. A jelikož tuto otázku daný zákon (č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích) explicitně neřeší ani v jiném svém ustanovení, vztahuje se dle ČTÚ na jednostranné změny řešení „obecnějšího“ zákona (tzv. lex generalis), kterým je v daném případě zákon č. 89/2012 Sb, neboli (nový) občanský zákoník. Konkrétně jeho §1752. Takto to popisuje monitorovací zpráva:

Zákon o elektronických komunikacích v novelizovaném ustanovení § 63 odst. 6 upravuje pouze rozsah a podmínky splnění informační povinnosti podnikatele ve vztahu k účastníkovi, pokud podnikatel navrhuje provést změnu smlouvy. Samotné právo podnikatele navrhnout jednostrannou změnu smlouvy se pak řídí ustanovením § 1752 občanského zákoníku, které stanoví materiální náležitosti a podmínky pro provedení takové jednostranné změny smlouvy.

A co že říká onen §1752 nového občanského zákoníku? Zde je přesné znění:

(1) Uzavírá-li strana v běžném obchodním styku s větším počtem osob smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní podmínky a vyplývá-li z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba jejich pozdější změny, lze si ujednat, že strana může obchodní podmínky v přiměřeném rozsahu změnit. Ujednání je platné, pokud bylo předem alespoň ujednáno, jak se změna druhé straně oznámí a pokud se této straně založí právo změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele; nepřihlíží se však k ujednání, které s takovou výpovědí spojuje zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu.
(2) Nebyl-li ujednán rozsah změn obchodních podmínek, nepřihlíží se ke změnám vyvolaným takovou změnou okolností, kterou již při uzavření smlouvy strana odkazující na obchodní podmínky musela předpokládat, ani ke změnám vyvolaným změnou jejích osobních nebo majetkových poměrů.

Co konkrétně z tohoto ustanovení vyplývá? Stručně řečeno, operátoři nemohou jednostranně měnit své smluvní podmínky „jen tak, jak si zamanou“, ale musí respektovat určitá pravidla (daná §1752). A vždy musí dát druhé straně možnost tyto změny odmítnout a závazek vypovědět.

K tomu si zdůrazněme, že jde obecně o „smluvní podmínky“. A to by mělo zahrnovat jak obsah „obecných“ smluvních dokumentů typu Všeobecných podmínek, tak i obsah „konkrétních“ smluvních dokumentů typu Podmínek služby XY, aktuálních ceníků apod. Ostatně, i sami operátoři vždy zdůrazňují,  že uzavíranou smlouvu tvoří více dokumentů, které jsou její nedílnou součástí. Například T-Mobile to definuje takto:

Obsah Smlouvy tvoří ustanovení uvedená v: (i) oboustranně akceptovaném formuláři „Účastnická smlouva“ nebo obsah hovoru při telefonickém uzavření Smlouvy, (ii) podmínkách zvláštních nabídek nebo podmínkách sjednaných v samostatné smlouvě, (iii) podmínkách vámi zvolených konkrétních Služeb, (iv) platném ceníku služeb (dále jen „Ceník“), (v) Podmínkách zpracovávání osobních, identifikačních, provozních a lokalizačních údajů Účastníků, (vi) platných Všeobecných podmínkách a (vii) dalších dokumentech, na které budete upozorněn(a).

Jinými slovy: když se zde bavíme o jednostranných změnách smluvních podmínek, resp. obsahu smlouvy, jde (také) o změny v ceníku (změny cen poskytovaných služeb, viz předchozí bod iv), či o změny v parametrech poskytovaných služeb (viz předchozí bod iii) atd. 

A ještě jeden aspekt hodný zdůraznění: případné jednostranné změny ze strany zákazníků (účastníků) operátoři vesměs předem vylučují. Třeba T-Mobile to ve svých Všeobecných podmínkách říká takto:

S ohledem na počet zákazníků Vás Operátor výslovně upozorňuje, že jakékoliv Vámi provedené (byť nepodstatné) změny ve Smlouvě (s výjimkou údajů, jejichž vyplnění z Vaší strany se předpokládá) tímto prohlášením Operátor automaticky odmítá.

