Digitální Česko 2.0: Nebudeme blokovat, nebudeme odpojovat od Internetu

Nová verze koncepce Digitální Česko opět neslibuje žádné peníze na podporu broadbandu. Odmítá blokování, odpojování uživatelů od Internetu, a nechce ani žádné účelové změny legislativy ve prospěch Velkého Obsahu.

Pamatujete se ještě na počátek roku 2011, kdy vláda ČR svým usnesením č. 50/2011 schválila koncepci s původním názvem Digitální Česko, přejmenovanou na složitější „Státní politiku  v elektronických komunikacích – Digitální Česko“? Byl to svým způsobem unikátní dokument, který obsahoval celou řadu dosti pokrokových myšlenek. Včetně zdůvodnění toho, jak moc jsou informační a komunikační technologie nezbytné pro přežití naší společnosti ve stále více se globalizujícím světě.

Kromě toho si Digitální Česko kladlo i poměrně ambiciózní cíle, konkrétně:

  1. Zajistit do roku 2013 dostupnost služby přístupu k vysokorychlostnímu internetu ve všech obydlených lokalitách ČR s minimální přenosovou rychlostí alespoň 2 Mbit/s (download) a ve městech alespoň 10 Mbit/s.
  2. Zajistit do roku 2015 dostupnost služby přístupu k vysokorychlostnímu internetu ve venkovských  sídlech přenosovou rychlostí, která bude alespoň na úrovni 50% průměrné rychlosti dosahované ve městech. Přitom 30% domácností a firem ve městech by mělo mít dostupnost k přípojkám s přenosovou rychlostí alespoň 30 Mbit/s.

Na druhou stranu tento dokument (nepřímo) říkal, že stát sice uznává význam a potřebu ICT technologií, ale na jejich rozvoj sám nedá ani korunu. A že ani v jiných formách podpory se dvakrát přetrhnout nehodlá.

Dnes, koncem roku 2012, je na stole druhá, aktualizovaná verze téže koncepce, prezentovaná jako Digitální Česko verze 2.0 (a s podtitulem „Cesta k digitální ekonomice“). Připravilo ji opět Ministerstvo průmyslu a obchodu, a koncem září ji pustilo do meziresortního připomínkového řízení. O této verzi bylo napsáno několik článků (například zde a zde), včetně odkazů na plné znění této verze a na sumář 20 navrhovaných opatření.

Nyní již je meziresortní připomínkové řízení vypořádáno, a aktuální verze strategie – včetně redukovaného počtu 17 opatření – míří do vlády, která by se k ní měla vyjádřit. Pojďme se tedy seznámit s tím, co je na této nové verzi zajímavé.

Evropské cíle, místo tuzemských

Načasování nové verze by bylo vhodnou příležitostí k bilancování toho, na jaké cestě je splnění obou výše zmiňovaných cílů v dostupnosti broadbandu (cílených na roku 2013 a 2015). Jenže právě tím se nová verze koncepce vůbec nezabývá. Vlastně se o hlavních cílech, formulovaných ve své předchozí verzi ani nezmiňuje, natož aby se snažila vyhodnotit postup jejich naplňování.

Místo toho přichází verze 2.0 s novým cílem, který posouvá časový horizont ještě dále a který zní následovně:

podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí k internetu umožňující přenosové rychlosti v souladu s cíli Digitální agendy 30 Mbit/s do roku 2020 pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s minimálně pro polovinu domácnosti

Tento cíl je zajímavý i tím, že se přesně shoduje s cílem, který razí unijní strategie s názvem Digitální agenda. Oba předchozí cíle se přitom od Digitální agendy docela významně odlišovaly. To ostatně byla i zajímavá charakteristika původního Digitálního Česka: že sice zmiňuje svou vazbu na unijní Digitální agendu, ale fakticky to nijak nepřehání a chová se značně autonomně.

V tomto trendu pokračuje i nynější nová verze 2.0: svůj kvantitativní cíl sice přizpůsobuje tomu unijnímu (a na své předchozí cíle v tichosti zapomíná) – ale jinak se stále chová značně samostatně a nezávisle na dění v Unii. Možná až příliš na to, co si jako Česká republika můžeme dovolit, i na to, co je a co není účelné.

