Apple iPad, dobrej nápad!

Cílem tohoto zamyšlení tudíž není „představit vám iPad“ nebo dokonce přesvědčit někoho o tom, zda potřebuje nebo nepotřebuje iPad. V tom má každý aspoň trochu logicky uvažující člověk jasno a já na tom nic nezměním. A čtenáři Lupy přece jsou logicky uvažující lidé, ne?

Jde spíše o to, že iPad rozhodně má své místo v tomto světě, stejně jako ho mají televizory, telefony, Pokémoni nebo křížkové vyšívání. Přesto, že nemá své místo zrovna v mém životě.

Pravidla hry

Pamatuji doby, kdy se lidé dělili na „normální“ a „ty, co používají počítače“. Dnes většina lidí aspoň občas počítač používá, i když jsou čestné výjimky, například paní Pohlová:

Kromě toho, že počítač dnes používá téměř každý, kdo pracuje jinak než manuálně, také podstatně vzrostlo procento lidí, kteří mají ke svému počítači bližší, téměř „kamarádský“ vztah, a používají ho i k jiným než pracovním účelům. A tito lidé se dají snadno zanést do jedné horizontální osy. Viz následující obrázek:

Zatímco vlevo jsou lidé, kteří mají rádi, když „to koupí, zapnou a ono to bezchybně nějak funguje a cool vypadá“, vpravo jsou ti, kteří se ve všem rýpou tak dlouho, dokud to nefunguje přesně tak, jak si představovali. (Z toho mimo jiné vyplývá, že pokud někdo vyvíjí software pro Apple, tak se s největší pravděpodobností nenachází na levé straně tohoto obrázku: Tam jsou opravdu jen uživatelé.)

A proč vám to všechno vykládám a kreslím? Protože můj vztah k iPadu souvisí se skutečností, že já se v onom obrázku nacházím někde v okolí tučňáka a napsal jsem si opravdu web aplikaci pro evidenci venčení a krmení svých psů:

Jiní lidé (o jejichž inteligenci nepochybuji) se v tomto obrázku nacházejí někde jinde a proto bude jejich vztah k iPadu možná znatelně jiný, než můj.

Všichni jsme v moci Stevena Jobse

Apple iPad bych popsal slovy „přísně kontrolované zařízení“. To znamená, že s ním můžete dělat pouze to, co Apple dovolí, a pouze tím způsobem, jakým si to představuje Apple. Pokud s ním chcete dělat něco jiného, Apple nejenže vám to neumožní, ale aktivně vám v tom brání technickými i právními prostředky.

Toto je v rozporu s mým přístupem k počítačům (a k technologiím vůbec) a koneckonců i s tím, co symbolizovalo Apple v roce 1985. Ale netvrdím, že je to něco a priori špatného.

Přísně kontrolované prostředí znamená, že se mnohem méně objevují „krizové aplikace“, které mohou nepřístojně brzdit či zhavarovat celý iPad (i když mi iPad během čtrnácti dnů taky párkrát kompletně zhavaroval).

Pokud iPad nemá multitasking, znamená to, že se systém nemusí starat o to, zda nějaká aplikace „v pozadí“ nedělá náhodou neplechu a jak to řešit.

Pokud Apple striktně kontroluje, které aplikace mohou být pro iPad distribuovány, znamená to, že všechny „povolené aplikace“ víceméně odpovídají představě Applu. A je pouze logické, že tyto představy nejsou striktně písemně definovány a dochází občas k jistým patáliím s tím spojeným – třeba když někdo vyvíjí půl roku aplikaci, Apple mu pak řekne „je nám líto, tuhle si nikdo na iPad nenainstaluje, protože si myslíme, že by to nedělalo dobrotu“. – Což je důvod, proč bych nikdy v životě neuvažoval o tom, že bych pro iPad něco vyvíjel, pokud bych za to nebyl královsky placen.

Mnoha lidem (rozhodně jsou jich miliony) je ale tohle všechno šumafuk, protože jim uniká zásadní rozdíl v přístupu Applu a například Googlu – na jehož Android zařízení si mohu legálně a korektně nainstalovat cokoliv. Tito lidé se nechtějí zatěžovat jakýmkoliv stahováním a kopírováním nějakých souborů někam, a instalují výhradně prostřednictvím iTunes / Marketu.

Když jsem si s iPadem hrál, přístup do iTunes z něj byl pro Českou republiku zablokován. Kupodivu iTunes fungovaly z mého PC (odkud se pak stažené aplikace automaticky zkopírovaly do iPadu přes USB). A to je dobře, protože jinak bych nic testovat nemohl. Po prvním zapnutí iPadu ho totiž musíte připojit k PC (nebo Macu), stáhnout iTunes, zaregistrovat se online a provést první synchronizaci. Dokud to neprovedete, je iPad pouze hezkým těžítkem.

Ale jak hezkým těžítkem!

