Hlavní navigace

Psychologická pomoc online: je možné léčit přes Internet duši?

13. 6. 2008
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 29
Relativně nová forma psychologických služeb prožívá v USA svůj boom. Psychologické poradenství a terapie online přináší zbrusu nové možnosti, jak pomáhat lidské psychice. Jaké jsou výhody a nevýhody podobných intervencí a způsoby, jakými může poradenství probíhat?

Spolu s prudkým rozvojem Internetu a s přenesením všemožných služeb do online podoby se začalo uvažovat nad tím, zda by se psychologická pomoc nemohla přenést z poraden a ordinací k obrazovkám monitorů. Kromě všeobecného trendu elektronizace se zde objevily i jiné důvody: online psychologická intervence je vedena bez ohledu na geografické bariéry, mohou ji využívat i lidé extrémně plaší nebo ti, kteří se „bojí“ z nejrůznějších důvodů vstoupit do psychologických zařízení. Taková intervence může také být relativně nezávislá na časovém rozvrhu klienta (i velmi pracovně vytížený člověk, který během ordinačních hodin „prostě nestíhá“, si najde chvíli, aby napsal e-mail svému terapeutovi).

Toto odvětví psychologického poradenství a terapie (tzv. „behavioral telehealth“) se rozvíjí v posledních letech exponenciálním tempem, a to i přes mnohé námitky a kritiku části psychoterapeutické obce. Velkým problémem se stává stále menší přehlednost Internetu. Je prakticky nemožné vynutit dodržování nějakých pravidel, kterými by se weby poskytující online terapeutické služby řídily. Mark Griffiths v jednom svém článku pro Cyberpsychology & Behavior na tomto místě pokládá několik chytrých otázek: „Kdo vyhodnocuje internetové testy?“, „Kdo dohlíží nad svépomocnými skupinami?“, „Kdo poskytuje konzultace?“, „Mají tito lidé odpovídající vzdělání?“, „Kdo financuje konkrétní web?“, „Co dělá s poskytnutými osobními údaji?“ A nad tímto vším stojí zásadní dotaz: „Dokáže si člověk naléhavě hledající pomoc odpovědět na tyto důležité otázky?“ Z tohoto jasně vyplývají určité etické problémy online terapie.

Plus a mínus online intervence

Nejprve si představme klasickou situaci, kdy člověk přijde se svým osobním problémem do ordinace. Terapeut s ním mluví, dívá se na něj, na jeho gesta, mimiku, poslouchá pozorně tón jeho hlasu a snaží se s klientem budovat vztah, který povede k nalezení řešení klientova problému. Tak by se dalo jednoduše popsat sezení ve face-to-face prostředí.

Teď se přenesme do situace, kdy člověk dorazí pozdě v noci domů z práce a přes speciální program podobný ICQ začne komunikovat s terapeutem. Ihned nám dojde, co zde chybí. Terapeut nemůže vidět nenápadný úšklebek na tváři klienta, při pomlce neví, zda klient přemýšlí, nebo zda si šel uvařit kávu apod. Právě absence nonverbálních signálů v internetové komunikaci vede mnohé odborníky k odmítání těchto forem intervence. Máme sice k dispozici emotikony :-), RŮZNÉ HRÁTKY S FORMOU TEXTU a p o d o b n é v y c h y t á v k y, ovšem krása nonverbální komunikace spočívá v tom, že si ji většinou klient neuvědomuje, takže skrze ni může terapeut proniknout k podstatným a těžko slovně formulovatelným prvkům klientovy psychiky.

Mnoho terapeutů se také domnívalo, že v online terapii není možné navázat silný vztah potřebný pro dosáhnutí žádoucích změn. Mnohé studie ale dokázaly možnost existence stejně intenzivního vztahu na Internetu jako ve face-to-face kontaktu. Dále vědecké práce prokázaly signifikantní zlepšení po internetové terapii u pacientů s poruchami příjmu potravy, posttraumatickou stresovou poruchou, s panickými a úzkostnými poruchami a s vracejícími se bolestmi hlavy. Zdá se tedy, že terapie online přes všechny její nevýhody funguje. Velkým plus internetové intervence se stává tzv. „disinhibice“. Toto slovo vyjadřuje zjednodušeně řečeno „odstranění zábran“. Klient tak sdělí podstatné informace často mnohem dříve, než kdyby navštěvoval běžná terapeutická sezení.

Tři typy pomáhajících webových služeb

Můžeme rozlišit různé druhy webů, jež jsou určeny k poskytování psychologické pomoci. V první řadě stojí informační stránky zaměřené převážně na prostou osvětu a poskytnutí orientace v daném problému, popřípadě zde najdete kontakty na specializovaná zařízení. Riziko při využívání těchto informací pramení z obrovského množství „odpadu“ na Internetu, který zdánlivě působí velmi profesionálně.