Za to už si nová verze Digitálního Česka stihla vysloužit kritiku, například od ICT Unie. Ta upozorňuje na to, že v digitální agendě si nemůžeme tak úplně „hrát na vlastním písečku“, jelikož celá tato oblast je dnes „významně utvářena“ unijním legislativním prostředím. Nové koncepci pak vytýká i to, že si vůbec nevšímá důležitých věcí, které se dnes na úrovní Unie řeší – a jejichž řešení na nás může mít poměrně velké a okamžité dopady. Jde třeba o oblast cloud computingu, otevřeného přístupu k údajům atd.

Vše má ale i druhou stranu mince, a tak bych za sebe rád ocenil řadu rozhodných vlastních slov a postojů, které nová verze Digitálního Česka přináší a které již určitým způsobem odpovídají na otázky, které si v Unii teprve kladou. Jako třeba u možnosti blokování a odpojování uživatelů Internetu, kde Unie stále lavíruje, zatímco my říkáme jasné NE:

Česká republika bude garantovat, že nebude blokovat komukoliv přístup k internetu, případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo on-line službám.

Či v oblasti práv duševního vlastnictví, kde nové Digitální Česko celkem jasně požaduje vyvážení ochrany těchto práv s dalšími právy. Nebo v oblasti síťové neutrality, kde se zasazujeme o vyvážený přístup.

Na druhou stranu je skutečně otázka, jak dlouho si ještě budeme moci hrát na alespoň nějakém vlastním písečku – než přijde Velký Rodič z Bruselu, odvede si nás za ručičku tam, kam bude chtít on, a jen tak mimochodem přitom rozšlape všechny bábovičky, se kterými jsme si až dosud spokojeně hráli.

Budou peníze na rozvoj broadbandu?

Nová verze Digitálního Česka celkem po pravdě konstatuje, že z její předchozí verze nebylo splněno ani to málo, co mohlo napomoci rozvoji broadbandu. Jako například zřízení registru pasivní infrastruktury (aby se vědělo to, kudy vede jaký kabel či chránička, kde je jaký stožár atd.), či vypracování „metodické pomůcky pro sjednocení aplikační praxe některých ustanovení zákona o elektronických komunikacích a stavebního zákona“. Nepříliš slavně to dopadlo i s přípravou návrhu „podmínek pro efektivní čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů pro výstavbu sítí elektronických komunikací“.

Zajímavé je to také s financováním rozvoje broadbandu: nová verze strategie v tomto ohledu mlčí prakticky stejně jako verze předchozí, a pouze v rámci připomínkového řízení se do ní dostala letmá zmínka o programu CEF (Connecting Europe Facility), v rámci kterého hodlá Unie dát až 50 miliard eur na rozvoj infrastruktury.

Přitom náš stát o určité podpoře rozvoje broadbandu z veřejných prostředků přeci jen uvažuje. Existuje usnesení vlády č. 370 z 23.5.2012, které  vzalo na vědomí dění kolem nadcházející aukce („Průběžnou informaci o aktuálním stavu postupu při správě vybraných částí rádiového spektra se zaměřením na podporu poskytování služeb vysokorychlostního přístupu v období do roku 2012“) a uložilo připravit fond na podporu rozvoje nových přístupových sítí:

ministru průmyslu a obchodu ve spolupráci s předsedou Rady Českého telekomunikačního úřadu zajistit zpracování návrhu programu podpory projektů zaměřených na budování přístupových sítí nové generace, podmínek jeho správy a financování, a předložit návrh vládě k projednání do 31. ledna 2013

Přitom sám ČTÚ při přípravě této Informace navrhoval vložit do takovéhoto fondu 1,5 miliardy korun:

Obdobně jako v jiných zemích Evropské unie se proto jeví jako vhodné vytvořit mechanismus finanční podpory projektů zaměřených na budování NGA sítí. Očekávaný výnos z aukce k tomu vytváří vhodnou příležitost pro realizaci tohoto prorůstového opatření.
ČTÚ proto navrhuje:
a) vyčlenit část z očekávaných výnosů aukce, a to ve výši 1,5 mld. Kč, a využít ji pro zřízení fondu podpory rozvoje NGA přístupových sítí v České republice,
b) pověřit MPO rozpracováním podmínek pro přípravu programu k realizaci správy a čerpání fondu podpory rozvoje NGA přístupových sítí v České republice. Návrh tohoto programu předloží MPO vládě ke schválení.

