Zlomil minulý rok klasickému VoIPu vaz?

K následující úvaze mně přivedly dvě závěrečné přednášky z IT párty Modrá Session, která se pod aktovkou Skype uskutečnila před čtrnácti dny v pražských Holešovicích. S plným vědomím toho, že úvaha General Managera pro Audio Video ve společnosti Skype Jonathana Christensena je trochu účelovým recyklátem keynote z loňské Internet Telephony Conference & Expo mohu s klidným svědomím prohlásit, že loňský rok byl pro VoIP služby kritický. Dříve, než se pod článkem strhne flame-war odpůrců VoIP služeb a hráči, u nichž tento segment tvoří dominantní část jejich klíčového businessu, si dovolím předložit několik trochu opomíjených fakt, pak ať si soudí kdo chce jak chce.

Možná je něco shnilého již na tom, že přes řadu let, která měl koncept klasických VoIP služeb na úspěšné etablování na trhu, nikdy nedokázal strhnout kritickou masu. Namísto kritické aplikace, která pohřbí pevné linky, zakopává dnes klasický VoIP sám sebe. Zůstala jen slepá, pomalu usychající vývojová větev.

Ne náhodou mi jako zlomový připadá právě uplynulý rok. Rád bych vysvětlil proč. Pro začátek si neodpustím trochu nudné teorie. Voice over IP je jen transportní a signálová technologie. Je to potrubí. Pro některé z vás může být překvapením, že koncem osmdesátých let a počátkem devadesátých let existoval TCP/IP průmysl. TCP/IP je bezesporu potrubím. Když se IP stalo běžným na všech výpočetních přístrojích, TCP/IP se místo něčeho zvláštního stalo komoditou. Krátce trvající TCP/IP průmysl byl jen poznámkou k událostem, ze kterých se zrodil globální web. Skutečnost, že VoIP průmysl existuje, je podobnou poznámkou k transformaci celého komunikačního průmyslu. VoIP průmysl byl nutnou fází v této transformaci. Šlo o skauta nebo proroka, který říkal, že ten opravdový mazec má teprve přijít.

Chcete důkaz? To, že je VoIP na zlomu tektonické vrstvy a možná ho čeká pád do propasti, možná úplně jasně neuvidíme, pokud se pokusíme číst jen z nepřehledné změti snah českých operátorů. Diametrálně rozdílné nebo úplně chybějící koncepce totiž mohou vypovídat v druhém řádu jak o specifikách místního trhu, tak o krizi VoIP průmyslu an sich. Kde je tedy důkaz?

Osobně mě napadají dva, je však třeba se pro začátek oprostit českého specifika a pokusit se o globální nadhled. Podíváme-li se dnes do bývalých VoIP velmocí (USA, Jižní Korea, Japonsko), nezbude nám, než se samotných zeptat, co se stalo s tou armádou non-profit (zábavních) VoIP společností, které tu byly ještě před pár měsíci?

Zpravidla, pokud rovnou nezanikly docela, se dnes většina z nich utápí v těžkých existenčních problémech. Něco lze svést na globální ekonomickou krizi, ne vždy se podařilo vsadit na úplně funkční obchodní model a některým konceptům prostě nenahrává doba. Ostatně, přes silný brand a mocnou korporaci v zádech a snahu o inovativní přístup to nemá jednoduché ani VoIP alternativní Skype.

Přesto si troufnu zeptat, jak je možné, že šel prakticky ze de na den (krize nekrize) ke dnu globální VoIP průmysl jako takový?

Z původních gigantů skomírají dnes i takové společnosti jako S&P či legendární Vonage. Zatímco první se index se v minulém roce propadl o 40 %, Vonage šla střemhlav dolů dokonce o celých 70 %. Máme co dělat s totální krizí segmentu? Predikovat zde by bylo možná přece jenom předčasné, nerad bych věštil z křišťálové koule, pojďme tedy raději dále.

