Pád Skype: příčiny, důsledky, perspektivy

Skype  je nejpoužívanější globální telekomunikační síť pro VoIP telefonii. Aktivně jej používá přes dvacet milionů lidí po celém světě. I když je to hazard, na její fungování spoléhá celá řada firem a dokonce veřejných institucí.

Minulý týden postihl tuto síť velice nepříjemný výpadek. Nebyl první  a zcela jistě ani poslední svého druhu. Projevoval se tak, že, jednoduše řečeno, zelený obláček představující funkční síť asi pro patnáct milionů uživatelů Skype zešedl. Týkalo se to uživatelů s různými verzemi klienta, i s různými na Skype závislými přístroji. Tito uživatelé se najednou nemohli dovolat jiným uživatelům, neviděli, kdo je online, nemohli používat chatovací funkce, zkrátka Skype pro ně takřka úplně přestal fungovat (zprávy o tom, zda pracovaly či nepracovaly placené služby SkypeOut a SkypeIn se různí, máte-li zkušenost, prosím podělte se níže ve fóru).

Výpadek začal ve středu, 22. prosince, trval několik hodin a Skype pak oficiálně na svém Twitteru   oznámil, že by měl být vyřešen. Realita ale byla trochu jiná. Celá řada uživatelů totiž zaregistrovala rapidní pokles v kvalitě služby. Nebylo možné sestavovat videohovory, navázání spojení trvalo výrazně déle než obvykle, docházelo k výpadkům, či nešly přenášet soubory. Tento stav trvá u některých možná ještě dodnes.  Jak je to možné?

Autor: Phil Wolff, Skype Journal

Skype výpadek v prosinci 2010 – jeho průběh a vliv na počet přihlášených uživatelů.

 Pozadí

Skype uvádí (zajímavý zdroj ) jen minimum technických parametrů své sítě, i statistik jejího provozu, má pro to dobrý důvod. Jeho síť funguje na principu „blackboxu“. Sice víme, jak funguje uvnitř, ale neznáme detaily. Zachování tohoto blackboxu je pro Skype klíčovým faktorem přežití. Na rozdíl od jiných telekomunikačních sítí a IM aplikací jako je ICQ nebo MSN Messenger je Skype decentralizovaná P2P síť s částečně centralizovanou administrací.

Každý její prvek (tedy počítač se spuštěným zeleným obláčkem) je buďto řídícím nebo podřízeným prvkem, tzv. nodem nebo supernodem. Supernodi (dovolte mi toto přechýlení) poskytují ostatním členům sítě spojovací služby, udržují indexy aktivních uživatelů a jsou těmi, ke komu se jednotlivé programy připojují. Je-li váš počítač supernod (v praxi to nemáte možnost oficiálně zjistit ani ovlivnit), Skype konzumuje větší množství síťového provozu i vašich systémových prostředků, ale udržuje v provozu svou síť. Je-li váš počítač nod, „pouze“ telefonujete, posíláte zprávy, atd.

Tato konstrukce je dědictvím P2P sítě FastTrack  ze které Skype technicky vychází. Ukázala se jako vysoce efektivní, ale pro svou korektní funkci vyžaduje onen blackbox. Kdyby totiž pro Skype existovaly alternativní klientské programy, jako třeba pro ICQ či MSN, jejich autoři by zcela jistě vypustili funkci supernodu i korektní mechanismus volby režimu – proč implementovat něco, co vám nic nepřináší? Tím by ale poklesl počet spojovacích prvků a snížila se funkcionalita sítě. Osud a existence Skype tak de facto závisí na té jeho vlastnosti, která je terčem největší kritiky – na uzavřenosti a nepředvídatelnosti technického řešení.

 Anatomie

Skype 5 s integrací Facebooku

Několik dnů před výpadkem Skype svým uživatelům distribuoval novou verzi klientské aplikace. „Nový“ Skype 5.0 s vylepšeným uživatelským rozhraním a hlavně trendovou implementací sociálních sítí se u řady lidí setkal spíše s odporem než s přijetím. Bohužel aktualizace u Skype prováděné poněkud  divokou metodou přišla pro mnoho z nich nečekaně a hlavně bez možnosti reálného návratu. Pravděpodobně právě tato verze Skype způsobila následující problémy.

Autor: Zdroj.

Síťová architektura Skype.

Nejde o problémy, které byly viditelné  (u některých uživatelů se Skype standardně přepnul do angličtiny, což je z jejich pohledu závažný problém), ale o ty, jež se nacházely „pod povrchem“. V důsledku aktualizace totiž došlo k prudkému poklesu počtu supernodů v síti. Můžeme se jen dohadovat, co to způsobilo, ale myslíme si, že Skype změnil mechanismus volby režimu a nedostatečně jej odladil, což následně vedlo k tomu, že řada programů jež dlouhodobě byly supernody (počítače s rychlým připojením a trvale zapnutým Skype  a rezervou výkonu) se stala nody. Protože každý klient musí mít „svůj“ supernode, aby se mohl připojit do sítě, následovalo přetížení zbývajících supernodů, které tím pádem spadly. Výsledkem nebylo pravděpodobně nic jiného, než  rozpad sítě na malé ostrovní provozy, ve kterých Skype sice fungoval, ale nikomu mimo jste se nedovolali, a na množství odpojených uživatelů, kterým nefungoval vůbec.