Jenže ministerstvo financí prý bylo proti specifikaci konkrétní částky, a tak se do výsledného usnesení vlády nedostala. A bude zajímavé sledovat, jak to s fondem nakonec dopadne – i jak budou tuzemské subjekty schopny čerpat ze tří zdrojů pro budování přístupových sítí nové generace (primárně optických):

  1. unijního programu CEF (Connecting Europe Facility)
  2. strukturálních fondů 2014+
  3. „národního“ fondu s částí výnosů z aukce

Nicméně v samotném (novém) Digitálním Česku o tom, ani o samotném záměru zřídit nějaký fond, není ani zmínka.

Změna gesce a úkoly pro Radu vlády

Významnou změnou oproti předchozí verzi Digitálního Česka (verzi 1.0) je změna gesce: dříve mělo vše „na krku“ Ministerstvo průmyslu a obchodu, a v důsledku toho se jednalo o značně resortní koncepci, která nemohla až tak moc počítat se (skutečnou) pomocí dalších resortů. Nyní by se to mělo obrátit díky tomu, že gesci by měla převzít primárně Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost („revitalizovaná“ v červenci t.r., vládním usnesením č. 585/2012), a MPO by jí přitom mělo sekundovat:

Sledováním, koordinací a vyhodnocováním implementace Digitálního Česka v. 2.0 bude ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu (na které přejde gesce za koordinaci Digitální agendy) pověřena Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. Vláda bude na základě zprávy, kterou zpracuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, každý rok vyhodnocovat přijatá opatření s cílem je v případě potřeby aktualizovat.

Zda to je či není šťastným řešením, ukáže teprve čas. Rada vlády (konkrétně ta „jen“ pro informační společnost) zatím nepředvedla vůbec nic, a to ani po své opakované resuscitaci.

Přitom by to měla být právě Rada vlády, kdo by se naopak měl v brzké době stát velmi plodným orgánem. Protože Digitální Česko (ve verzi již po připomínkovém řízení) očekává, že právě Rada vlády udělá to, co se dosud udělat nestihlo. A to jak kolem budování nových přístupových sítí:

Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost vypracuje návrh dalších opatření pro podporu výstavby NGA sítí. Tento návrh po veřejné konzultaci předloží vládě ke schválení

tak i v dalších oblastech:

předloží Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost vládě materiál, který rozpracuje níže uvedené oblasti s cílem dále zefektivnit zahraniční konkurenceschopnost České republiky. Dodatečná opatření se budou týkat zejména následujících oblastí:
a) jednotný digitální trh,
b) interoperabilita,
c)  důvěra a bezpečnost i s ohledem na priority České republiky při projednávání nové EU legislativy v oblasti ochrany osobních údajů,
d) výzkum a inovace včetně podpory vytváření dlouhodobých společných výzkumných projektů nebo center v oblasti ICT s mezinárodním dosahem,
e)  dovednosti a začlenění,
f)  zaměstnanost v oblasti ICT s cílem připravit opatření reagující na skladbu pracovního trhu v oblasti ICT a dále úpravy pracovně právního prostředí s ohledem na měnící se způsoby organizace práce, kultury zaměstnání a nabídky kariérních příležitostí s cílem mimo jiné zlepšit atraktivitu a dostupnost flexibilních forem pracovních vztahů,
g) integrované řešení řízení investic do ICT ve státní správě, kroky k zavádění sdílených center služeb,
h) mezinárodní aspekty digitální agendy.

Nebo je to vše jen jakési přehození horké brambory, se kterou si nikdo neví moc rady?

Síťová neutralita, DNSSEC, blokování

Pojďme nyní již stručněji k dalším zajímavým aspektům Digitálního Česka 2.0. Přeskočme přitom velmi rozsáhlé kapitoly kolem televizního a rozhlasového vysílání, a zastavme se u techničtějších věcí.

Například v kapitole o síťové neutralitě se vcelku realisticky rozebírají pro a proti, s výsledkem že problém není černobílý a je třeba ho posuzovat v kontextu konkrétních služeb a potřeb uživatelů. Následné koncepce navrhuje, aby toto posuzování dělal ČTÚ:

Používání řízení provozu elektronických komunikací může mít jak pozitivní, tak i negativní dopady na kvalitu poskytovaných služeb. Proto je a bude nutné, aby Český telekomunikační úřad na základě ustanovení zákona o elektronických komunikacích aktivně posuzoval, co bude považováno za přiměřené a odůvodněné řízení provozu.

U zavádění IPv6 ve veřejné správě je konstatováno, že se příliš nedaří: usnesení vlády č. 727 z 8.6.2009, které požadovalo plnou podporu IPv6 již do konce roku 2010, splnilo jen 42,9 % ministerstev, 50 % ústředních orgánů státní správy, 7,1 % krajských úřadů a 9,3 % měst a obcí. A tak MPO dostalo za úkol „nadále aktivně prosazovat plnění povinností“, vyplývajících z předmětného usnesení vlády.

