Velký portál, nebo malé letiště

Pro nezasvěcené: když se řekne „Ivo“, znamená to Iva Lukačoviče, majoritního vlastníka firmy Seznam a.s., toho času nejlépe prosperující firmy na českém Internetu, a letištěm se nemyslí Heathrow, ba ani Letiště Praha, ale menší sportovní letišťátko u Prahy, koupené údajně za 200 mil. Kč. Ivo Lukačovič kupuje pražské letiště

Přijde mně především mírně nepatřičné "investigovat“ majetkové poměry u soukromé osoby i jím majoritně vlastněné (soukromé) firmy; není příliš divu, že se dotyčný proti tomu, ač přes své lidi, ohradil. Zdá se mně, že novináři odborných médií si berou nevhodně příklad ze svých bulvárnějších kolegů – jenomže Lukačovič není (kupříkladu) Topolánek, neřídí věci veřejné a není placen z našich daní, tudíž po jeho penězích a co s nimi dělá, je nám upřímně řečeno buřt.

Smysluplnější jsou ovšem diskuse, zda toto není předzvěst koupě Seznamu, o které se (bohužel typicky) postaraly letos Hospodářské Noviny, které si coby tzv. seriózní ekonomický deník v posledních letech libují ve vypouštění nijak nepodložených spekulací. Zvažování, zda Ivo už skutečně Seznam nějak tajně neprodal a nefinancuje z toho své investice do realit, je zajímavé, ale věc může mít deset jiných vysvětlení. Například:

• Seznam coby setrvale vysoce zisková firma rozdělila dividendy. Dožadoval se toho ostatně menšinový akcionář, většinový to odmítal, ale situace se mohla změnit – pokud se objeví výhodná investice (a letišťátko u Prahy za 200 M mně přijde docela za hubičku), má se využít.
• Realita ohledně koupě letiště je jiná, než co se šíří podzemními kanály – jiná cena, nemuselo ještě dojít k úhradě, apod.
• Mohlo dojít skutečně k nějaké úpravě vztahů (doprovázené i finančními kompenzacemi) mezi majoritním a minoritním akcionářem Seznamu, neboť až tak silná kontrola nad firmou není běžná a pro minoritního vlastníka (zejména je-li jím fond) je těžko přijatelná.

Ještě zajímavější ale je zřejmě otázka, zda Seznam může být i v těchto „těžkých dobách“ – nebo možná právě v nich – na prodej a za kolik by se to asi tak dalo pořídit. Případná změna vlastníka u nejsilnějšího a nejvlivnějšího subjektu na českém Internetu by samozřejmě byla pro celý obor zásadní – už proto, že by tam došlo (na rozdíl například od prodeje Centra a Atlasu) k tomu, že by se vlastníkem stal namísto soukromé osoby buď finanční investor nebo strategický vlastník. Obojí by pak mělo na činnost firmy, na její konkrétní aktivity, výrazný vliv.

Domnívám se, že dnes je šance změny vlastníka výrazně menší než dříve v tomto roce. V té době, za vrcholícího investičního mejdanu, se částky za tzv. atraktivní firmy pohybovaly ve stratosférických výšinách a neměly nic společného s ekonomickými fundamenty. Pokud se tehdy spekulovalo o ceně za Seznam v částce nad miliardu dolarů (20 mld Kč), bylo to postaveno na úvahách o dalším prodeji firmy někomu ještě dráže, či případně získáním peněz primární emisí na burze – nikoli na vracení této částky dividendováním zisku.
Dnes jsme na opačné straně kyvadla – investoři, pokud nějací vůbec ještě zbyli, se baví právě a jen o onom fundamentu.

Pokud Seznam je schopen ročně vydělat, řekněme, půl miliardy korun, pak selský rozum velí vynásobit tuto částku deseti, abychom přibližně dostali hodnotu firmy. Do počtů ovšem vstupují další modifikátory, jako a) dlouhodobá udržitelnost tohoto zisku, b) tržní pozice, šance na další růst a expanzi firmy, c) celková atraktivita oboru a podobně. Seznam si v tomto samozřejmě vede dobře, a proto by jeho hodnota mohla být i v těžkých časech o něco vyšší. A docela věřím, že i v době ekonomické krize (silně postihující média, neboť škrty v investicích do reklamy patří mezi první) by oněch, řekněme, 5–7 miliard Kč za Seznam dalo vícero zájemců.

       

Přesto ale není důvod prodávat, a naopak je důvod k chování zcela opačnému: Seznam by měl, coby kapitálově velmi silný subjekt, realizovat chytré, tj. „levné“ akvizice, kterých určitě bude v příštím roce k dispozici povícero. Peníze na to firma má a pokud by nestačily, může si půjčit – krize je vlastně pro silný subjekt nejlepší podnikatelskou příležitostí, protože slabší konkurenti mívají existenční starosti a nemohou mu řádně oponovat. To je nejlepší cesta k dlouhodobému posílení jeho pozice, která je i tak celosvětově v podstatě unikátní – nenajdeme zemi s tak silným lídrem ve všech zásadních internetových segmentech současně (search, návštěvnost, médium, e-mail…).

Jestli se firma touto cestou vydá, záleží především na tom, zda její většinový vlastník nedal už definitivně přednost hlavě v oblacích.