Jak to vidí ČTÚ?

Předchozí zhodnocení dopadů §1752 bylo jen velmi stručné a zjednodušené (a navíc jen mé, tj. pouze subjektivní). Popišme si proto detailněji, jak vše hodnotí ČTÚ ve své monitorovací zprávě.

Úřad nejprve rozvádí samotné podmínky pro to, aby operátor vůbec mohl přistoupit k nějaké jednostranné změně obsahu smlouvy:

K jednostranné změně obsahu smlouvy je tak nutné především splnit podmínky vyplývající z §1752 občanského zákoníku, tedy ve smlouvě:
a) musí být předem sjednáno, že ji lze v budoucnu jednostranně měnit, v jakém rozsahu a z jakých důvodů,
b) musí být sjednáno, jakým způsobem bude změna druhé smluvní straně oznámena,
c) musí být sjednáno právo druhé smluvní strany změnu odmítnout a smlouvu z tohoto důvodu ukončit a
d) smluvní straně, jež má právo smlouvu z důvodu provedení změny ukončit, musí být poskytnuta dostatečná doba k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele.

V originále (v monitorovací zprávě) úřad  pomocí tučného písma zdůrazňuje větu z bodu a): „musí být předem sjednáno, že ji lze v budoucnu jednostranně měnit“. K tomu dodává, že toto sjednání musí být dostatečně konkrétní. Že nestačí „únikové“ konstatování, že je možné měnit cokoli a z jakýchkoli důvodů:

Případné ustanovení smlouvy, v jehož rámci si strany sjednávají, že jedna z nich je oprávněna smlouvy měnit jakýmkoli způsobem a z jakýchkoli důvodů, nelze považovat za ujednání, kterým by byl rozsah změn sjednán.

K tomu úřad dodává, že pokud by tomu tak bylo, pak by v případných sporech „musel konstatovat, že tyto změny nejsou platné“.

Stejně tak úřad konstatuje, že jednostranné změny mají být oprávněné a přiměřené, a musí mít nějaký „pádný důvod“. Vyvozuje to opět ze znění §1752, a dokládá to i požadavky směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách:

Dalším kritériem, které na provedení jednostranné změny smlouvy klade ustanovení § 1752 občanského zákoníku, je i otázka přiměřeného rozsahu takové změny, jakož i přiměřenosti důvodů změny.
Změna smlouvy tak nemůže být pouhým odrazem vůle jedné ze smluvních stran získat ve smluvním vztahu výhodnější postavení, ale oprávněnost provedení změny smlouvy by měla být podložena objektivními důvody, s jejichž existencí a možností, že nastanou, byly smluvní strany srozuměny již při uzavření smlouvy.

Právo ukončit smlouvu při nesouhlasu s jednostrannými změnami

Další důležitý aspekt, kterého si úřad ve svém stanovisku všímá, je právo zákazníka (účastníka) odstoupit od smlouvy (přesněji: ukončit ji), pokud nechce akceptovat jednostranné změny smlouvy ze strany operátora.

Zde totiž novela přinesla takové změny dikce §63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích (viz předchozí obrázek), které se dají vykládat jako omezení práva zákazníka na ukončení smlouvy: jen na takové případy, kdy jde o „podstatnou změnu smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka“.

Úřad ale nyní říká, že toto omezení se týká jen informační povinnosti operátorů vůči jejich zákazníkům (kdy a o čem je musí informovat), ale nikoli samotného práva na ukončení smlouvy při neakceptování jednostranných změn:

… stanoví povinnost podnikatele účastníka informovat o jeho právu smlouvu bez sankce ukončit, nijak však právo ukončit smlouvu z důvodu nepřijetí jednostranné změny smlouvy neomezuje, či nevylučuje.