Tuto příčinu Skype oficiálně přiznal – a v podstatě přiznal i řešení. Inženýři Skype vytvořili „velké supernody“. Pravděpodobně se jednalo o pronajaté servery, na kterých spustili službu Supernodů a virálně přesměrovali známé klienty. Výsledkem bylo nahození sítě jako částečně centralizované, její nová homogenizace a dosažení stavu, kdy Skype získal čas na distribuci opravy, která vrátila vše do původního stavu. Protože během té doby síť fungovala centralizovaně, a možná ještě funguje, mohla celá řada uživatelů zaznamenat pokles v kvalitě hovorů, nemožnost používat videohovory, dlouhou dobu spojování atd.

Než se dostaneme k důsledkům poruchy a její reálné závažnosti, nelze si odpustit malé rýpnutí. Původní FastTrack, tak jak fungoval ve zlatých časech programu KaZaa údajně  rozeznával několik různých typů supernodů. Úkolem jednoho z nich bylo starat se o homogenitu sítě a provádět load balancing mezi ostatními. Sloužil také k diagnostice populace v síti a k dosažení optimálního poměru node/supernode tím, že mohl zasahovat do procesu volby, zda konkrétní uzel bude nodem či supernodem, a to na statistické úrovni. (Bylo-li málo supernodů, nastavovaly tyto faktor, který zvyšoval pravděpodobnost, že se každý nový klient supernodem stane a naopak). Příliš mnoho spojovacích členů by totiž síť poškodilo stejně jako jejich nedostatek. Anatomie nedávné nehody Skype ale ukazuje, že tyto supernody již neexistují, respektive se v současné implementaci nepoužívají. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od časů KaZaa je nyní Skype profesionální systém, na němž mnoho závisí, se tato představa jeví dost ošklivě…

 Důsledky

Skype přinejmenším nějakou dobu běžel v „centralizovaném“ režimu, který sice podrážel jeho hlavní přednost (tzn. velmi nízké náklady na straně provozovatele), ale zato byl předvídatelný. Nyní se zdá, že většině uživatelů Skype funguje jak má, přesněji, jak jsou zvyklí. Přesto bychom předvánoční poruchu neměli považovat za minulou záležitost. Právě naopak. Ukazuje totiž křehkost i náchylnost celého systému – a znovu poukazuje na jeho vůbec nejkontroverznější vlastnost, tedy na uzavřenou architekturu, která se stala jeho kolébkou a stejně tak se možná stane jeho hrobem.

Skype není služba, na jejíž fungování bychom se měli spoléhat. Nenahrazuje  mobilní a už vůbec ne běžný telefon, byť se tak neoficiálně snaží působit. Je v rukou jediného provozovatele a ten ji může jak záměrně odpojit, tak nezáměrně zpackat. Vynucující systém aktualizací navíc může způsobit to, že Skype v „nové“ podobě vám přestane vyhovovat, nebo že ze dne na den zmizí funkce, na kterou jste zvyklí.

Porucha, která Skype postihla ukazuje na nedostatek dohledu nad provozem sítě i na chybějící scénáře pro případ nežádoucího vývoje v ní – vytvoření dedikovaných supernodů podle všeho bylo improvizací. Tyto nedostatky mající původ pravděpodobně ve snaze ušetřit se Skype nyní nejspíše snaží vyřešit a je pravděpodobné že je i vyřeší. Tím ale zvýší své náklady a vzhledem k tomu, že síť zrovna dvakrát nevydělává, bude se vzniklé náklady snažit převést na bedra zákazníků. Uživatelé obecně nejsou ochotni platit za prémiové služby. V tomto případě je ale navíc dost dobře možné, že to, co se stalo Skype, odvede řadu již platících klientů, kteří si jeho produkt pletou s plnohodnotnou náhradou telefonu. Výsledkem tak dost dobře ve střednědobé perspektivě může být prostředí, kdy se podobné chyby začnou opakovat. Ano, je to černý scénář, ale není nepravděpodobný.

 Utéct?

Pokud Skype používáte pravidelně a intenzivně, je čas začít se poohlížet po alternativě. Pro malé, uzavřené skupiny, jako je rodina nebo pracovní kolektiv je ideální Jabber   – otevřený komunikační protokol. Jeho uživatelsky asi nejpřátelštější implementací je program Google Talk  existuje však celá řada dalších. Mnoho firem používá k podobným účelům jako Skype Windows Live Messenger. To je sice centralizované a proprietární řešení, navíc od Microsoftu, ale funguje velmi spolehlivě a pro videokonference na bází P2P je velice pohodlné. Pro „pokec s přáteli“ se dodnes velmi dobře hodí ICQ,  jeho partnerem a propagátorem v ČR je portál Centrum.

Až jednou celý Internet, nebo alespoň jeho podstatná většina, přejde na IPv6 protokol, bude nejlepší a vlastně jedinou pochopitelnou možností pro VoIP komunikaci zmíněný Jabber. Do té doby ale budeme muset fungovat s jinými systémy a bohužel nejpohodlnější z nich je Skype. Po poruše, která jej postihla,  je dobré ptát se, nejsme na něm příliš závislí?  A pokud ano, co proti tomu můžeme udělat? Nechceme nikoho nabádat k útěku od Skype, je ale velmi potřeba začít hledat zadní vrátka. Jinak bychom se totiž mohli jednou ocitnout všichni na šedém obláčku.