Hlavní navigace

Dojatí až k nevolnosti

Martin Malý 23. 3. 2011

Tak nám řekli že jsme prasata, nechutní psychopati, odporné kreatury bez špetky soucitu, ubozí, hlupáci a hajzlové, jejichž matky by měly litovat dne, kdy nás porodily. Kdo? No spravedlivě rozhořčení lidé v komentářích na adresu těch, kdo odmítají podlehnout davovému kvílení nebo si z něj, považte!, dělají i legraci.

Největší cynici a otrlí milovníci černého humoru jsou pravděpodobně mezi lékaři (a teď nemám na mysli odborářské tanečky). Ono je to prosté – mozek, který je dnes a denně atakován nemocí, bezmocí, smrtí a zoufalstvím si nakonec vybuduje obranný mechanismus, který popisuje Feynman: „Nejsi odpovědný za zlo světa!“ A černý humor, dělání si legrace ze smrti či cynismus je sebeobrana proti psychickému zhroucení.

Jsou ovšem chvíle skupinového dojímání, kdy i jinak pevní černohumorníci nabývají charakteru korouhvičky a říkají: „Vtip o holčičce, co jde se strejdou do lesa a bojí se, to je sranda, ale vtip o mrtvé Aničce, to je hnus!“ a podobné nesmysly. Humor ve skutečnosti nemá meze, a právě proto nám pomáhá přežít hořké zkušenosti. Dokonce i tak hořké, jako je celonárodní emoční ždímačka…

Potká Natálka Aničku…

Dojetí je lidská emoce. Neštěstí blízkých nás dojme. Jenže média zmenšují svět a „blízko“ je náhle i Japonsko. A člověk podléhá kulturnímu nutkání dojmout se neštěstím Japonců. Dojímání nad světem zavedla média, ale obrovský impuls mu daly až sociální sítě – na nich se lze dojmout, rozhořčit i bojovat bez investice vlastní emoce. Kliknutím myši svrháváte vlády, vyjadřujete soustrast, dojímáte se a spravedlivě se rozhořčujete – ale co je hlavní: vidíte, že ostatní to dělají také, a ostatní vidí vás! Díky bezprostřední zpětné vazbě, kterou nám dávají sociální sítě, vidíme okamžitě, že stejné rozhořčení, dojetí i revoluční nadšení zažívají další lidé; rádi pak věříme tomu, že je opravdové a že má moc.

Rádi sobě věříme, že jsme dojatí, spravedliví a nadšení, protože kdybychom tomu sami nevěřili, bylo by sto tisíc lidí ve skupině „svíčka za Aničku“ akorát za kašpary – a my s nimi! Za kašpary, co se navzájem přesvědčují, že jsou opravdu dojatí, že jsou rozhořčení a odhodlaní; že cítí ty „správné emoce“, což z nich dělá lepší lidi. Tomu napomáhají média svými tupě opakovanými zprávami o tom, že „do skupiny se na Facebooku přihlásilo přes XXX tisíc lidí“, což má asi vzbudit zdání masové podpory; ve skutečnosti je to číslo naprosto prázdné, protože ti lidé, co v ní jsou, v ní jsou hlavně proto, že nemuseli pro vstup nic udělat; slzu ukápnout, ránu dát, prokázat odhodlání, nic z toho nemuseli.

Jak správně podotýká Gladwell: přidat se do skupiny partyzánů na Facebooku nevyžaduje nic; kolik z nich ale je ochotno vzít pušku, stoupnout si na barikádu a riskovat vlastní smrt?

Sociální sítě daly těmto skupinám povrchních emočních aktivistů nejen nástroj na sebepotvrzení, ale i skvělý kanál k vyjádření opovržení nad těmi, kdo proti skupině vystoupí či se jinak proviní proti „pravidlům dojímání“ – třeba humorem. Dehonestace a „sociální lynč“ těchto „nepřátel člověčiny“ pomáhají tmelit přesvědčení o tom, že zažíváme správné emoce, ještě víc než vzájemné ujišťování.

A tak se virtuálně dojímáme tím, jak se krásně všichni dojímáme. Hezká definice patetického kýče, že? Kdo se nedojímá s námi, je stvůra, a pro takové kreatury, co si z našeho dojetí dělají jen hloupé vtipy, už ani nemáme slov…

Svět bez hovna

Kundera tvrdí, že kýč je svět zbavený hovna (obrovským neštěstím této sentence jsou blbci, kteří si ji vykládají jako právo kdekoli kdykoli komukoli pokálet verandu – ale to je na jinou diskusi). Svět, v němž se tváříme, že princezny nečůrají a nemají nohy, že umírají jen záporní hrdinové (pro které to je „trest“) a že neexistují katastrofy, vrazi a další věci z odvrácené strany života. A když už nám realita něco takového vrazí pod nos a zacloumá naší bohorovností, tak se „spravedlivě dojmeme“.

