Vláda by měla zrušit stovky zbytečných webů

Zpráva britského Public Accounts Committee (PAC) nesoucí název Central Government websites 2009–10 je zprávou, kterou bych rád viděl zpracovanou pro české weby – jak pro ty vládní, tak pro řadu dalších v rámci státní správy. A pokud  bude tato britská zpráva nakonec úspěšná, mělo by dojít ke zrušení jedné třetiny vládních webů, v některých zdrojích se dokonce hovoří až o zrušení 75 % z nich. V rámci úspor, které rozumný hospodář jistě dělá v okamžiku, kdy se svět nachází v krizi. Pro britskou pokladnu tento škrt bude znamenat to, že se uspoří až 100 milionů liber (skoro nepředstavitelné – 3,1 miliardy korun).

Zmiňovaná zpráva zjistila, že některé britské vládní weby jsou příliš drahé. A zhruba třetina z nich selhává v dodržování vládou ustanovených pravidel přístupnosti. Jeden z nejdražších webů, UK Trade and Industry, má náklady na jednoho návštěvníka ve výši 11,78 libry. Za 4,7 milionu liber vybudovaný web navštívilo necelých 400 tisíc uživatelů. Chcete-li, tak zhruba 28 tisíc měsíčně. Což, popravdě, je návštěvnost lepšího blogu, pokud budete chtít slyšet nějaké to přirovnání.

Dalším příkladem plýtvání je Business Link – stál britské daňové poplatníky 35,78 milionu liber a přilákal 16,7 milionu návštěvníků za minulý rok (1,6 milionu návštěv za měsíc). Jakkoliv 2,15 libry za návštěvníka nevypadá špatně, něco špatného tady přeci jenom je – web je zastaralý, informace na něm se nikdo nenamáhá příliš aktualizovat. A asi je dost jasné, že 35 milionů liber se dalo utratit za něco prospěšnějšího.

http://www.bu­sinesslink.gov­.uk v plné kráse

Vcelku už asi ani nepřekvapí, že čtvrtina vládních organizací neměla vůbec ponětí o tom, kolik je vlastně jejich weby stojí. Stejně jako nemají žádnou konzistentní metodu, jak sledovat a měřit náklady. A 16 % z nich vůbec nemá informace o tom, jak (a zda vůbec) někdo jejich weby používá.

Webů centrální vlády, kterých se studie přímo týkala, je celkem 46. Náklady na ně se pohybují okolo 128 milionů liber. Pokud se nechcete probírat kompletní zmíněnou zprávou, PDF shrnutí je docela dostačující. A dozvíte se v něm, že britská vláda provozovala celkem 1795 webů. Z nich na základě studie 1001 zrušila, 289 dostalo povolení pokračovat a 422 čeká na zrušení. A dalších 37 nových webů bylo uvedeno do provozu, z nichž několik vzniklo, aniž by to kdokoliv oprávněný schválil.

Zábavné je například i to, že se řada vládních webů zabývá tím, jak si co nejlépe konkurovat v Google vyhledávání (Google profits from UK.gov's climate change quango rivalry). A to až takové míře, že například Odbor životního prostředí a změny klimatu dokázal za vyhledávání utratit 361 tisíc liber za jediný rok. Šlo přitom zejména o slova „climate change“ a „global warming“, za která pro změnu jiná vládní organizace utratila dalších 270 tisíc liber. Ale je to v podstatě nic proti 2,7 milionu liber za rok, které tamní vládní zdravotnický odbor (či ministerstvo) utratilo taktéž ve vyhledávání.

Podle čerstvých zpráv se zrušení dotkne až 75 % webů (Government plans to shut 75 % of its websites) a zbývající weby budou muset náklady omezit na polovinu. Zejména tím, že budou přesunuty na společnou infrastrukturu.

Čechy krásné, Čechy mé

Nedělejme si iluze, že by snad české vládní (a státní, samosprávní) weby nebyly jiné. Plýtvání je běžné. A snaha budovat další a další weby je všudypřítomná. Kdysi dávno proklamovaná snaha mít „jeden centrální web“ je už dávno jenom něčím, na co se lze dívat pouze jako na zábavnou historku s trpkou příchutí.

Bylo by zajímavé zjistit, kolik vlastně stojí návštěvník u jednotlivých webů. Zjišťovalo by se to těžko, ale možná je to vhodná práce pro nějakou nevládní organizaci, nebo naopak pro kontrolní odbory, které k tomu mají odpovídající práva. Při té příležitosti je čas například připomenout Ostuda za 32 milionů: server propagující Česko jako jeden z příkladů – řeč je o www.czech.cz, kde by se nejspíš právě počet korun na návštěvníka dokázal vyšplhat poměrně vysoko k původním desítkám milionů, totiž můžete připočítávat další desítky, včetně nového designu a dalších aktivit. Poněkud samoúčelných – právě tento web patří k těm, které návštěvností nedosahují ani k blogům.

Czech.cz si s aktuálností hlavu neláme (je 26.6., na web už nikdo 10 dní ani nesáhl)

Typický příklad zvyku plýtvat penězi je nakonec  i „Digitální Česko“ – což je na jednu stranu rozumná aktivita Ministerstva průmyslu a obchodu. Až do okamžiku, než narazíte na:

… „připraví a zpřístupní informační portál www.digitalni­cesko.cz“

Tedy opět snaha vybudovat další „portál“. MPO  má přitom vlastní webové stránky (www.mpo.cz). Přitom možná právě „Digitální Česko“ by byl ten správný projekt sjednocení stovek (respektive tisíců) webů vlády, státní správy (i samosprávy). Ale MPO to zjevně myslí vážně, protože www.digitalni­cesko.cz už existuje.

Mezi plýtvání můžete historicky zařadit i vybudování www.praha.eu – ačkoliv Praha měla již www.praha-mesto.cz. Ale ve více než miliardy prohospodařených korun v rámci Bémova působení na pražském magistrátu jde opravdu jenom o maličkost. Na druhou stranu je absurdnost této schizofrenní existence jednoho úřadu patrná i z aktuálního stavu – návštěvník www.praha-mesto.cz je nyní pokaždé obtěžován rozcestníkem, který z www.praha.eu dělá magistrat.pra­ha.eu. A červeno vs. modrou částí to začíná vypadat už jako web nejmenované televize.

Schizofrenní webové aktivity pražského magistrátu

A jeden z nejzábavnějších příkladů najdete na Praze 5. Klasické stránky www.praha5.cz nebyly samozřejmě dostačující, takže populistické ego Jančíka zavelelo k vytvoření www.p5.cz nebo „Crazy web“ (pozor na pouštění v práci, pokud máte reproduktory). Tahle „legrace“ stála 385 tisíc korun.

Crazy web. V televizi Jančík.

Zejména u posledního jmenovaného příkladu se nelze ubránit pocitu, že těch 385 tisíc by si měl Jančík zaplatit ze svého. Nikoliv z veřejných peněz. A tenhle dojem se opakuje vcelku často. Stejně jako jistota, že z několik tisíc webů, které stát, státní správa a samospráva provozují, by jich bylo možné stovky (či tisíce) zrušit. Nebo aspoň sloučit.