Hlavní navigace

Petr Koubský: Internet vede k devalvaci psaného slova

Mirek Zeman 6. 10. 2004

Petr Koubský je zakladatelem a bývalým šéfredaktorem magazínu Softwarové noviny, šéfredaktorem časopisu Inside a jedním z předních českých novinářů věnujících se informačním technologiím. Ačkoli má k Internetu konzervativní přístup, pro jeho popularizaci udělal v uplynulých letech mnohé.

„Já vážně nedávám rozhovory rád, ne (doufám) z namyšlenosti, ale proto, že každý rozhovor s dosud praktikujícím žurnalistou na mě působí trochu jako incest, něco nepatřičného,“ napsal mi Petr Koubský, když jsem jej mailem žádal o interview. Nakonec se uvolil udělat pro Lupu výjimku. Petr Koubský je zakladatelem a bývalým šéfredaktorem magazínu Softwarové noviny, šéfredaktorem časopisu Inside a jedním z nejrespekto­vanějších českých novinářů věnujících se ICT. S jeho články se vyjma již zmíněných periodik můžete pravidelně setkat v Respektu a nepravidelně v Lidových novinách, MF Dnes apod. Kromě toho přednáší na VŠE. Ačkoli má k Internetu konzervativní přístup, pro jeho popularizaci udělal v uplynulých letech mnohé (ale neslyší tohle hodnocení rád, úkolem novináře je podle něj informovat, ne agitovat).

1378

Petr Koubský

  • Narozen v roce 1961
  • Vystudoval VŠCHT v Praze, pracoval jako programátor, od roku 1990 je novinářem
  • Je šéfredaktorem newsletteru Inside a obsahovým ředitelem vydavatelství Softwarové noviny, s.r.o.
  • Platí za všechen shareware, který používá
  • Počítače ho navzdory pětadvaceti rokům smíšených zkušeností pořád ještě docela baví.

Petr Koubský, programátor

„Roku 1979 jsem přišel do Prahy studovat chemii a o počítačích jsem nevěděl vůbec nic. Ani to, že by na nich mohlo být něco zajímavého. Ale čirou náhodou jsem zavadil o učitele, který do nich byl skutečně blázen,“ vzpomíná Petr Koubský. Napřed jej zaujal onen učitel a poté počítač. „Nedůvěřivě jsem si to chtěl vyzkoušet, uvízl jsem drápkem a už jsem u toho zůstal. A také mi to přišlo jako docela dobrý útěk od chemie, která mě nebavila. VŠCHT však byla v té době skoro jediná škola, na kterou jsem se s nevalným posudkem měl šanci dostat.“

Postupně se stal programátorem. Napřed jako student a posléze se programováním začal živit. Byla to práce, která se mu líbila. Programoval vědeckotechnické výpočty ve Fortranu. „Nedovedl jsem si tehdy představit, že budu dělat vůbec někdy něco jiného. Chemií jsem se nikdy neživil. Do revoluce jsem pracoval napřed na škole, kterou jsem vystudoval, a pak v Československé akademii věd, v Ústavu teorie informace a automatizace. Pracoval jsem jako systémový programátor u velkého střediskového počítače. Nebyl jsem vědec, ale člověk od toho, aby ten kolovrátek hrál. Dostal jsem se k počítači IBM a ten měl tu úžasnou vlastnost, že skoro nepotřeboval obsluhu. Ve volném čase jsem díky tomu napsal knížku a vymyslel časopis,“ vzpomíná Petr Koubský.

Petr Koubský, žurnalista

„Když se tehdy sešli dva tři lidé od počítačů, dříve či později začali mluvit o tom, že jim chybí odborný časopis. Založit jej se zdálo téměř nemožné. Měl jsem však přátele ve známém a populárním JZD Slušovice a usoudil jsem, že ti by jistě dokázali všechna ta nařízení a omezení obejít a nějaký časopis začít vydávat. Takže jsem napsal něco jako koncepci časopisu – byly to dva listy papíru – a zeptal se, zda by ji nechtěli. Řekli mi, fajn, kdy nastoupíš? To mě zaskočilo, já jsem jim chtěl jen nabídnout koncepci a ne tam jít pracovat. Ale rozvážil jsem si to a pak jsem řekl, že jo, že to udělám,“ tvrdí Petr Koubský. To byl rok 1989. Do toho zacinkaly klíče na Václaváku a najednou člověk už nepotřeboval žádné Slušovice, aby založil časopis.

