Veřejnoprávnost na webu: ČRo boduje v podcastech

Na první pohled by se mohlo zdát, že si obě hlavní média veřejné služby, tedy Český rozhlas i Česká televize (třetímu veřejnoprávnímu médiu, ČTK a jeho webu, jsme se věnovali v nedávném článku), žijí svým vlastním životem. Nepotřebují generovat zisk, protože žijí převážně z koncesionářských poplatků, mají značné množství zaměstnanců a jejich jediným úkolem je poskytovat objektivní a kvalitní veřejnoprávní službou pro občany.

Nasnadě je otázka, co to přesně veřejnoprávní služba občanům je, jaké má priority a zda lze vůbec něco tak obecného a abstraktního uskutečnit. V této souvislosti lze v prvé řadě hovořit o nutnosti objektivity ve zpravodajství. Tlaky nejen politické, ale i ekonomické rozhodným a významným způsobem usilují o zvrácení vyváženosti zpráv na svoji stranu. Dále je to prostor pro minoritní témata a skupiny obyvatel, kvalita a úroveň jazyka, kterým média komunikují s diváky či posluchači, a v neposlední řadě také program, který musí být vyvážený, uspokojivý pro minoritní i majoritní koncesionáře. Otázkou opět je, zda je možné něco takového vůbec uskutečnit. A současně pokud nedochází k fatálním excesům, jak tuto nevyváženost zjistit (změřit)? To by měla být role Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a tímto tématem se tudíž zabývat nebudeme, neboť by odpovědi nutně byly značně subjektivní.

Za pozornost stojí skutečnost, že se u veřejnoprávních médií díky Internetu začínají projevovat tendence, které jsou pro komerční média cizí – prvky toho, co bychom mohli nazvat internetová demokracie. Pokud se donedávna hovořilo o občanských aktivitách na Internetu jako o omezených a bez patřičné síly, pak programové změny na Radiožurnálu a reakce na ně v podobě webu iProtestu byla doslova bleskem z čistého nebe – malá skupinka lidí spolu s dobrovolníky dokázala nejen vyjádřit svůj nesouhlas podpisem petice (a získat na svou stranu celou řadu dalších lidí), ale jasně a rozumně definovat důvody nesouhlasu, provádět systematický monitoring médií a nakonec byla zřejmě jedním z klíčových důvodů, které vedly k odvolání Barbory Tachecí z pozice ředitelky Radiožurnálu (i když to oficiálně nikdo nepřiznal).

Ukázalo se tak, že vytvořit projekt na ovlivnění podoby i personálního složení veřejnoprávního media lze jednak velice rychle a poměrně snadno, a také velice efektivně. Jen obtížně si lze představit, že by komerční sféra na tuto hru byla ochotna vůbec přistoupit tak, jak to udělalo vedení Rozhlasu. Jen doplňme ještě „zbraně“, které byly v tomto případě použity – jednoduchá služba del.icio.us, kanál na YouTube, a pak již jen jednoduchý web spolu s interaktivním místem na podpisy. Nic, co by se nedalo vyrobit doslova „na koleně“. Samozřejmě se můžete ptát, zda mají mít občanské iniciativy takový vliv či nikoliv, odpověď pak záleží na politickém a myšlenkovém prostředí každého jednotlivého člověka.

Zcela jinou samostatnou kapitolou je u veřejnoprávních médií reklama, která se nachází na webových stránkách obou institucí. Vzhledem k jejich povaze jde prakticky pouze o selfpromo. Často zajímavou formou se zde propagují další zajímavé stránky a projekty stejné instituce, což je další odlišnost od komerční sféry – zatímco například iDnes musí být zaplaven reklamou, aby vydělal, tyto weby po finančních příjmech netouží, protože je hradí koncesionáři. Jestli je to dobré či nikoli, nám posuzovat v tomto článku nepřísluší, neboť se opět jedná o debatu politickou a ideovou. Absence obvyklé inzerce zároveň zabraňuje jakékoli kolizi s etickými standardy či rozporu mezi reklamou a obsahem samotným. Je tedy prvkem oné požadované nezávislosti média.

Ani ČRo, ani ČT na webu nijak nešetří a uvědomuje si, že se již nejedná o technologii zítřka, ale dneška.