Marná lásky snaha

VoIP segment má podle mého názoru tu smůlu, že se narodil jako předčasné dítě konvergovaného trhu, který ho v závislosti na lokálních specifikách dříve či později opět zkanibalizuje. VON (Voice on the Net Coalition Europe) byla spektakulární ukázkou takového skomírání. I přes nejlepší snahu Jeffa Pulvera a jeho příznivců transformovat tuto iniciativu z pouhého hlasového projektu videohovor to prostě nefungovalo.

Pro hrst dolarů navíc

Dalším jistým znamením špatného zdraví VoIP průmyslu je, že i význačné společnosti míří do říše mrtvých. Rok 2008 začal jako rok plný VoIP společností, které se pokusily odlišit „produkty“ nabízenými zdarma, které byly zvláštními programy v převleku. Mnoho z nich se ve snaze nalézt model zisku uchýlilo k prodeji reklamy a levným minutám, a narazili na stejnou zeď, ke které se Vonage řítí rychlostí světla. Sbohem, TalkPlus, Jangl, a mnoho dalších. A koncem roku se náhle Jaxtr vrátil z říše mrtvých s další službou volání zdarma.

Ty chytré podniky zjistily, že zákazníci nestojí o další telefonní společnost, postavenou okolo komplikované technologie, a udělaly jednu ze tří věcí – změnily se na platformovou hru (jako Mobivox), na velkoobchod (jako Jajah) a nebo na plnohodnotného soutěžícího na poli tradičních telekomunikací (například TruPhone a jejich výstavba globální sítě). Tyto společnosti, které pochopily znamení koupě Ribbitu společností BT za 105 milionů dolarů, se prezentují jako hráči, kteří jsou součástí celého komunikačního ekosystému, spíše, než že by se stavěly mimo tento ekosystém.

Vzhůru k světlým zítřkům

Tam, kde VoIP slaví v poslední době úspěchy, nejde o řešení na klíč, ani o uspořené haléře, ale o fungující symbiózu aplikací a platforem. IfByPhone Irva Shapira důmyslně propojil IVR a Google Analytics, a umožnil tak hluboké měření a statistickou analýzu provozu call center. Mashupový guru Thomas Howe ukázal, že se správnými nástroji může být tvorba komunikačních aplikací stejně snadná jako tvorba webových stránek. Howe ukazoval, že hlas je teď jen software. Magie softwaru vám umožní přidat hlas do úplně jakékoliv aplikace. Tvorba komunikačních aplikací s dnešní infrastrukturou v porovnání s tím, co bylo dostupné třeba i před pěti lety jde přirovnat ke kopání jámy pomocí rypadla ve srovnání s krumpáčem.

Poskytovatel služby a výrobce vybavení v současnosti splývají. Když se průmysl vybavení ocitl v bahně složitosti definování a vytvoření běžného aplikačního standardu (například IMS), přenašeči se vydali na vlastní cestu – koupě Ribbitu společností BT je ukázkou jedné možné cesty, dále tu jsou třeba developerské tábory společnosti Orange či způsob, jakým se mobilní průmysl vrhl na kopírování úspěchu Apple s iPhonem (platformy i obchodu). Software zkrátka vládne: Máme hlas, máme video, máme obsazené pozice na trhu, máme chat, říká ve své přednášce Christensen. Máme tento nový způsob komunikace, a děje se to na Internetu, děje se to na otevřených platformách. Děje se to pro koncové uživatele v jejich domovech i v práci. Zdá se, že nejbližší budoucnost je skutečně spíše v softwaru a aplikacích. Větší zájem je o produkty, které přinášejí koncovému uživateli nějakou hodnotu spíše, než že mu ušetří pár korun. Ostatně ten druhý model tu již tak nějak „nefungoval“ docela dlouho. Je tedy na čase zkusit zase něco nového. A co společnosti, kterým se tato transformace nedaří? Na to už by měl asi odpovědět někdo jiný.