Mohou být blogy šancí pro žurnalistickou etiku?

Ilustrace: Nenad Vitas

Blogy jsou v módě, jsou in a jsou všude kolem nás. Čtete Lidové noviny, nebo dáváte přednost Právu? Ať tak či onak, v internetové verzi novin naleznete blogy zcela jistě. A kdo je využívá? To bývá různé jako blogy samy, ale obecně lze hovořit o dvou skupinách. První jsou VIP blogeři, o které je doslova dračka. Jsou to lidé mediálně známí, kteří přitahují čtenáře bez ohledu na to, zda to, co napíší, má hlavu a patu, či nikoli. Zde nalezneme hlavně politiky, kteří blogy většinou pochopili tak, že se jedná o dobře umístěný bilboard za málo peněz. Druhou skupinou jsou běžní čtenáři, kteří si myslí, že mají co říci světu. Sice ne každý blog musí mít špičkovou úroveň, ale i blogeři již začínají získávat prestižní novinářské ceny.

Osobně si myslím, že blogy by mohly být využívány daleko více „běžnými“ novináři. Tuto možnost využívají například na Živě, na webu ČT či na iDnes, ale stále se jedná o okrajovou záležitost. Snad jediný, kdo se plně ponořil do těchto vod, je zřejmě Reflex, i když zde je na zváženou, zda se jedná o blogy ve vlastním slova smyslu. Autory v blozích netíží omezené množství znaků, objektivita nebo čtenost článku. Nabízejí prvořadě zcela novou formu komunikace. Řekněme, že mohou být stále doplňkovým materiálem k článkům. Co brání novinářům, aby ke svým klíčovým článkům do blogů umístili výchozí texty, zdroje dat, původní věci, ze kterých vycházeli?

Ona možnost zveřejňovat zdroje je velice důležitá. Novinář coby kompilátor a analytik pracně získaných informací, hráč s jazykem a často také mistr spekulací, může svůj blog využít k tomu, aby jeho čtenáři dokázali rozlišit (v případě zájmu) podložená fakta od domněnek či reflexe autora. Jistě by tyto blogy nečetl každý, ale především by se vytvářel tlak na pravdivost a kvalitu článků, již kvůli samotným autorům. Vždyť kdo by chtěl napsat smyšlený rádoby objevný článek na fantastické inovativní téma, kdyby čtenář mohl snadno zjistit, že je to článek z kategorie „jedna paní povídala“?

Blogy by navíc daly autorům možnost zapojit do vztahu novinář – čtenář ještě prvek subjektivního pojetí a sousloví typu „přišlo mi, zdá se, bylo to hrozně těžké, protože pán je stále nedostupný“ a další podobná. Tím by se možnosti komplexnosti článků výrazně zvětšily a přispěly by také ke snazšímu oddělení zrna od plev.

Mnozí autoři možná namítnou, že by jim taková činnost přidala mnoho práce. Jenže pokud ji dělají dobře, tak to není úplně pravda. Tyto blogy by nemusely být založeny na nějaké dokonale sofistikované struktuře, která by zajistila snadnou čtenost. Stačilo by dát dohromady nějaké výchozí texty nebo třeba rozhovory, několik zdrojových odkazů a s dnešními publikačními systémy by to celé nemuselo nezabrat více než čtvrt hodiny. A že by to měli zaměstnavatelé autorům platit? No samozřejmě ano, jako za součást článků, protože by to zajišťovalo jistou míru kontroly a tlak na etiku práce jejich zaměstnanců. Navíc dobře napsaný kompilát by článku mohl dát obrovskou přidanou hodnotu, a nemyslím si, že by to zaměstnavatelé neradi oceňovali.

Myslím si, že cesta ke zkvalitnění a odpovědi na volání po etice novinářů na Internetu nepovede cestou oborových sdružení, syndikátů či certifikátů, a to i přes to, že by se jednalo nepochybně o jistě dobré záměry, ale cestou tlaku na ověřování, šíři a kvalitu podkladů. Což je věc, ke které autory musí tlačit jejich šéfredaktoři (třeba i finančně).

Výhoda blogů v jejich popularitě, snadnosti editací a aktualizací je zřejmá. Otázkou je, zda tento boj za kvalitu a etičnost nalezne širší podporu. Myslím si, že časem rozhodně ano.