Podle ČTÚ telefonujeme levně, naše peněženky nesouhlasí!

Podle OECD a jeho nové metodiky patří mobilní hlasové služby v ČR mezi ty nejdražší. Podle ČTÚ a na základě stejné metodiky ale mezi nejdražší naopak nepatří.

Český telekomunikační úřad se v poslední době pustil do srovnávání cen. Ve své monitorovací zprávě za říjen informoval o tom, co mu vyšlo u volání z telefonních automatů, u měsíčního vyúčtování a u VoIP volání. A právě u těch dospěl k závěru, který se asi dal očekávat:

Závěrem lze shrnout, že volání prostřednictvím VoIP v rámci ČR do pevných i mobilních sítí a volání do zahraničí je výrazně levnější ve srovnání s „klasickým“ voláním prostřednictvím pevné sítě.

V další své monitorovací zprávě, tentokráte již za měsíc listopad, pak ČTÚ srovnával ceny mobilních hlasových služeb. A i zde přišel s poměrně pozitivním konstatováním, že naše ceny jsou spíše na průměru či pod průměrem:

U hlasových služeb (koše 30, 100, 300 a 900 hovorů) se v ČR pohybuje nad evropskou průměrnou cenou těchto služeb pouze společnost Telefónica O2. Totéž platí pro ceny předplacených karet, u nichž však vedle společnosti Telefónica O2 je nad průměrem evropské ceny i společnost T-Mobile. Pokud jde o ceny krátkých textových zpráv, jsou u všech operátorů nižší než průměr.

Jenže toto jeho zjištění už tak očekávané není, a dost se rozchází jak s intuitivními pocity mnoha uživatelů (že u nás jsou mobilní služby hodně drahé), tak i s dřívějšími oficiálními benchmarky, které vyznívaly úplně jinak – v tom smyslu, že ČR je naopak jedna z nejdražších zemí co do cen mobilních hlasových služeb.

Jak nás hodnotilo OECD dříve?

Jelikož ČTÚ se ve svém novém srovnání odkazuje na novou metodiku OECD (z letošního roku), ukažme si nejprve, jak to vypadalo podle původní metodiky OECD za loňský rok.

Původní metodika OECD pracovala se třemi koši mobilních služeb, odstupňovanými podle „četnosti využití“: s nízkou, střední a vyšší „spotřebou“. Příslušné grafy, pocházející přímo od OECD a aktualizované k 3. srpnu 2009, vidíte na následujících obrázcích. Česká republika se v nich umisťuje dvakrát třetí a jednou čtvrtá. Bohužel ale počítáno od „nejdražšího konce“, takže jsme opravdu vysoko nad průměrem jak celého OECD, tak i Evropy.

A třeba nejnovější „country report“ OECD o České republice, z dubna letošního roku, si ohledně cen našich telekomunikačních služeb opravdu nebere servítky, když konstatuje, že:

Cena většiny pevných a mobilních služeb v ČR zůstává výjimečně vysoká (exceptionally high), v porovnání s jinými zeměmi OECD, i když ceny mobilních služeb klesají. V některých segmentech trhu jsou telefonní tarify v ČR nejvyšší v OECD a až čtyřikrát vyšší než na nejlevnějších trzích. Takto vysoké ceny jsou jak anomálií, tak i výraznou zátěží pro domácnosti i podnikatele.

Co se tedy za poslední měsíce tak zásadně změnilo, že podle ČTÚ už nejsme vysoko nad průměrem cen, ale spíše někde pod ním? Máte pocit, že ceny mobilních služeb u nás za poslední rok výrazně klesly?

Anketa

Pociťujete v poslední době (cca 1 roku) zlevňování mobilních hlasových služeb?

Co vyšlo ČTÚ?

Pravdou je, že v mezidobí se změnila metodika, podle které OECD počítá své koše. Je jich nyní více, a jsou vymezeny hlavně počtem hovorů (30, 100, 300, 900 hovorů měsíčně, s přesně definovanou strukturou těchto hovorů). A tak ČTÚ již počítal své výsledky podle této nové metodiky.

Jeho výsledky vidíte na následujících grafech (pro první tři koše, ostatní v monitorovací zprávě). Podle nich bychom na tom skutečně nebyli až tak zle, alespoň relativně.

Jenže: už na první pohled jsou na výsledcích ČTÚ patrné významné odlišnosti od metodiky, kterou používá OECD. Například již v tom, zda jsou srovnávány ceny v jejich absolutních hodnotách (po přepočtu určitým směnným kurzem), nebo v přepočtu podle parity kupní síly: zatímco metodika OECD požaduje prezentovat výsledky v přepočtu podle parity kupní síly, a samo OECD to dodržuje (viz první tři grafy), ČTÚ prezentuje výsledky v absolutních cenách (a po přepočtu na koruny). Rozdíl je přitom ten, že zahrnutí parity kupní síly (PPP, Purchasing Power Parity) jakoby zvyšuje ceny v těch zemích, které mají nízkou paritu kupní síly.

Jinými slovy: jelikož Česká republika má (oproti vyspělejším zemím) nižší parity kupní síly, vychází v přepočtu na tuto paritu naše ceny vyšší, než při vyjádření absolutních cen (jen v kurzovém přepočtu). Nebo, když se na to podíváme z obráceného pohledu: ignorováním požadavku na přepočet přes paritu kupní síly vychází naše ceny příznivěji, jako nižší.