Český rozhlas

ČRo je již ze své dlouhodobé koncepce médiem, které má nepředstavitelně široké spektrum témat, stanic a vizí – od publicistiky po vážnou hudbu, od vědy po rozhlas pro mladé. Pokud k tomu připočteme ještě silné regionální zpravodajství, pak je představa o tom, jak Rozhlas vlastně vypadá a jak se v něm vyznat, poměrně abstraktní. Podobným jazykem hovoří na návštěvníky také web – svěží modro-bílá kombinace a slečna s nápisem „živé vysílání“ působí sice energickým i seriózním dojmem současně, ale pro nezkušeného návštěvníka představují tyto stránky naprostý labyrint.

Pokud jste zde poprvé, pak při delším procházení zjistíte, že dvakrát na stejnou stránku nevstoupíte (to je samozřejmě trochu nadsazené). Pravdou je, že jeden z nejvýraznějších prvků na stránkách je panel s měnícím se obrázkovým obsahem, který svádí ke kliknutí (protože informace na něm vypadají často velice zajímavě).

Na hlavní stránce naleznete seznam webů jednotlivých stanic (nevím, proč je každý jiný, takže je to celé dohromady velice nepohodlné na ovládání), seznam rubrik, tematickou mapu Českého rozhlasu (velice užitečná věc), odkaz na živé vysílání a několik dalších drobností (RSS podcast, …). Pokud jde o živé vysílání, je řešeno velice dobře – na výběr máte jednak stanici (zde je vypsán nejbližší program), za druhé kvalitu (od 22 do 128 kbit/s, popřípadě multibitrate) a formát (kromě MP3 a WMA také méně častý OGG). Vše je tedy přístupné pro užívání v jakémkoliv operačním systému. Velice dobrým projektem je Rádio na přání založené na podcastu. Stránky Rozhlasu jej popisují takto: Na stránce rozhlas.cz/ra­dionaprani najdete odkazy na podcasty, které Český rozhlas nabízí. Protože je tento projekt na portále Rozhlas.cz zatím jenom v rámci zkušebního provozu, je nutné počítat se změnami struktury v samotných podcastech. Zatím jsou dostupné podcasty celoplošných stanic a dvou vybraných tematických okruhů. Do budoucna určitě nabídneme samotné pořady a možná i nějaké internetové speciály. Podcastů je k dispozici opravdu hodně, takže vyrobit si rádio na přání je opravdu možné a snadno realizovatelné. Ovládání je intuitivní a pohodlné a až na obvyklé problémy s rychlostí jsem nenarazil na žádný problém. Vše je založeno na tom, že několika málo kliknutími si vyberete zvolené podcasty, které si následovně můžete přehrát.

Určitě je nutné zmínit známý projekt stanice D-dur, která přináší posluchačům zdarma Bachovy Braniborské koncerty nejen ve formátu MP3, ale také v bezztrátovém FLAC.

Světem sám pro sebe je portál Radiožurnálu, na kterém naleznete kompletní zpravodajský servis. Kromě Ozvěn dne a Zpráv za posledních 24 hodin zde naleznete výborně řešenou dopravní Zelenou vlnu a množství reportáží a komentářů. Každému článku je možné přiřadit známku či se vyjádřit v diskusi. Textové příspěvky však nevynikají délkou ani hloubkou analýz, takže je lepší užít poslechové verze.

Zajímavým projektem je také cizojazyčný web ČRo 7, na kterém naleznete celou řadu zpráv o České republice i zahraničí v angličtině, němčině, francouzštině, ruštině, španělštině i češtině. Další zajímavostí jsou tématicky laděné portály pro názorové i etnické menšiny. Příkladem jsou samostatné stránky například věnované romské tématice, kde naleznete mj. zprávy ze světa Romů, informace o tradičním životě či připomínky holocaustu. Jiným příkladem je náboženská sekce, kde naleznete například ranní zamyšlení, kalendář akcí, portréty církví a mnoho dalšího. Nechybí ani sekce folklórní, která má vlastní vysílací frekvence, seznam lokálních folklórních písní nebo informace o zajímavých akcích.

Poznámka redakce: web České televize a závěrečné zhodnocení internetové přítomnosti obou médií přineseme v dalším samostatném článku.