Upadá internet do stereotypu?

Žádné radikální změny na obzoru

O Internetu přemýšlíme jako o soustavě propojených stránek, které mají určité parametry. Chceme-li vyzkoušet nový odkaz, předpokládáme za ním webovou stránku, ať už běžnou, která má předem danou strukturu (menu, obsahovou část, hlavičku atd.), či netradiční, která nás nejprve zmate, načež nás odmění radostí z objevování. Přesto jakákoliv stránka bude omezená velikostí obrazovky, bude ohraničená oknem prohlížeče, bude obsahovat adresu v jednotném formátu. Musí to tak být? Nešlo by to i jinak?

Příklad první: auto

Automobil, podobně jako Internet, prošel mohutným vývojem – od drncavé dřevěné krabice, která byla určena pro pár vyvolených (vytáčené připojení), po klimatizací, dvdčkem a navigací vybavený sporťák, který je dostupný široké veřejnosti (web 2.0). Avšak na tom, že automobil sestává ze čtyř kol, motoru a volantu, se od počátku pranic nezměnilo. Je to tak dobře? Auto, podobně jako Internet, se časem ustálilo do stereotypu, přemýšlíme o něm v určitém rámci, takže takováto otázka vzbudí rozpaky. Auto je auto, dopravní prostředek, který dosáhl určité dokonalosti. Basta!

Když se ale na věc podíváme z kritického úhlu, zjistíme, že používáme tunu oceli, která znečišťuje prostředí výfukovými plyny a asfaltem, aby nás přepravila z místa A do místa B.

Příklad druhý: klávesnice

Namítnete, že auto je fosílie, kdežto Internet mladá dravá šelma – nedá se to srovnávat. Tak tedy bližší příklad. Jared Diamond v knize Osudy lidských společností popisuje, jak vzniklo současné rozložení klávesnice.

Výrobci psacích strojů se na konci devatenáctého století potýkali s problémem. Písařky byly moc rychlé, klapky stroje se při psaní překrývaly a zasekávaly. Proto výrobci vymysleli takové rozložení kláves, které písařky brzdilo, čímž bylo dosaženo plynulosti. Nové nastavení se vžilo a i přes důkazy o lepším rozmístění kláves se dodnes pro ovládání počítače používá právě QWERTY. (Další otázka: Proč se pro ovládání počítače stále používá zrovna klávesnice?)

Nebezpečí slepé uličky

Shora uvedené příklady mi posloužily k ilustraci toho, že ne vše, co bereme za standard, je úplně efektivní. Je potřeba se na věci podívat z výšky a zeptat se: Je to tak dobře? Nešlo by to dělat jinak? A právě tato otázka mě přivádí zpět k Internetu. Internet se ustaluje, dostává se do určitého rámce, nachází své místo. Přemýšlíme o něm v určitých pojmech, které nás ale zároveň omezují. Obávám se toho, že jasně vymezené hřiště internetu by jej mohlo uzavřít do myšlenkové cely, z níž není uniku.

Cílem mého článku je proto připomenout kritické oko, které by nemělo chybět ani u tak jedinečné věci, jako je internet.