E-mailový průšvih

Ilustrace: Nenad Vitas

Politik Martin Bursík názorně předvedl, co všechno může způsobit jedno špatné kliknutí. Podle informací, které jsou k dispozici, se zdá, že e-mail s nelichotivým vyjádřením o jedné své kolegyni poslal omylem právě jí. Pokud nevíte, o co jde (což by bylo překvapivé), pročtěte si článek o pozadí celé události. Jediný nešikovně odeslaný e-mail dokáže divy. A to nejen odhalit, že je jeho autor nezdvořák, ale možná i rozpoutat politický konflikt.

I vám se někdy určitě stalo, že jste e-mail odeslali někomu úplně jinému, než jste původně zamýšleli. A když zapracuje nešťastná náhoda, mohou se od vás známí dozvědět pěkné věci. I já jsem samozřejmě několikrát odeslal e-mail a ihned jsem se začal proklínat. Pokud zpráva obsahuje vtipný překlep, je vše ještě relativně v pořádku, protistrana obvykle projeví pochopení a faux pas přejde buď bez povšimnutí, nebo s humorem.

Trochu horší případ nastane, když se podaří odeslat něco, co odesláno být vůbec nemělo. I to se občas přihodí, problém je v tom, že to nelze vzít zpátky. Může jít o nedokončenou práci, či finanční kalkulaci, například s cenou o řád nižší. To se to pak těžko vysvětluje, že jde o omyl… Napsat o někom, že je vůl, a poslat to přímo jemu, tomu se už říká megasmůla, ale i takové případy se stanou. Cesta zpátky samozřejmě neexistuje, takže nezbývá než se vymlouvat, že e-mail byl určen někomu jinému, nebo vůbec nikomu. Případ zmíněný výše je podle mne jasný. Nemějme iluze o tom, že politici i ostatní smrtelníci používají v e-mailové komunikaci vytříbený jazyk bez nadávek. Kdo si v e-mailu alespoň párkrát nezanadával? Ať už jen tak, nebo někomu. Jasné skoro stoprocentně je, komu byl e-mail určen. A kdo ho dostal, to víme také. Jeden mladý a populární politik si díky únavě, zbrklosti, roztržitosti (a já navím proč ještě) ušil z ostudy kabát, urazil kolegyni a navíc začal mlžit.

E-mail je dobrý sluha, ale zákon schválnosti funguje i v tomto případě. Kolik podobných nepříjemných náhodiček se asi stalo? Dost, jenom se o nich neví, protože se netýkaly známých osobností, z nichž jedna ho navíc rozmázla v médiích.

Vždy je dobré poučit se z průšvihů druhých. Zde je poučení nad slunce jasnější: dávejme si pozor, co komu odesíláme. A to velký pozor, zkontrolovat e-mailové adresy příjemců se vyplatí i třikrát. Není někdo náhodou zastrčen někdo „závadný“ v kopii? Vyplatí se používat funkci „odpovědět všem…“ (na to možná dojel Martin Bursík)? A vůbec, mají se důležité problémy vůbec řešit v e-mailech? Vždycky se totiž může najít někdo, kdo e-mail pošle dál. Mnohdy dokonce neví, co a komu posílá…