Z toho existuje známá výjimka, explicitně zakotvená v zákoně (§63 odst. 6 zákona č. 127/2005 Sb): když jde o změny nařízené přímo úřadem, nebo provedené „na základě změny právní úpravy“. ČTÚ ale nyní zmiňuje ještě další výjimku, kterou zřejmě hodlá aplikovat v rámci své rozhodovací praxe, a to zneužití práva na ukončení smlouvy:

Výjimku představují takové změny smlouvy, které byly vyvolány změnou právní úpravy, a rovněž případy, ve kterých by se jednalo o zneužití práva (například pokud by změna smlouvy byla výhradně ve prospěch účastníka a ten by přesto trval na ukončení smlouvy).

Ukončení bez sankcí?

S ukončením smlouvy ze strany zákazníka (při neakceptování jednostranných změn) je důležitá i otázka sankcí, neboli smluvních pokut: platí v takovémto případě, že zákazník (účastník) má právo na ukončení smlouvy zcela bez sankcí? Připomeňme si, že popisovaná novela přinesla formulaci, naznačující,  že ono „bez sankcí“ by mohlo být vázáno na to, že účastník má smlouvu na dobu určitou a v ní obsažené ustanovení „o úhradě v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena“.

Stejně tak si připomeňme, že právě toto bylo asi nejkontroverznějším bodem při přijímání popisované novely, kdy se velmi markantně „rozešly“ názory ČTÚ a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO): zatímco MPO s tím nemělo problém, úřad to silně kritizoval jako něco, co je ve sporu s požadavky unijních směrnic. Konkrétně s požadavky směrnice o univerzální službě (podrobněji viz tento článek zde na Lupě).

Proto asi nepřekvapí, že ČTÚ ve svém nynějším stanovisku stojí za svým původním názorem a říká, že právo na odstoupení bez sankcí je nutné vykládat ve smyslu unijních směrnic:

V tomto případě je nutné připomenout, že tuto povinnost je nutné vykládat v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU 2002/22/ES, která vztahuje toto právo na všechny typy smluv, tedy nikoliv jen na smlouvy uzavřené na dobu určitou s definovanou úhradou v případě jejího ukončení před uplynutím doby trvání.  

Jak bude ČTÚ rozhodovat?

Celkově pak ČTÚ ve své monitorovací zprávě naznačuje, jak hodlá rozhodovat případné spory, které by se týkaly právě jednostranných změn ze strany operátorů: v intencích svého výše popsaného stanoviska:

Úřad upozornil dotčené subjekty, že pokud se proces provedení jednostranné změny smlouvy, či plnění požadovaných na základě změněných ustanovení smlouvy stane předmětem sporu mezi účastníkem a poskytovatelem služeb, musí ČTÚ důsledně posuzovat všechna výše uvedená kritéria, jež jsou na institut jednostranné změny smlouvy zákonnou úpravou kladena.

Toto obecné konstatování pak ještě podrobněji rozvádí:

ČTÚ pak bude především hodnotit, zda byly splněny všechny předpoklady pro to, aby podnikatel mohl jednostrannou změnu smlouvy dle ustanovení § 1752 občanského zákoníku platně provést, jakož bude posuzovat i splnění informačních povinností stanovených § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích ve smyslu výše uvedené směrnice 2002/22/ES. V rámci sporného řízení tak bude ČTÚ zkoumat mimo jiné i to, zda účastnická smlouva obsahuje ujednání o rozsahu, v jakém je podnikatel změnu oprávněn měnit, rovněž tak se zaměří i na posouzení toho, zda provedení změny obsahu smlouvy bylo podnikatelem dostatečně odůvodněno.

Toto konstatování by mělo být jasným vzkazem jak pro operátory, tak i pro jejich zákazníky (účastníky). Operátorům fakticky znemožňuje provádět takové jednostranné změny, na jejichž možné zavedení jejich smlouvy dopředu a řádně nepamatují (ve výše uvedeném smyslu). A zákazníkům zase říká, že si nemusí nechat líbit jakékoli jednostranné změny, které by na ně chtěl operátor uvalit. A hlavně: že pokud půjdou s operátorem do sporu, a tento spor se dostane až před ČTÚ, pak mohou (stejně jako druhá strana) předem tušit, jakým názorem se ČTÚ při svém rozhodování hodlá řídit.