Součástí nové verze Digitálního Česka je i kapitola věnovaná důvěře a bezpečnosti při práci s Internetem, která vrcholí zadáním konkrétního úkolu kolem zavedení technologie DNSSEC:

Ministerstvo průmyslu a obchodu předloží vládě ke schválení materiál zaměřený na podporu rozšíření technologie DNSSEC ve veřejné správě a  při využívání jejích elektronických služeb.

Zmíněna je i problematika kybernetické bezpečnosti, která se ale do nové koncepce dostala až v rámci připomínkového řízení. A začleněna byla nikoli do kapitoly o bezpečnosti, ale do části věnované svobodě Internetu. Právě tuto kapitolu bych osobně rád pochválil za realistický přístup ke snahám řešit vše blokováním toho či onoho. Konstatuje totiž, že blokování je problematické a neúčinné, a přiklání se spíše k použití jiných nástrojů:

Jako účinné řešení se jeví zvyšování povědomí zejména ze strany rodičů či učitelů a použití tzv. nástrojů rodičovské kontroly.

Vše pak vrcholí již zmiňovaným konstatováním, že:

Česká republika bude garantovat, že nebude blokovat komukoliv přístup k internetu, případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo on-line službám.

Jak na práva duševního vlastnictví

Další zajímavou a důležitou oblastí, kterou se nová verzi Digitálního Česka zabývá, je oblast práv duševního vlastnictví, včetně autorských práv, copyrightu atd. Právě zde přitom, podle mého názoru, došlo k asi největší změně v rámci připomínkového řízení.

Původní verze, která šla do mezirezortního připomínkového řízení, v zásadě hledala možnosti, jak podporovat a rozvíjet legální nabídky obsahu. Jako jedno z řešení bylo navrhováno vybudování „Národní digitální filmové/hudební distribuční platformy“. To ale bylo v připomínkovém řízení prakticky smeteno ze stolu přidáním jediné věty, která říká, že by se fakticky jednalo o „systém certifikace komerčních serverů poskytujících službu video na vyžádání“.

Také místo úkolu pro resort kultury, aby rozpracoval možnosti legální distribuce obsahu, včetně oné „národní platformy“, nakonec zůstal úkol podstatně jiný: zřídit „Pracovní skupinu pro aplikaci autorského práva v digitálním prostředí“. Ta by měla (jako první bod) řešit

MIF16

„zvýšení právní jistoty autorů a dalších nositelů práv ohledně respektování jejich osobnostních a zejména majetkových práv při užívání předmětů ochrany v internetovém prostředí“

Ještěže v nové koncepci zůstalo alespoň původní konstatování, že:

…než se vytvoří v podmínkách České republiky moderní konkurenceschopné obchodní modely legální distribuce širokého digitálního obsahu přizpůsobené novým informačním a komunikačním technologiím, nelze v této souvislosti akceptovat ze strany státu represivní opatření za účelem „ochrany a zhodnocení“ autorských práv zejména kriminalizací mládeže. Vláda je přesvědčena, že dostupnost legální nabídky digitálního obsahu, a to zejména cenová dostupnost, způsobí, že nelegální soukromé pořizování rozmnoženin přijde o hlavní prvek své přitažlivosti.
Česká republika nesmí podlehnout tlaku na účelovou změnu právní úpravy ve prospěch určité skupiny podnikatelů na úkor spotřebitelů, jejichž zájem je často ignorován a v konečném důsledku jsou považováni za potencionální podvodníky.

Na závěr si připomeňme, že nová verze koncepce (Digitální Česko 2.0, s podtitulem „Cesta k digitální ekonomice“) je právě teď po zapracovaném připomínkovém řízení na cestě do vlády, která ji bude schvalovat. Až tak učiní, bude jistě vhodná příležitost se k dokumentu ještě jednou vrátit, podívat se na jeho definitivní podobu a třeba se i detailněji zastavit u těch jeho částí, které zde nebyly popisovány vůbec, či jen letmo.

36 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 11. 2012 18:02

Workshop: UX design v návrhu webu

  •  
    Rychlý a efektivní návrh rozhraní.
  • Metoda Design Studio.
  • Prototypy - proč a jak prototypujeme.

Detailní informace o workshopu UX designu »