Poetické chvíle nad koncem posledního blogu

Už dlouho jsem to neslyšel. Ani triko s nápisem „Ne, fakt nechci znát URL tvého blogu“ jsem už dlouho na sobě neměl. A nejen proto, že v něm vypadám jako Homer Simpson potištěný nesmyslnými bláboly, jak říká moje manželka. A já jí v tom musím dát za pravdu – tedy ne s tím Homerem, ale s těmi bláboly. Protože, upřímně řečeno, kdy naposledy mi někdo říkal URL svého blogu?

Blogy nejsou téma. Na konferencích se o blozích nemluví, v hospodě vám už nikdo nepotřese rukou se slovy „ahoj, já jsem Marek, vévévé sovavsíti cé zet“, blogem nikoho neohromíte ani nic neomluvíte. Na to, že máte blog, dokonce už ani žádné děvče nesbalíte, jak nedávno experimentálně dokázal kolega publicista se zrzavými vousy. Téma blogů je vyčpělejší než naftalín po prababičce.

Taky jste už četli, že jsou blogy mrtvé a že je zabil Facebook, Twitter a sociální sítě vůbec? Hmmm… No, nesmíte taky věřit každému mediálnímu teoretikovi! Vzpomeňte si, že ti samí vám ještě před pěti lety tvrdili, že blogy jsou revoluce v novinařině, občanská žurnalistika, svěží větry a podobné věci. Dnes totéž tvrdí o Facebooku. Zítra si najdou jiný objekt, třeba Foursquare. Oni tihle teoretici a publicisté zkrátka žijí ve stavu permanentní revoluce. V jejich světě přicházejí nové nápady jak Al Capone na odborářskou schůzi – sebevědomé a připravené pozabíjet svoje předchůdce.

Blogy fakt nikdo nezabil – ani nemusel. Ona celá ta blogová bublina byla hlavně plná blogů, co byly zdechlé už z principu. Široké masy se sice chtěly vyjádřit, chtěly oznámit světu, že tu jsou, ale nechtěly o tom psát; stačilo jim poslat pár fotek svého oblíbeného herce, zpěváka, koně… Nechtěly „něco psát“, chtěly „někam patřit“. Blogy byly nouzové řešení, se kterým šlo „patřit mezi blogery“ – a hlavně nebyly jiné možnosti. Dnes na Facebooku můžete patřit, kam chcete, a bez psaní! Když vám stačí jen někam patřit, tak co byste dělali s blogem?

Znamená to snad, že jsou blogy jako koncept mrtvé? Kdepak, to jen přestaly sloužit jako sociálně-komunikační kanál, který v něm většina uživatelů hledala, protože jiný neměla.

V blogosféře (pamatujete ještě na to slovo?) zůstali dnes grafomani, co prostě psát potřebují, lidi, co z nějakého důvodu psát chtějí, mašíblové, co musí světu sdělit pravdu o astrálu, Klausovi, teroristech nebo Aštarovi, „firemní blogy“, což jsou většinou agregátory nudně napsaných PR zpráv, a pak několik jedinců, co umí psát a mají o čem psát. Tedy vlastně dohromady skoro nikdo, hlavně když to srovnám s těmi statisíci česky psaných blogů před pár lety (beztak polovinu blogů psal pod různými pseudonymy Patrick Zandl). Na druhou stranu je tu naděje, že blogy budou zase „psané“, nikoli „obrázkově-vkládané“…

Tuhle oznámil Seznam, že svoje blogy na Lidé.cz zruší. Natvrdo napsali, že blogy už nikoho nezajímají, a pro ty tři tisícovky lidí, co tam blogy pořád ještě mají a používají, nemá cenu pálit proud v procesorech. Velké vypínání nastane na konci tohoto roku. Můžeme diskutovat o tom, jestli forma toho sdělení byla přiměřená a jestli řešení je správné, ale to je tak celé, co se s tím dá dělat. Blogy na Seznamu zkrátka končí. A co jinde? U Blog.cz jsem dnes ráno našel v „Novinkách“ jen samý spam. Odpoledne už to bylo lepší, už jen dva Tramadoly… A Bloguje? Tam se za chvilku budou moci pořádat uživatelské srazy ve výtahu.

Znamená tohle snad důkaz, že jsou blogy mrtvé? Ani ne, to spíš zdechly blogovací systémy. Pro „široké publikum“ je přitažlivější Facebook, pro ty, co chtějí psát, je zase mnohem lepší třeba hostovaný Wordpress nebo nabídka blogování u různých periodik, kde se navíc postará mateřské médium o příliv čtenářů. Žít jen z blogů je dneska, po odchodu blogerů, co nikdy vlastně blogovat nechtěli, na tak malém trhu, jakým je českojazyčný web, spíš živoření. Seznam vypnul první, můžeme si tipnout, kdo bude další.

Tedy žádná smrt blogů, jen prasklá bublina. Web zkrátka proti roku 2003 pokročil. Dnes už můžete poslat světu zprávu o tom, že žijete a někam patříte, aniž byste museli nějak formulovat myšlenky a smolit zápisky. Dokonce ani ty myšlenky mít nemusíte. Vot těchnika, pokrok nezastavíš…

Takže: „Hej, nečtu. Nečtu tvůj Twitter ani tvůj Facebook, tvůj MySpace ani Orkut, nenechám se rušit tvými G+ kruhy, nesleduju tvůj kanál na YouTube, neodebírám tvůj Instagram, Posterous, a, kámo, upřímně: nezajímá mě ani v jaký putyce si říkáš starosta!“

Díkybohu mám velikost XXXL, tam se to vejde!