Jak jsou na tom konkrétní operátoři?

Na závěr se zastavme u toho, co na výše popisované stanovisko ČTÚ říkají operátoři. S dotazem jsem oslovil všechny tři naše mobilní operátory s vlastní sítí.

Odpověď od Vodafone byla velmi diplomatická:

Stanovisko ČTÚ nezpochybňuje oprávnění poskytovatelů služeb měnit smluvní podmínky. Takové změny jsou vzhledem k zavádění nových produktů a služeb nezbytné a Vodafone vždy postupuje s maximálním respektem vůči potřebám svých zákazníků.

T-Mobile odpověděl obšírněji a v tom smyslu, že u něj je vše v pořádku:

Naše Všeobecné podmínky splňují zákonné požadavky, a to i pro jejich možnou změnu. V čl. 9.3 je sjednána jak možnost jednostranné změny Všeobecných podmínek, tak i rozsah těchto změn. Uvedený článek obsahuje i důvody, na základě kterých můžeme jednostranně Všeobecné podmínky změnit, a způsob, kterým účastníky informujeme. Současně v čl. 2.6.2 je zákazníkům dána možnost podat výpověď Účastnické smlouvy bez sankce, pokud mu plyne takové právo ze zákona s tím, že smlouva v takovém případě skončí v den účinnosti dané změny podmínek. Vzhledem k tomu, že ze zákona jsme povinni informovat prokazatelně o změně smluvních podmínek každého účastníka minimálně měsíc před účinností změny podmínek,  je účastníkům poskytnuta i dostatečná lhůta k tomu, aby si v případě výpovědi z důvodu změny podmínek obstarali poskytování služeb od jiného poskytovatele. Beze zbytku tak plníme veškeré požadavky, které ČTÚ zmiňuje v monitorovací zprávě za 3/2015.

Osobně bych to ale tak jednoznačně neviděl: výše v článku jsem záměrně citoval T-Mobile, jak i on považuje smlouvu (a smluvní podmínky) za něco „širšího“, než jen samotné Všeobecné podmínky: že součástí smlouvy (a tím i smluvních podmínek) jsou i další dokumenty, včetně ceníků a podmínek konkrétních služeb. A sám operátor uvádí, že možnost jednostranné změny a rozsah změn má sjednány (jen) u Všeobecných podmínek:

Operátor je oprávněn měnit Všeobecné podmínky v celém rozsahu.

Navíc způsob tohoto sjednání nejspíše spadá do výčtu těch variant, které ČTÚ nehodlá akceptovat (viz výše):

Případné ustanovení smlouvy, v jehož rámci si strany sjednávají, že jedna z nich je oprávněna smlouvy měnit jakýmkoli způsobem a z jakýchkoli důvodů, nelze považovat za ujednání, kterým by byl rozsah změn sjednán.

Na druhou stranu v odkazovaném článku 9.3. Všeobecných podmínek je přeci jen určitým způsobem pamatováno i na jednostranné změny dalších součástí smlouvy a smluvních vztahů:

Operátor je oprávněn měnit Služby a jejich podmínky, případně ukončit poskytování Služeb z důvodu inflace, zavedení nových Služeb, změny podmínek na trhu elektronických komunikací, zkvalitnění sítě či vývoje nových technologií.

Jenže zde zase není nic o sjednaném rozsahu, a mluví se jen o důvodech.

V každém případě by ale bylo nutné posoudit smluvní podmínky operátorů podstatně podrobněji – a teprve pak by se dalo usuzovat na to, zda a jak korespondují s výše popsaným stanoviskem ČTÚ. Předpokládám, že úřad na tom již pracuje (pokud takovéto posouzení již nemá hotové).