„Mně to ale bylo hloupé, protože jsem jim to už nabídl a slíbil, takže jsem tam přece jen 1. ledna 1990 nastoupil,“ popisuje Petr Koubský. Softwarové noviny tak dva a půl roku vycházely ve Slušovicích. „O dva roky později jsme se oddělili, osamostatnili. Koupili jsme spolu s Michalem Tomášem, který dnes naše vydavatelství vede, časopis od Slušovic, zaplatili za něj docela slušné peníze a založili jsme Softwarové noviny, s.r.o. Když jsem se do novinařiny pouštěl, myslel jsem si, že to bude na chvíli. Že to budu dělat půl roku, rok a pak se vrátím  – jak jsem si to tehdy pro sebe nazýval – k poctivé práci. S údivem jsem však zjistil, že mě programování přestalo bavit. Myslím, že to je něco jako vrcholový sport. Když je člověku třicet, a to mně tehdy bylo, tak začne být opotřebovaný.“

Proměny v čase

Softwarové noviny měly zpočátku náklad 50 tisíc výtisků. Ten s příchodem dalších časopisů postupně klesal na dnešních zhruba 16 tisíc. „Dělat tady další Chip by byl nesmysl. Co Chip dělá, dělá dobře. A pokoušet se mu konkurovat přesně v tom, co dělá, je blbost. Takže je třeba zaměřit se na něco, co nepokrývají časopisy jako Chip a PC World, které mají za sebou mezinárodní vydavatelství, jsou kapitálově silnější a mohou si dovolit, pokud to zrovna potřebují, postupovat jako buldozer. To my nemůžeme. Musíme být místo toho pružnější a vynalézavější. Softwarové noviny jsou zaměřeny na profesionální uživatele počítačů, na náročnější publikum. Ivo Minařík, který je teď vede, definuje jejich čtenáře jako zvědavého člověka, což se mi líbí. My ve vydavatelství jsme také zvědaví. Bylo by těžké dělat časopis, který by si člověk sám nechtěl přečíst. I když jsou i takoví, kteří dělají přesně to. Ale to je pak jiná, těžší a trochu podivná práce,“ říká Petr Koubský.

„Některé časopisy vyrůstají z určité komunity a vyvíjejí se spolu s ní. Myslím, že do takového vymezení se vejdeme. Softwarové noviny jsou časopis, který byl součástí programátorské komunity tak, jak vypadala na začátku 90. let. Ta komunita se postupně proměňuje. S tím se mění i časopis. V ideálním případě by se dokonce měl měnit trochu v předstihu, aby ukazoval cestu. Aby lidem pomáhal definovat, co jsou vlastně zač. V tomto směru se mi dřív strašně líbil – teď už tolik ne – americký Wired, který tuto funkci po nějakou dobu přesně plnil. Napomohl k sebedefinici internetové generace. To je maximální ambice, kterou člověk s takovým časopisem může mít,“ poznamenává Petr Koubský.

Další pokusy

V roce 1997 založilo vydavatelství Softwarové noviny časopis jménem Digital Revue věnovaný digitální spotřební elektronice. „Ten jsme vydávali rok a čtvrt a pak jsme ho zavřeli, protože nebyl ekonomicky úspěšný. Kdybychom s ním dál pokračovali, patrně by nás časem stáhl pod vodu. Byl to nešťastný projekt, je mi ho dodnes líto. Neřekl bych, že nepovedený. Mně se ten časopis líbil, dokonce se i docela slušně prodával. Problém byl v tom, že jen docela slušně. Potřebovali jsme, aby se jej prodalo ještě víc, protože byl svým obchodním modelem koncipovaný jako vysokonákladový. Ukázalo se, že asi neumíme vysokonákladové časopisy dělat. Specializovaný odborný titul a časopis pro široké publikum jsou dvě velmi různé věci,“ míní Petr Koubský.

