Skandál kolem Dropbox podmínek. Komu a čemu se vlastně upisujeme?

Začátek července se v řadě online i offline médií nesl v duchu Dropboxu, a to nikoliv jako populární služby pro ukládání, sdílení a synchronizaci souborů, ale vinou změn podmínek používání. Na první pohled se jedná o prkotinu, která za sebou nezanechá větší stopy, druhá strana mince však poskytuje o poznání kritičtější náhled: kam až budou sami uživatelé muset zajít a kolik ústupků přijmout, aby mohli využívat cloudové či jiné zdarma dostupné online služby?

Hned na úvod prozradím, že dle mého názoru je změna podmínek používání Dropboxu spíše kosmetického charakteru, nijak nevybočuje ze standardu ostatních webových aplikací podobného typu. Důvodem je snazší postih či stahování autorsky chráněných děl a jejich odvozenin, jak jsme vás již informovali v dřívější rychlé zprávičce Dropbox změnil podmínky. Je panika na místě? následovně:

Dropbox, oblíbená služba pro ukládání a jednoduchou synchronizaci souborů mezi počítači, změnil od 1. července podmínky a ztratil kvůli tomu část uživatelů. Podle nových pravidel má totiž Dropbox právo „používat, kopírovat, distribuovat, připravovat derivativní díla (jako překlady nebo konverzi formátů), předvádět nebo veřejně zobrazovat“ data, která si do něj ukládáme. Prvotní reakce na Twitteru a blozích by se dala shrnout slovem panika. (…) Podmínky užívání se ve skutečnosti příliš neliší od obdobných dokumentů produkovaných právníky Googlu a dalších provozovatelů cloudových služeb.

Vzrušené diskuze na Twitteru a v rámci různých diskuzních fór se opravdu konaly, nicméně řada uživatelů spíše ani netušila, jakou že změnu to provozovatelé Dropboxu ve skutečnosti provedli a nakolik může ovlivnit stávající použití této služby. Ať už patříte do kterékoliv skupiny zastánců protichůdných názorů, jedna věc je zde ku prospěchu bezesporu – nemálo uživatelů se konečně zamyslelo, komu, jak a za kterých podmínek své soubory pro usnadnění práce poskytuje.

Dropbox si získal obrovské množství fanoušků po celém světě díky jednoduchému použití a transparentní­mu běhu

Nejen pro trpaslíky

Dropbox vody dění v oblasti bezpečnosti a potvrzování i přitvrzování podmínek používání různých služeb pořádně rozvířil, po pravdě řečeno se však jedná pouze o špičku ledovce. Právě Dropbox totiž můžeme použít jako současný model moderní cloudové aplikace, která splňuje základní požadavky úspěšnosti: za prvé je zdarma, za druhé usnadňuje každodenní práci s počítači, za třetí cílí na širokou masu uživatelů. Kritérium dostupnosti zdarma Dropbox samozřejmě omezuje výchozí kapacitou, nicméně bez jakékoliv investice v základu nabízený prostor 2 GB drtivé většině běžných uživatelů stačí.

Při využívání podobných služeb je samozřejmě zapotřebí registrace, nicméně odhaduji, že si maximálně jeden z deseti uživatelů při registraci do libovolné webové služby před odsouhlasením detailně pročte všechny podmínky užívání služby, stejně tak v případě instalace programů zdarma. Proto mě stávající rozhořčené polemiky rádoby ochránců soukromí připomínají spíše lavinový efekt. Pokud by všichni naříkající patřili do kategorie prémiových uživatelů, tedy těch platících, získává situace jiný význam, nicméně opak je pravdou.

Sám patřím mezi pravidelné uživatele Dropboxu, nedokážu si bez něj již univerzální synchronizaci při práci i zábavě na cestách představit, základní 2GB účet mi prozatím plně postačuje. A až jednou dojde ke změně podmínek, které už nebudu chtít akceptovat? OK, nabídka mi nevyhovuje, smažu veškerá data, zruším profil a nebudu už dál své soubory v tomto masovém úložišti s možností autentizovaného přístupu používat. A v tom je zádrhel: právě tento scénář mi paradoxně přijde u různých online služeb mnohem složitější.

Přestat používat službu je velice jednoduché, avšak uživatelé si již neuvědomují všechny související následky. Zrušením uživatelského účtu se online historie vaší internetové identity jako mávnutím kouzelného proutku neztratí, stopy v žádném případě nebudou smazány. Data ve většině případů stále zůstanou uložena ve vzdáleném, stále jaksi nehmatatelném a anonymním mračnu, i když k nim už zvenku nebude přístup. Řeč tedy není o tom, co na vás práskne vyhledávač, ale kde jsou střípky vaší práce a dat prozatím nečinně uloženy.

Jakmile dojde k prolomení konkrétní služby (nyní se již nebavíme o Dropboxu, ale veřejném cloudu obecně), bude si cracker jen stěží vybírat pouze ta data, která patří aktuálně aktivním a zaregistrovaným či jinak význačným uživatelům. Pak už nezbývá než doufat, že provozovatel nasadil dostatečně zabezpečené technologie, což ale u zdarma dostupných webových služeb v podmínkách při registraci často pochopitelně nenajdete. Postižitelnou skupinou nejsou jen internetoví trpaslíci, ale i větší sítě s uživatelskými údaji, viz například nedávné kauzy Sony a Sega, o kterých jsme detailně psali v dřívějších článcích.

Facebook a další: Už jste četli podmínky, s nimiž při registraci souhlasíte?

Roztodivné služby

Čtenáři tohoto článku jako zkušení uživatelé Internetu jistě mají vypilovaný odhad a bystré oko na odhalení důvěryhodných webových služeb, stejně tak vyloučení těch okatě podezřelých, nicméně ne tak již začínající uživatelé. U nich je šance podlehnutí poplašným zprávám a různým upozorněním o poznání vyšší.

Pokud se někdo s davem ohání soukromím na Internetu při každé možné příležitosti, a přitom je sám registrován v tunách roztodivných a pramálo praktických online službách, měl by si nejprve zamést před vlastním prahem. Nebo alespoň zpětně pročíst aktuální podmínky, se kterými již při registraci souhlasil. Nejspíš bude nemile překvapen. Stačí si zapamatovat jednoduché pravidlo – na webu je jen máloco zdarma, provozovatelé většinou chtějí nebo musejí generovat zisk. Cestu k tomu si vždy najdou.

Online službám se dnes již prakticky nelze vyhnout, stejně tak případným registracím, které jsou pro další používání nutné, neslouží jen jako další položka v seznamu pro spamování. Než se některé webové aplikaci zdarma upíšeme, zvažme, jestli ji opravdu využijeme. A pokud ne, odložme na chvíli ego stranou, pokud jsme bez dané služby fungovali doteď, půjde to i nadále. Jak jste na tom s webovými službami vyžadujícími registraci vy? Používáte univerzální účet a heslo, nebo raději pro každou stránku generujete/vy­mýšlíte nové? Podělte se o své zkušenosti s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem.