Datová schránka kontra úředník

Zřízení datové schránky byla poměrně zdlouhavá záležitost, protože na Českou poštu pravděpodobně ještě nedorazila informace o tom, co se nazývá „svobodné povolání“, nebo též „podnikání podle autorského zákona“. Tam patří všichni ti, kteří mají svůj příjem z autorských děl, tedy malíři, hudebníci, spisovatelé – nebo i novináři. Takový člověk pak nepodniká s živnostenským listem, a nemá tedy IČ. Což byl před pár lety problém všeobecně („Jak to že nemáte IČO?“), od té doby si alespoň státní úředníci doplnili vzdělání a vědí. Přesto jsou však leckde účetní, které vám vrátí fakturu, že „tam musí být IČ“. Nemusí – ale účetní, která má pravdu, nepřesvědčíte ani zákonem, protože ji zákon v tu chvíli nezajímá, ona ví, že všechny faktury co dostala do ruky, IČ měly, tak ho musí mít i ta vaše. Bohužel, nejen účetní…

„Datovou schránku pro fyzickou osobu podnikající“ mi pošta v Českých Budějovicích nezřídila. Úřednice tvrdošíjně trvala na tom, že musím mít IČ, a pokud nemám IČ, tak nejsem podnikající. Dohadovali jsme se dobré půl hodiny. Zákony jsem citoval. Příklady jsem uváděl. Když nakonec paní pochopila, že mám pravdu, tak narazila v systému. „Ono mě to bez IČ nechce pustit dál!“ Nevím, jak to tedy je, jestli je opravdu systém pro vytváření datových schránek tak „inteligentní“, že nedovolí založit OSVČ bez IČ, nebo jestli jen paní nevěděla, jak to obejít, každopádně to je nepříjemnost.

Když nadešel čas daňového přiznání, tak jsem vzal veškeré podklady a usedl k PC. Použil jsem proklínaný 602 XML Filler, všechno jsem vepsal, jak jsem vepsat měl, připojil jsem přílohy, dal jsem zkontrolovat, program potvrdil, že je to kompletní, a nabídl odeslání přes datovou schránku. OK, kliknul jsem na Odeslat, a devatenáctého března jsem měl odesláno. Hurá, elektronická státní správa funguje, je to bez starostí a bez problémů, je to skvělé, čeká nás jasná budoucnost… Už by neměl nastat zádrhel…

Úředník

Samosebou že zádrhel nastal, a to konkrétně 30. března, kdy mi v půl osmé ráno volal kdosi se skrytým číslem. Chystal jsem se seřvat dalšího marketingového průzkumníka, a ejhle! on to byl Finanční úřad v Českých Budějovicích. Paní z FÚ mi volala a sdělila, že jsem přiznání sice podal, ale elektronicky nepodepsal, takže musím dodat ještě formulář, který se jmenuje „Přiznání k dani z příjmu fyzických osob pro podání spolu s datovou zprávou, neopatřenou zaručeným elektronickým podpisem“, a to jako šupito presto, jinak problém.

Povídám, že to určitě ne, že jsem přiznání podal přes datovou schránku, a ta nahrazuje v takovém případě podpis. „Ne, ne, ne,“ pravila paní, „to není pravda, vy MUSÍTE dodat ten podepsaný formulář, pokud to není elektronicky podepsané.“ Oponoval jsem, že rozhodně ne, že jsem postupoval přesně podle metodických materiálů, a že žádný elektronický podpis není potřeba, že jsem si to ověřoval všude možně. Ne, ne, ne, tak to mají všude špatně, na to úřednice. To se kolegové z Měšce a Podnikatele smíchy potrhají, až jim to řeknu, běželo mi hlavou. Prý: „Ten formulář na vás při odesílání musel vyskočit, je to tam když to odešlete, tak se tam objeví!“ Nevyskočil, neobjevil, přitom jsem snad nic špatně neudělal…

No tak asi jo, tak jsme to asi všichni pochopili blbě, tak já jí ten formulář najdu, ať to mám z krku. Poděkoval jsem paní za informaci a hledal jsem formulář. Nenašel. V nouzi největší jsem se obrátil na svou sestru, která pracuje v té firmě, co vyvíjí systém elektronických podání, a tenhle formulář by měl být přesně v jejich kompetenci. Ejhle, byl. Jenže je součástí elektronické podatelny EPO a je ke každému podání extra. Tak jsem naimportoval data z XML Filleru a hledal jsem, jak ten formulář získat. Ukázalo se, že paní z finančáku měla pravdu: Objeví se po odeslání. A tak jsem podal znovu identické daňové přiznání a formulář jsem získal!

On to totiž je formulář právě pro elektronickou podatelnu, když podáváte cosi bez elektronického podpisu. Jenže datová schránka právě toto nahrazuje – jak praví zákon, jak vědí čtenáři Lupy, novináři a všichni správci sítí na úřadech, jen některým úřednicím se to ještě nedoneslo.

Volal jsem zpátky paní na finanční úřad a řekl jsem jí, že jsem tedy sehnal ten formulář, který podle mého není vůbec potřeba, ale že jsem kvůli tomu musel odeslat znovu daňové přiznání. „Jéžišmarja, co jste to udělal? Vy mi tedy komplikujete život…“ pravila úřednice. A to byl přesně ten okamžik, kdy se daňový poplatník vzepřel: Já že komplikuju život úřednici? Kdo si den před uzávěrkou daňových přiznání vzpomněl, že chce podpis, a trval na něm, i když ho podle zákona nepotřebuje? Kvůli komu jsem lezl na EPO?

Co dělat se zaseklým úředníkem?

Člověk si v ČR časem zvykne na to, že leckdy je rychlejší rozmaru úředníka vyhovět, než se složitě domáhat svých práv. A tak radši vytiskne formulář, který tisknout nemusí, a podepíše ho a donese ho na FÚ, protože než se dohadovat s úředníky… Jenže na druhou stranu si zase říká, že úředníci jsou placeni z jeho daní, tak by tedy měli pracovat pro něj. Obzvlášť na konci března si to člověk uvědomí! Takže padla kosa na kámen a já si řekl, že je vhodná chvíle pro protest.

Bylo mi jasné, že s paní na FÚ nepochodím, té nevysvětlím, že pravdu mám já. Abych si byl jistý, že to tak doopravdy je, tak jsem zavolal přímo ke zdroji, totiž na Ministerstvo financí. Popsal jsem jim stručně svou situaci, a paní na infolince mě ujistila: „No jistě, to co říkala ta úřednice je nesmysl, jestli jste to poslal datovou schránkou, tak nic podepisovat nemusíte! Zavolejte na finanční ředitelství v Českých Budějovicích, tam vám řeknou jak postupovat,“ – a dala mi číslo.

Pak už to šlo ráz na ráz. Na Finančním ředitelství nejdřív nechápali, co chci („Přepojím vás na paní, co nám tu dělá datovou schránku“), ale pak jsme se pochopili („Aha! No to máte pravdu, helejte, to já vám někoho najdu, kdo to s váma vyřeší, protože tohle se mi nelíbí!“) a přepojili mě na paní, jejíž jméno jsem v tom kalupu zapomněl – což je škoda. Té jsem všechno vylíčil a ona mě opět uklidnila, že mám pravdu. Navíc nabídla: „Víte co? Řekněte mi jméno a telefon na vás, já si tam zavolám, zjistím, kde je problém a ozvu se vám, třeba odpoledne…“ Tak jsem jí nadiktoval jméno, telefon, rodné číslo a pro jistotu i číslo zprávy v datové schránce, a moc poděkoval.

Za půl hodiny mi paní volala zpátky a ujistila mě, že daňové přiznání bylo přijato správně, už je zpracované, žádný podpis doručit nemusím a že „pochybení bylo pravděpodobně na straně úřednice“. Jedním dechem dodávala, že se jich – tedy úřednic z FÚ – musí i trochu zastat, že se s datovými schránkami teprve učí pracovat, takže se to mohlo stát, i když by se to stávat rozhodně nemělo, a že se omlouvá… Úlevně jsem děkoval, a tímto jí děkuju veřejně ještě jednou.

Happyend

V podstatě jsem, tedy až na tu úřednici z FÚ, jednal se samými vstřícnými dámami, které mi chtěly pomoci – a nakonec i pomohly. Což je dobrá zpráva. Trošku horší zpráva je, že tím člověk ztratí několik hodin.

A ponaučení? Nedejte se! Bude-li vám úředník z finančního úřadu tvrdit, že musíte k přiznání, poslanému přes datovou schránku, dodat nějaký blabla formulář, co nahrazuje elektronický podpis, nemá pravdu, nemá a nemá! Můžete vytáhnout i zákon 300/2008 Sb., konkrétně §18 odstavec 2. Když to nebude chtít uznat, jděte rovnou za kovářem, tedy na nadřízený úřad, kterým je příslušné finanční ředitelství, tam jsou přece jen proškolenější a „znají své pappenheimské“. Pravděpodobně zavolají na příslušný FÚ a zjednají nápravu, kulantně řečeno.

Ostatně tímtéž zákonem se můžete vyzbrojit, i pokud jste OSVČ bez IČ a jdete si schránku zřídit. §4 odstavec 4 písmeno f) tohoto zákona totiž říká, že náležitostí žádosti o datovou schránku je „(…) identifikační číslo ekonomického subjektu, bylo-li přiděleno.“ Ovšem pokud to opravdu neumožňuje poštovní systém, nebude vám to nic platné.

Takže za sebe konstatuju, že datové schránky fungují, což je dobrá zpráva, i když poněkud rozpačitě, a ten, kdo ji chce používat už dnes, by se měl připravit na možná překvapení ze strany překvapených či nedostatečně poučených úředníků.