Krasavec inteligentní, mírně omezený

Apple iPad je designově velice podařená záležitost a jeho obrazovka je neodolatelně sexy. Tedy aspoň do okamžiku, kdy se jí začnete dotýkat prsty a ona se během několika desítek sekund změní v upatlanou hnusárnu. To ale platí pouze dokud je iPad vypnutý, protože jakmile se obrazovka rozzáří (bez ohledu na to, zda zobrazuje světlé nebo tmavé pixely), naprostá většina na ní naneseného svinstva přestává být pozorovatelná.

Displej je krásný (byť jeho rozlišení 1024×768 v dnešní době již není nic moc) a vzhledem k tomu, že v iPadu nejsou žádné pohyblivé části, vydrží nabitý velmi slušnou dobu, rozhodně nejméně půl dne používání nonstop.

Uživatelské rozhraní je také „krásné“ a jeho důležitou součástí jsou „zbytečné blbůstky“ jako to, že se ikony na obrazovce objevují pomocí pseudo-3D animace a pokud iPad otočíte, obrazovka se automaticky otočí ladně a plynule (hardwarově akcelerovaně). A když odejdete z aplikace, její zvuk není „uťat“, nýbrž provede plynulý „fade out“. Tyto zdánlivé drobnosti jsou neoddělitelnou součástí „Apple experience“ a vzbuzují v majiteli dojem, že „vlastní něco výjimečného“.

Pokud ale chcete něco z toho změnit, pak narazíte. iPad například umožňuje přehrávání hudby na pozadí (Apple poněkud bizarně tvrdí, že „v sobě obsahuje iPod“), ovšem nastavení hudebního přehrávače má pouze čtyři položky, z nichž dvě jsou spínače „on/off“. Doma provozuji Squeezebox Server, který má jakési smysluplné defaultní nastavení a pokud mi toto nevyhovuje, leží přede mnou nabídka doslova stovek parametrů, které mohu měnit pomocí webového rozhraní a mnoha stovek dalších, které mohu měnit pomocí konfiguračních souborů a skriptů. Následkem toho je v mé domácnosti hudba přehrávána téměř přesně takovým způsobem, jakým jsem chtěl. Žádná podobná konfigurovatelnost v defaultním iPad přehrávači neexistuje. Můžu si stáhnout jiný, konfigurovatelnější přehrávač, ale pokud chci poslouchat hudbu z iPadu a přitom dělat něco jiného, než se dívat na aplikaci „přehrávač hudby“, tak mám smůlu, protože i když někdo napíše jiný přehrávač a Apple mu ho dovolí distribuovat, tento přehrávač nemůže hrát hudbu na pozadí.

Hodně se mluvilo také o tom, že iPad nepodporuje (a nebude podporovat) Flash (a tedy ani značnou část embedovaných videí, která na internetu existují), ale mám škodolibým způsobem radost ze všeho, co nějakým způsobem přispěje k tomu, aby celý Flash zahynul v křečích a bolestech, takže jsem v tomto ohledu víceméně indiferentní.

Největší genialitu Stevea Jobse a spol. vidím v tom, že se jim podařilo své fanoušky indoktrinovat takovým způsobem, že absenci multitaskingu, konfigurovatelnosti a dalších jinde běžných funkcí, nakonec někteří vidí jako plus!

Aplikace, vytvořené profesionálními developery přímo pro iPad, jsou často opravdu krásné. Viz například prohlížeč komiksů od Marvela. Krásné, ale téměř nekonfigurovatelné. Sice si na iPadu můžete spustit také většinu aplikací určených pro iPhone / iPod, ale ty pak jedou ve znatelně nižším rozlišení (nebo v malém okénku uprostřed obrazovky).

Protože má iPad zabudovaný prohlížeč Safari, podporující HTML5, zdálo by se být potenciálním řešením psát prostě aplikace nebo jejich části jako webstránky (což udělal Google a například jeho GMail má speciální „iPad mód“). Omezení iPadu vám ale způsobují problémy i zde. Pokud si například otevřete Google Talk IM klienta a pak se rozhodnete surfovat v novém okně, zatímco vám IM běží na pozadí (což běžně dělávám, pokud sedím u cizího PC, které nemá nainstalovaného Jabber klienta), pak máte u iPadu smůlu, protože restrikce multitaskingu se vztahují i na jednotlivá okna browseru, JavaScript Google Talku vám na pozadí prostě nepoběží a vy se po chvíli ocitnete offline. Dalším problémem je, že pokud se nativní iPad aplikace rozhodne otevřít internetovou stránku, nemáte žádnou možnost vrátit se z této internetové stránky zpět do oné aplikace. iPad totiž nemá žádné univerzální tlačítko „Zpět“, pouze jediné tlačítko, otvírající hlavní nabídku (něco jako „Desktop“). Ale to tlačítko je velmi elegantní a otvírání hlavní nabídky je elegance sama…

Dojem iPadu jako něčeho „výjimečného, co každý nemá“ podporuje i rozhodnutí Applu nedodávat k němu žádné standardní příslušenství kromě nabíječky a USB kabelu (který je pochopitelně nestandardní). Pokud chcete pouzdro, tašku nebo stojánek, musíte si je koupit, za cenu odpovídající vašemu (domnělému) společenskému statusu.