Prohřešky proti metodice

Pokud se podíváme do metodiky ČTÚ hlouběji, můžeme najít další významný rozdíl oproti nové metodice OECD. Ta totiž požaduje  zahrnout do srovnání za každou zemi nejméně dva největší operátory (co do počtu zákazníků), kteří musí společně „pokrývat“ nejméně 50 % celé zákaznické základny. Naproti tomu ČTÚ bere v úvahu jen operátora s nejvyšším tržním podílem (co do počtu zákazníků), alespoň pokud jde o zahraničí. Tím dále zvyšuje celkové zkreslení, když nenechává další operátory, aby mohli snížit celkovou cenovou hladinu v dané zemi.

Zato za ČR ČTÚ započítává hned čtyři naše mobilní operátory (včetně MobilKomu) – a vlastně jen díky tomu pak může konstatovat, že jsme spíše pod průměrem (a že nad ním je pouze Telefónica).

Zajímavá je taká jiná věc: nová metodika OECD se liší od té staré i v tom, jak zohledňuje způsob tarifikace. Tedy to, zda operátor účtuje po sekundách, po celých minutách apod. Nově se ceny započítávají po sekundách, a délka hovorů v koši se násobí koeficientem, který vychází ze způsobu tarifikace. Princip je zhruba takový, že když operátor tarifikuje například po celých minutách, přidává se k délce hovoru necelých 30 sekund a teprve takto navýšená cena se započítává jakoby s tarifikací po sekundách.

ČTÚ ale ve své monitorovací zprávě neříká, zda tuto část metodiky ve svém srovnání zohledňuje. Podle dodatečně vyžádaných informací tak ale prý činí. Vedle toho, a vlastně nad rámec samotné metodiky, přináší srovnávací tabulku toho, jak tarifikují jím vybraní mobilní operátoři v jednotlivých zemích.

Důležité je také další pravidlo metodiky OECD, které říká, že je třeba propočítat všechny reálně nabízené tarify, a pro potřeby srovnání pak vybrat ten, který v daném koši vychází nejlevněji. K tomuto pravidlu se ČTÚ ve své monitorovací zprávě hlásí, když říká, že:

Srovnávány byly všechny nabízené tarify zahrnutých operátorů. Pro daný koš byl vybrán tarif s nejnižší dosaženou měsíční cenou za koš.

Na českém Internetu se ale rychle objevilo hned několik příkladů, které dokazují, že toto pravidlo očividně dodrženo nebylo. Že v zahraničí existují pro jednotlivé koše levnější tarify než ty, které vybral a pro srovnání použil ČTÚ.

Například známý autor Kamojedov na svém blogu VÚČAKO poukazuje na to, že třeba v Německu lze balíček 100 volání (v takové struktuře, jakou požaduje metodika OECD) pořídit u tamního T-Mobile za 39,4 € měsíčně. Při stejném přepočtu na koruny (24,7 Kč za €), jaký používá ČTÚ, to vychází na 973 Kč. Jenže ČTÚ použil ve svém srovnání jako nejlevnější tarif za 1409 Kč.

Ještě detailnější srovnání nabízí na svém blogu Ondřej Malý z Hospodářských novin: zjistil například, že pro naplnění koše se 30 hovory (což v metodice OECD odpovídá cca 50 minutám) za Rakousko použil ČTÚ tarif A1 Smart Inclusive 1000 (s 1000 minutami do všech sítí, 1000 SMS a 1 GB dat v ceně), za 905,60 Kč, i když by danému koši vyhověl například podstatně levnější tarif A1 Smart 100 (se 100 minutami) v přepočtu za 445 Kč. Efekt na celkové srovnání snad netřeba zdůrazňovat.

Pikantní je, že stejným tarifem (A1 Smart Inclusive 1000, v přepočtu za 905,6 Kč) ČTÚ ve svém srovnání „naplňuje“ za Rakousko hned čtyři různě dimenzované koše: se 30 hovory, se 100 hovory, s 300 hovory a koš se 400 SMS zprávami. To opravdu nemá největší mobilní operátor v Rakousku „něco menšího“, než tarif zahrnující rovnou 1000 minut, 1000 SMS a 1 GB dat?

A mimochodem: na kolik by u nás přišel podobně dimenzovaný tarif? Nebo naopak: co si můžeme pořídit u nás, za srovnatelnou cenu cca 900 Kč měsíčně? U běžně dostupných tarifů našich operátorů, určených pro hodně volající, se lze dostat s minutovou cenou někam pod 3 koruny. Třeba u tarifů na míru od Vodafone na 2,50 Kč za minutu, takže za 1000 Kč lze získat 400 minut do všech sítí. V Rakousku je za cenu o něco nižší 1000 minut, a navrch ještě 1000 SMS a 1 GB dat. Není toto lépe vypovídající srovnání než všechny možné koše?

Jak to vychází jinde?

Nechme ale hledání konkrétních tarifů a podívejme se raději po tom, jak stejné koše, podle stejné metodiky, naplnil někdo jiný.  A pojďme rovnou za kovářem, kterým je v tomto případě britská společnost Teligen. Právě ona totiž pro OECD připravuje jak metodiku košů, tak i konkrétní srovnání, která tyto koše naplňují. 

Content

Stejné tři koše jako od ČTU, tj. se 30, 100 a 300 hovory, ale nyní v podání Teligenu (z tohoto zdroje, s daty sbíranými v srpnu 2010) vidíte na následujících obrázcích. Podle nich patří naše tuzemské ceny stále k těm nejdražším. Byť nyní již (podle metodiky OECD) se započítáním parity kupní síly.

Inu, když dva počítají totéž, opravdu jim nemusí vyjít totéž.  

81 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 12. 2010 21:41
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení PPC reklamy pro pokročilé

  •  
    Důležité principy fungování PPC reklamy
  • Optimalizační postupy běžících kampaní
  • Práce s aplikací AdWords editor

Detailní informace o školení PPC reklamy pro pokročilé »