Ročně se ztratí několik tisíc dětí. Zhruba 10–20 dětí mladších 15 let je v ČR každý rok zavražděno. Počty zneužívaných a znásilněných jdou do stovek. Ale tyhle informace jsou „z odvrácené strany“, ty se kýči nehodí. Až když nám média k snídani, obědu i večeři naservírují s nechutnou otevřeností do nesnesitelné intenzity zesílený příběh jednoho z těchto dětí, tak se národ jako jeden muž a jedna žena dojme a rozhořčí. Davové emoce v nás totiž zůstaly, i když sedíme každý sám u svého PC. Volání po trestu smrti a oplakávání „ubohého děvčátka“ se line z jedněch úst jedním dechem tím ochotněji, čím míň opravdových poprav a mrtvých dětí dotyčný musel na vlastní oči vidět.

Odbudeme si teď dva týdny celonárodního skupinového dojímání, potvrdíme tím sami sobě, že jsme „správní lidé“ (protože jsme se dojali všichni, tak to bylo správné a lidské) a můžeme zase zapomenout na mrtvé děti, každodenní smrt a hovno. Jen „strážci ohně“ založí na Facebooku dojímačskou skupinu – co třeba „Požadujeme aby na Letné stála socha zavražděné Aničky podle návrhu Mistra Kaplického“?

Cyniku!

Když se potkám s rodiči nebo příbuznými zavražděného dítěte, je lidské vyjádřit jim účast. Osobně. Ale celonárodní dojímání nad mrtvým dítětem je, ať se strážci tradičních hodnot zlobí jak chtějí, jen kýč. Stejně tak „hluboké lidské dojetí“ nad obětmi živelních katastrof v tom či onom koutě světa. Virtuální dojímání ve skupinách je pak kýč i v poměrech kýče. Zas a znovu přemýšlím: Jak opravdové jsou emoce lidí, co „pláčou“ nad každým zemřelým a každou bídou světa (tedy pokud se o ní dozví)?

S klasikem řečeno: Je to vůbec pláč?

Našli jste v článku chybu?

23. 3. 2011 8:18

KLoK (neregistrovaný)

Já jsem se jednou, při školní oslavě, tak dojal, že museli vyklidit tělocvičnu...

23. 3. 2011 13:22

brazlie.blogspot.com (neregistrovaný)

Ta holka je mrtva. Uz ji nic nepomuze. Vazit si zivota znamena predevsim vazit si vlastniho zivota a svyho psychickyho zdravi. Deti a nevinny lidi se vrazdili a znasilnovali odjakziva, ale ty pateticky howna, co predvadi dnesni media a lidi kolem toho vseho, to je skutecne k zblazneni a cernej humor je tu od toho, aby se moh clovek aspon trochu nadechnout.

Clanek je napsanej dobre. Moderni civilizace ma plnou hubu kecu a nikdo nic neudela, vcetne toho, ze napriklad naprosto sere na maly deti (a…

Měšec.cz: Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

DigiZone.cz: ČT láká na jarní programové tipy

ČT láká na jarní programové tipy

Měšec.cz: U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

Měšec.cz: Zdravotní a sociální pojištění 2017: Připlatíte

Zdravotní a sociální pojištění 2017: Připlatíte

Podnikatel.cz: Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Měšec.cz: Europlatby: někde bez poplatku, jinde i 350 Kč

Europlatby: někde bez poplatku, jinde i 350 Kč

Vitalia.cz: Pravda o přibírání na zimu

Pravda o přibírání na zimu

DigiZone.cz: Flix TV má set-top box s HEVC

Flix TV má set-top box s HEVC

DigiZone.cz: Rádio Šlágr má licenci pro digi vysílání

Rádio Šlágr má licenci pro digi vysílání

Vitalia.cz: Dáte si jahody s plísní?

Dáte si jahody s plísní?

DigiZone.cz: ČT má dalšího zástupce v EBU

ČT má dalšího zástupce v EBU

Root.cz: Mirai má nový cíl 5 milionů routerů

Mirai má nový cíl 5 milionů routerů

Měšec.cz: Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

Vklad na cizí účet je draze zpoplatněn (přehled)

DigiZone.cz: HD programy ČT i v UPC Horizon

HD programy ČT i v UPC Horizon

Měšec.cz: Golfové pojištění: kde si jej můžete sjednat?

Golfové pojištění: kde si jej můžete sjednat?

120na80.cz: Rovnátka, která nejsou vidět

Rovnátka, která nejsou vidět

120na80.cz: Co všechno ovlivňuje ženskou plodnost?

Co všechno ovlivňuje ženskou plodnost?

Měšec.cz: Jak levně odeslat balík přímo z domu?

Jak levně odeslat balík přímo z domu?

Root.cz: 250 Mbit/s po telefonní lince, když máte štěstí

250 Mbit/s po telefonní lince, když máte štěstí

Měšec.cz: Za palivo zaplatíte mobilem (TEST)

Za palivo zaplatíte mobilem (TEST)