K čemu to celé vlastně je?

Nepopírám, že dívat se na iPad v provozu je sexy a pokud ho dostanete do ruky, seznamování s ním ve vás vyvolává velmi příjemné sci-fi pocity. Připadáte si pak jako kapitán Picard, i když ještě nemáte úplnou pleš. Po poměrně krátké chvíli (v mém případě asi 30 minut) přichází vystřízlivění a zamyšlení, k čemu tahle sexy věcička vlastně je dobrá.

Můžete si na ní číst e-booky nebo komfortně surfovat, pokud máte v okolí WiFi, nebo pokud máte 3G verzi iPadu (pak je surfování samozřejmě podstatně pomalejší a na streamování videa můžete zapomenout). Při tom surfování můžete chodit po bytě / po kanceláři a ukazovat ostatním, jak si surfujete za chůze. Po chvíli vás ale začne bolet ohnutá ruka, ve které celou dobu držíte cca kilogram, na který navíc druhou rukou tlačíte. Nebo si můžete číst v posteli či ve vaně, což je o trochu (ale opravdu jen o trochu) pohodlnější a méně šílené, než si tam vzít netbook.

Jakmile chcete začít něco psát (ať už scénář pro Lynche nebo příspěvek na Facebook), zjistíte, že to jde lépe než na mobilním telefonu nebo na jakékoliv dotykové obrazovce, se kterou jste kdy měli tu čest, ale pořád výrazně hůře než na nejblbějším netbooku.

Pokud se chcete dívat na film, opět bych dal přednost spíše netbooku, protože ten má v sobě již zabudovaný „stojánek obrazovky“ a když už chci sledovat film na takové miniobrazovce, nechci tu obrazovku navíc ještě dvě hodiny držet v ruce. A to nemluvím o tom, že abych se mohl na iPadu dívat na film s českými titulky, musím ho nejdříve správně konvertovat ve svém PC a titulky natvrdo „vypálit do obrazu“ (to lze možná obejít nějakým speciálním přehrávačem, který zvládá české titulky v externích textových souborech, ale žádný takový jsem neobjevil). Kažodpádně je to mnohem zdlouhavější proces, než strčit do svého laptopu flash disk s deseti filmy, kliknout na AVI soubor a kochat se.

A co se týče přenosných her a zábavy, uvažoval bych o Nintendu DS (maličké a krásně přenosné) nebo o laptopu, na kterém si spustím stovky plnohodnotných 3D her. IPad mi (opět) připadá jako něco „mezi“, co je příliš velké a příliš málo schopné. Výjimkou jsou pouze hry, které jsou založené na nějakém unikátním využití dotykové obrazovky a / nebo akcelerometru, ale to ukáže až čas. Zatím nativních her pro iPad moc neexistuje.

Nenapadá mě opravdu žádná činnost, která by se stejně dobře nebo lépe nedala provádět na netbooku, který je dvakrát lacinější, o pár deka těžší a o půl centimetru tlustší. Samozřejmě se najdou nějaké „okrajové scénáře“, například „jedu na víkend někam, kde chci surfovat, nechci nic psát a nechci tam s sebou tahat nabíječku“, ale všechny do jednoho mi přijdou absurdně vykonstruované.

Ale je to lacinější než Ferrari!

Ferrari je sice lepší auto než Škodovka, ale stojí možnost podjíždět stažené závory a tiráky v rychlosti 250 km/h za tolikrát vyšší cenu? Vtip je v tom, že pro někoho rozhodně ano. Stejně jako jsou lidé, kteří si koupí 2× dražší MP3 přehrávač, protože je „o něco lepší“ než ten no-name, nebo 20× dražší auto, protože je „znatelně lepší“než Škodovka, je i nezanedbatelné množství těch, kteří si rádi koupí iPad za 19 000 Kč, protože je pro ně lepší než netbook s Ubuntu Linuxem za 9500 Kč. A je jim jedno, že není dvakrát lepší. Přesněji řečeno: Pro ně je dvakrát lepší, protože je fajn do ruky, má na sobě jablíčko a ta obrazovka při otočení rotuje tak jemně!!!

Subjektivně si o takových lidech mohu myslet, že jsou na hlavu padlí (bez ohledu na to, jaké mají IQ). Ale co si asi myslí ostatní lidi o mně s mou inteligencí (s IQ oficiálně o 4 body vyšším než Radek Hulán!), když mám doma okolo deseti herních konzolí, tři strašidelné animované obrazy a roztomilého plastikového Cthulhu, který svítí ve tmě a nic z toho nebylo zrovna levné? Co že si myslí…? Přesně tak, i takové věci a takoví lidé mají místo v tomto světě a je to tak dobře!