Radši se tam nekoukejte...!

Nejsympatičtější je zřejmě na celé akci její název, autoři serveru jej sebekriticky nazvali Nekoukat.cz. Jak navíc sami uvádějí, podobných kamer je po světě celá řada, obvykle však jejich prostřednictvím nechávají zájemce nahlížet do svých dívčích pokojíčků (a často nejen tam) mladé studentky; nezřídka za peníze. Český Internet dosud bohužel žádnou podobně odvážnou studentku neměl, pozvednout příslušný prapor proto musel Jiří X. Doležal – a zadarmo.

Celá akce byla včera odstartována slavnostním večer na pražské Lávce, který se v poslední době stává jakýmsi centrem českého Internetu pro všechny podobné akce (a protože je mi osobně tamní prostor nepříliš sympatický, zpravidla je bojkotuji). Hlavním partnerem celého projektu je Atlas, na jehož stránkách je také výstup z kamery umístěn; jeho obchod je také využit pro prodej suvenýrů. Připojení Doležala k Internetu zařizuje společnosti InWay, která příslušnou linku zřídila v rekordním čase 24 hodin. Celý nápad se zrodil v exibicionistické hlavě Jiří X. Doležela a Miloše Čermáka, který také celou akci organizuje společně s Petrem Matouškem, který nedávno opustil Seznam, kde působil nejprve jako šéfredaktor Novinek a krátce také ve funkci provozního ředitele.

Nechat se měsíc sledovat webovou kamerou je rozhodnutí hodné celého muže – Doležal je však připraven na všechny varianty, takže si již pro jistotu vyrobil velkou ceduli „Nerušit, souložím“, kterou hodlá dávat před kameru v příslušných okamžicích. Jak se však ukazuje – nebo přesněji řečeno neukazuje – při sledování kamery v současné chvíli, možná bude stačit zhasnout.

Musím se přiznat, že jsem s celým přenosem právě zažil jednu velmi zajímavou příhodu. Včera jsem si nainstaloval k počítači novou „retro“ repro-soupravu, jak ji pracovně nazývám, která sestává z velmi mocně vypadajících bedniček, které se obvykle do počítače nedávají. Abych si ji řádně užil, pustil jsem si i ke psaní tohoto článku nějakou písničku – jaké však bylo mé překvapení, když se náhle z bedniček začalo linout zvonění telefonu a následoval hovor! Samozřejmě jsem písničku vypnul a svolal všechny kolegy, abych jim předvedl své nejnovější odposlouchávací zařízení -kde se však onen zvuk jsme bere neodhalili. Teprve teď, když už mám článek skoro dopsaný, jsem cvičně přepnul do příslušného okna prohlížeče s Doležalem – a konečně jsem pochopil! Zatímco původně byla všude jen tma a ticho, mezitím co jsem psal, se Doležal probudil a dokonce začal mluvit – a vlezl mi do písničky. Netušil jsem, že má kamera také mikrofon.

       

Chcete-li také zažít něco dobrodružného, udělejte to jako já. Nekoukat, poslouchat!

Marek Antoš