My všichni úplní offlineři

Když jsem zde před několika týdny vyhlásil protestní „offlinovku“ a pak na sobě zpozoroval, že mi Internet nechybí, byla to přibližně z poloviny legrace a z druhé vážně míněný experiment. Reakce mě mírně překvapily.

Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Dvě glosy, které na tomto serveru vyšly počátkem prázdnin, totiž Absolutní offliner a Absolutní offliner II – report byly – jak laskavý čtenář předpokládám pochopil – míněny částečně jako vážný výzkum dopadů odtržení člověka od komunikačních technologií a částečně jako recese. Ta část, která měla být recesní, útočila na závislost mnohých čtenářů Lupy, kterou jsem předpokládal, tušil, leč s jedinou výjimkou citovanou v první glose nemohl dokázat.

Šéfredaktor jistého významného IT měsíčníku v úvodníku prázdninového čísla konstatoval (volně převyprávěno), že někteří čtenáři mohou být o dovolené bez Internetu nervózní, a proto potřebují mobilní technologie. Když jsem tuto myšlenku (po ukončení pokusu a vydání obou glos) četl, začal mi můj experiment poněkud vrtat v hlavě. Mohou i v ČR skutečně existovat lidé – profesionálové v oblasti informatiky – kteří jsou závislí na Internetu natolik, že bez něj skutečně, doopravdy, fakt vážně nevydrží?

Z e-mailů, které jsem dostal po ukončení mého pokusu a publikování výsledků, vyplynulo, že dovolená záměrně offline není nic tak silně neobvyklého a že ji někteří profesionálové upřednostňují coby způsob, jak se zbavit stresu a napětí. Celkem jsem takové reakce dostal čtyři, ale žádnou od nikoho, kdo by se bez Internetu zbláznil – možná proto, že dotyční byli právě offline a bláznili. Nicméně jsem se domníval, že představa závisláků byla opravdu lichá, a že ve skutečnosti i odborníci a čtenáři odborných periodik dovedou relaxovat offline. Zkrátka a dobře, že jsme všichni úplní offlineři.

Divná věc se stala. Divná proto, že dvakrát po sobě na dvou různých místech. Nejprve u vody, kde jsem viděl zuřícího člověka. Seděl na dece, koukal do své Blackberry a stěžoval si ženě, která právě vylezla z přírodní nádrže, že nemá signál. Ono místo je pokryto dobře a dotyčný tak přitáhl mou pozornost. Po chvilce se pár začal balit, z konverzace jsem, ač je to neslušné, odposlouchal, že signál je, ovšem bez GPRS a že to je důvod k odchodu.

UX16

Potom jsem byl na hudebním festivalu. Hlavní hvězdou byla skupina finských pozérů a všichni se skvěle bavili. V davu lidí před jedním z pódií se mně zeptal nějaký člověk Heléé, nevíš kde je tady ňáký netový kaféé?. Odpověděl jsem záměrně ostravským nářečím že ne, ve vulgárním slově dosazovaném za Baník použil tvrdé y a dotyčný šel opruzovat někoho jiného. Až dodatečně mi došlo, že se uprostřed parádního kulturního zážitku ptá po Internetu.

Spojením těchto dvou historek se ve mně představa úplných offlinerů nahlodala. Nervózní člověk u vody a na sluníčku, který nemá přístup k e-mailu. Nesnesitelný člověk na hudebním festivale, který chce místo piva internetovou kavárnu. Ani jeden z nich nevypadal jako profesionál. Takže, co když je to tak, že někdo, kdo s IT pracuje, dovede být úplným offlinerem, ale obyčejný člověk už ne? Kdyby to platilo, pak nás Internet už zasáhl možná víc, než bychom si sami přáli.

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 8. 2008 11:58
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení web copywritingu

  •  
    Jak strukturovat text na webové stránce.
  • Tajemství atraktivního a úderného titulku.
  • Optimalizace webového textu pro vyhledávače.

Detailní informace o školení psaní pro web »