Dále můžeme narazit na svépomocné weby, kde se sdružují lidé s obdobnými problémy. Skupiny podobného typu nalezneme na diskusních serverech, různých vývěskách apod. Dokonce vznikají i blogosféry sdružující stejně postižené lidi. Jednotlivec se zde může díky anonymitě a velkému pocitu skupinové sounáležitosti naplno otevřít a sdílet svoje zážitky, což často vede k pozitivnímu vývoji. Bohužel i zde najdete určitá nebezpečí. Zmíním to na příkladu hnutí „pro-ana“, aktivním komunitám anorektických (hlavně, ale nejen) dívek prohlašujících svou nemoc za životní styl a vzájemně se podporujících v dalším patologickém chování.

A nakonec existují služby poskytující profesionální psychologickou pomoc. Při bližším prozkoumání odhalíme spoustu forem této pomoci jen podle toho, jakým způsobem poradce-terapeut s klientem komunikuje – viz tabulka níže:

Typy internetového poradenství
typ popis
„Zeptejte se“ Osoba napíše poradci o specifickém problému a ten jí následně odpoví.
PLUS: Dobré k řešení přesně definovaných problémů.
MÍNUS: Nehodí se pro práci s komplexními problémy přetrvávajícími delší časové období.
Privátní chat Klient „chatuje“ s poradcem prostřednictvím IM programu, obvykle po předem danou dobu.
PLUS: Doporučuje se při netraumatických obtížích (stres z práce, vztahové problémy), klienta musí bavit psát.
MÍNUS: Příliš nepomáhá při řešení vážných nebo chronických problémů (např. deprese, závislosti, traumata), kde je potřeba řešit neverbální komunikaci klienta.
E-mail Klient s poradcem si jednoduše vyměňují e-maily.
PLUS: Klient se může kdykoliv „vylít na papír“. Skvělé doplnění k normální terapii, kdy klient může kontaktovat poradce i dlouho po skončení sezení.
MÍNUS: Klienta nemusí bavit dlouze psát o svých problémech.
Podpůrné skupiny vedené poradcem Klient se obvykle setkává v chatových místnostech s obdobně postiženými lidmi, přičemž na celou diskusi dohlíží (popřípadě ji moderuje) profesionál.
PLUS: Klient není sám se svými problémy, může je sdílet a získávat zpětnou vazbu v neohrožujícím (ne face-to-face) prostředí. Může se setkat s jinými lidmi se stejnými potížemi, což je zvláště užitečné, když k nim za normálních podmínek nemá přístup.
MÍNUS: Každý se může do takové skupiny připojit a lhát o sobě, svém problému apod.

Převzato a upraveno z Griffiths, M. (2005) Online Therapy for Addictive Behaviors. CYBERPSYCHOLOGY & BEHAVIOR, Volume 8, Number 6.
Griffiths rozšířil původní tabulku z Connall, J. (2000). At your fingertips: five online options.
Psychology Today May/June:40.

Pro koho je online psychologická pomoc užitečná

Určitá forma online intervence anebo i terapie je přínosem prakticky pro všechny klienty s psychickými potížemi. Nezbytnou samozřejmostí je ale základní počítačová gramotnost a možnost zabezpečit informace posílané v rámci online rozhovoru s poradcem. Každým dnem přibývají v odborných periodikách články o užitečnosti kombinace online forem terapie s terapií klasickou, popřípadě o kladných účincích online psychologické pomoci vzhledem k různým psychickým obtížím. Online kontakt s poradcem se zvláště dobře uplatňuje jako cesta k face-to-face terapii, ale také v „dohlížení“ na klienty, kteří již nemusí nutně navštěvovat profesionála, byť jim stále hrozí nové propuknutí jejich problémů.

UX DAy - tip 2

Budoucnost

Bohužel u nás v ČR zatím chybí dostatek obdobných služeb, jako jednu z mála vlaštovek můžeme zmínit InternetPoradnu. Můžeme ale očekávat, že se trend prožívající svůj boom v USA přesune za čas i k nám. Určitě je o co stát. Online možnosti psychologické pomoci rozšiřují portfolio psychologů a dle mého názoru povedou k větší spokojenosti klientů.

Zdroje informací:

Griffiths, M. (2005) Online Therapy for Addictive Behaviors. Cyberpsychology & Behavior, Volume 8, Number 6.
Šulc, J. (2006) Psychoterapie on line: analýza dostupných možností. FSS MU Brno (Diplomová práce) – dostupné na: http://is.muni­.cz/th/52798/fss_m/PSYC­HOTERAPIE_ONLI­NE.pdf [PDF, 472 kB]

Využili byste online terapii?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor studuje FF MU obor Psychologie. Aktivně přispívá do několika internetových magazínů, zajímá se přitom hlavně o webovou komunikaci a psychologii Internetu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).