Roku 1999 začal vycházet časopis Inside. Na rozdíl od Softwarových novin se nejedná o magazín určený odborníkům, ale jeho publikum tvoří především manažeři. Svým založením se Inside maličko podobá týdeníku The Economist, jehož je Petr Koubský obdivovatelem. „Já jsem si tento newsletter vzal jako osobní projekt. Softwarové noviny jsem předal do dobrých rukou a Inside vedu dodnes. Nepíšu jej přirozeně sám, výrazně mi pomáhají externí autoři. Bez nich by to nešlo a nefungovalo,“ podotýká Petr Koubský.

Vztah k Internetu

Ve vzpomínkách má období, kdy ještě neměli vnitřní síť a email a házeli po sobě disketami. A pak období, kdy si začali mailovat dovnitř i ven. A není tu nic mezi tím. „Já mám Internet moc rád. Poslední dobou víc než dřív. Ale nikdy jsem nebyl a nechci být to, čemu se říká internetový novinář. Pokládám se za novináře, který píše pro tištěná média. Internet je skvělá pracovní pomůcka – nejlepší, jakou kdy kdo vymyslel pro tuhle profesi i pro jakoukoli jinou. Ale nic víc to není. Myslím, že vedle Internetu bude papírové publikování dlouho existovat, protože má výhody a funkční vlastnosti, které elektronická média nemají,“ konstatuje Petr Koubský.

„Možná to za pět let odvolám, ale mám za to, že psaní pro papírová média je stále ještě vyšší úroveň řemesla. Internet svádí k povrchnosti už tím, jak hladce odplouvá. Člověk jeden den něco napíše a druhý den to zmizí. A také tím, že obsahu na něm je tak mnoho, že jej stejně nikdo nedokáže sledovat. Psát na Internet může každý, jak jsem se názorně přesvědčil, když jsem si založil blog. Ta lehkost publikování je na jednu stranu prima, fandím tomu, na druhou stranu vede k devalvaci psaného slova. Novinář by měl mít ambici podávat slovo nezdevalvované. Ale neberte mě prokristapána jako nějakého teoretika médií! Co říkám, to jsou čistě osobní názory, žádná kategorická tvrzení,“ říká Petr Koubský.

Internet ho začal bavit víc než dřív v posledním roce, roce a půl. Má totiž dojem, že je živější než dříve. Objevil pro sebe věci jako blogy, RSS (a syndikace obsahu vůbec), wiki apod. „Připadá mi, že to všechno oživuje internetový obsah, který byl do té doby z hlediska uživatele převážně jednosměrný. Uložil jsem si do záložek nějaké adresy, lezl po nich a fulltextově vyhledával, dobře, ale to je pořád jen teletext s milionem kanálů. Teď mi připadá, že web má silnější komunitní a sociální aspekt než dřív. Stává se z něj živá komunikace mezi lidmi a to se mi líbí. To zase papírová média nedokážou. Ta mají v tomto smyslu blíže k broadcastu, jednosměrnému přenosu,“ tvrdí Petr Koubský.

„Zajímá mě vliv technologií na společnost a ekonomiku. Rád o nich čtu, přemýšlím, příležitostně píšu. Zato mě dnes už nezajímají technologie jako takové. Jsem pořád ještě náročný uživatel a snažím se z těch přístrojů, které používám, vyždímat co nejvíc. Ale že bych potřeboval ke štěstí mít v ruce každý měsíc pět kapesních počítačů a zkoumat, co dovedou, to ne. Když chcete do něčeho vidět opravdu do hloubky, znamená to zříci se mnoha jiných zájmů a zaměřit se na to jedno pole. A to se mi nelíbí. Mám raději šířku než hloubku. Jsem chorobně zvědavý člověk. Nemůžu se toho zbavit. Zajímá mě skoro všechno,“ popisuje se Petr Koubský.