Závěr?

Celé výše popisované stanovisko ČTÚ hodnotím jako poměrně zásadní záležitost, která může významně ovlivnit situaci na trhu. Zejména v tom, že by mohla narovnat poněkud nevyvážené poměry ve vztazích mezi operátory a jejich zákazníky. Protože zatím se „řešilo“ především to, aby smluvní podmínky i všechna zákonná ustanovení řádně dodržovali zákazníci (účastníci). Ale to samé musí platit i pro druhou stranu: i operátoři by měli skutečně dodržovat smluvní (i další, z nich vyplývající) podmínky, které si se svými zákazníky sjednávají a na které své zákazníky také „lákají“. A ne že záhy mohou přicházet se změnami, jejichž možnost nebyla dopředu řádně sjednána (a zákazník tak s nimi nemohl vůbec počítat).

Je jen trochu škoda, že úřad se svým stanoviskem přichází až nyní, s relativně velkým časovým odstupem od účinnosti samotné novely, na kterou reaguje. Asi to bude tím, že Úřad si chtěl být „jistý v kramflecích“, a proto to jeho právníkům tak dlouho trvalo.

V mezidobí již pochopitelně došlo i na konkrétní jednostranné změny ze strany operátorů. Z těch nejnovějších lze zmínit například to, jak O2 ukončilo k 6.4.2015 poskytování služby O2 Start, která byla dosud zdarma ke službě přístupu k Internetu.

Operátor přitom (včas) informoval své zákazníky o tom, že místo bezplatné služby je převede na zpoplatněnou službu O2 TV Flexi (i o možnosti zrušit službu). Učinil tak v rámci pravidelného měsíčního vyúčtování. Příslušný text ale zařadil do rozpisu vyúčtování, kam se řada zákazníků platících stále stejnou paušální cenu většinou nepodívá:

Explicitněji (samostatným emailem) pak O2 zákazníky informoval až o aktivaci nové zpoplatněné služby, ihned jakmile skončila možnost odmítnutí celé změny.

Je ale otázkou, zda O2 takovouto jednostrannou změnu vůbec směl provést, ve světle výše popsaného stanoviska ČTÚ. To bude posuzovat úřad, pokud bude řešit spor některého z dotčených zákazníků s operátorem. Třeba i někoho, kdo si včas nevšiml oznámení, umístěného v části rozpisu vyúčtování.

EBF16

Přitom sám O2 má ve svých Všeobecných podmínkách ošetřenu možnost změn následovně:

17.5 Smluvní podmínky a jejich změny: O2 je oprávněna měnit, doplňovat a rušit jednotlivé dokumenty tvořící Smluvní podmínky při změně technických, provozních, obchodních nebo organizačních podmínek na straně O2 nebo na trhu poskytování služeb elektronických komunikací, jakož i z důvodu změny obecně závazných právních předpisů. O2 je povinna uveřejnit informace o těchto změnách v každé své provozovně a na internetových stránkách. Zároveň je O2 povinna informovat Účastníka o uveřejnění informací o změnách Smlouvy.

Můj názor je takový, že i zde jde o příliš generelní ustanovení, které otevírá vrátka k jakýmkoli změnám v libovolném rozsahu – a proto by nemělo vyhovovat požadavkům na jednostranné změny, které formuloval ČTÚ. Nehledě již na prostou úvahu: operátor „lákal“ zákazníky na to, že jim k xDSL připojení zdarma přidá základní variantu své digitální televize. Neměl by tedy své vlastní sliby (podmínky) dodržet, a ne si to po chvíli rozmyslet a chtít po zákaznících další peníze?

22 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 4. 2015 16:12

Školení: Právo pro e-shopy

  •  
    Jak provozovat e-shop v souladu se zákonem.
  • Jak přistupovat k vrácení zboží a spory se spotřebiteli.
  • Jak v souladu s právem marketovat e-shop.

Detailní informace o školení Právo pro e-shopy »