WT100

Petr Koubský, blogger

Před několika měsíci si založil vlastní blog, jehož psaní a vylepšování se zatím poctivě věnuje. „Ale ano, když se ptáte… asi jsem grafoman. Většina těch, kdo se živí psaním, jsou více či méně grafomani. Ačkoli by to mnozí z nich popřeli. Vedle toho mám ale druhý důvod – s tím nadhledem, o němž jsme si před chvilkou povídali, se z člověka časem stane čistý teoretik. A mluvit pořád o něčem, co si nezkusíte vlastníma rukama… Nějakou dobu to jde, ale pak začnete být nervózní, jestli náhodou neplácáte nesmysly a zda by nebylo lepší si to vyzkoušet. Blog je pro mně taky ‚dutá vrba‘, které mohu pošeptat, co chci. I když je člověk novinář, tak si nemůže psát, co chce, ne že by mu to někdo zakazoval, ale prostě se to zpravidla nehodí. Není na to v novinách odpovídající formát. Anebo je to příliš osobní,“ poznamenává Petr Koubský.

Na VŠE už šestý semestr v řadě učí předmět, který se jmenuje Jak rozumět trhu IT. Ten je postaven a sestaven mimo jiné podle toho, o čem je Inside, tedy o trhu informačních a komunikačních technologií z obchodního hlediska. „Docela je o ten předmět mezi studenty zájem. I když se obávám, že hlavně proto, že je o mně známo, že jsem strašně měkkej zkoušející. Ekonomie je zajímavá věda – velice užitečná myšlenková konstrukce, která pomáhá porozumět fungování společnosti. Nesmí se však přeceňovat. Neumí vysvětlit všechno a každý, kdo se pomocí ekonomie pokouší popisovat celý svět, je nakonec komický, stejně jako ti, kteří jej vysvětlují třeba pomocí darwinovské biologie nebo jakékoli jiné izolované disciplíny. Nikdy není jedna pravda o světě,“ uzavírá Petr Koubský.

Anketa

Čtete magazín Inside?

Našli jste v článku chybu?
Podnikatel.cz: Instalatér, malíř a elektrikář. "Vymřou"?

Instalatér, malíř a elektrikář. "Vymřou"?

Lupa.cz: Proč jsou firemní počítače pomalé?

Proč jsou firemní počítače pomalé?

Lupa.cz: Další Češi si nechali vložit do těla čip

Další Češi si nechali vložit do těla čip

Vitalia.cz: Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Podnikatel.cz: ČSSZ posílá přehled o důchodovém kontě

ČSSZ posílá přehled o důchodovém kontě

Vitalia.cz: Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Vitalia.cz: 7 příčin neplodnosti u žen: pravda a mýty

7 příčin neplodnosti u žen: pravda a mýty

120na80.cz: Zázrak ze smetiště: co léčí lopuch?

Zázrak ze smetiště: co léčí lopuch?

Měšec.cz: TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

DigiZone.cz: Nejnovější špičkové TV ve videu

Nejnovější špičkové TV ve videu

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Vitalia.cz: 5 chyb, které děláme při skladování potravin

5 chyb, které děláme při skladování potravin

Root.cz: Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Prvních 700 routerů Omnia je hotových

Vitalia.cz: Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Podnikatel.cz: Babišovy firmy a registr smluv. Co odhalil?

Babišovy firmy a registr smluv. Co odhalil?

Podnikatel.cz: Nemá dluhy? Zjistíte to na poště

Nemá dluhy? Zjistíte to na poště

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

Vitalia.cz: Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

DigiZone.cz: LG OLED65E6: první pohled

LG OLED65E6: první pohled

DigiZone.cz: Mordparta: trochu podchlazený 87. revír

Mordparta: trochu podchlazený 87. revír