Euro ACTA: můžete se vyjádřit k pirátství!

Evropská komise zvažuje vlastní opatření po vzoru dohody ACTA. Naštěstí postupuje otevřeněji, formou veřejné konzultace. Máte možnost se do ní zapojit.

Dohoda ACTA, věnující se vymáhání práv duševního vlastnictví v celosvětovém měřítku, ještě ani nabyla ratifikována, a už je zde další aktivita, která ji svými záměry velmi připomíná. Tentokráte ale jde o výlučně evropskou aktivitu, iniciovanou Evropskou komisí. A naštěstí s jednou zcela zásadní odlišností od samotné dohody ACTA, která byla dlouho a zcela záměrně udržována v tajnosti: zde se naopak hraje s otevřenými kartami, formou veřejné konzultace. Do té se může zapojit skutečně každý, včetně jednotlivců (občanů), a to do konce března.

A o čem že tato veřejná konzultace je? O tom samém, o čem je celá dohoda ACTA: o vymáhání práv duševního vlastnictví.

Jaké je pozadí?

Formálně jde o konzultaci  ke zprávě o plnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES „o dodržování práv duševního vlastnictví“.

Tato směrnice (ještě z roku 2004) nastolila v celé EU právní rámec pro dodržování různých typů práv duševního vlastnictví. Prostředí a vliv Internetu ale tato směrnice ještě přímo nezachytila. A tak je asi na místě podívat se na to, zda a jak je aktuální i v dnešní době, kdy se otázky ochrany duševního vlastnictví stále více točí právě kolem Internetu, a zda je nutné směrnici nějak měnit či revidovat zásady, které směrnice přináší a promítá do národních legislativ.

Právě to nyní udělala zpráva, připravená samotnou Evropskou komisí (přesněji: jí sestavenou pracovní skupinou),  na základě podkladů od členských států a vlastních zjištění Komise, a zveřejněná na sklonku loňského roku (22. prosince 2010). Jde tedy  svým způsobem o „oficiální“ pohled na celou problematiku očima Unie jako takové.

Nynější veřejná  konzultace pak má za úkol získat pohled jednotlivých členských států, nejrůznějších institucí i zainteresovaných soukromých osob na zjištění obsažená ve zprávě. Dále má být jejím cílem ověřit informace, obsažené ve zprávě, a identifikovat další otázky, které by měly být řešeny v kontextu případné revize Směrnice.

Ačkoli to v propozicích veřejné konzultace není explicitně řečeno, snad bude jejím cílem i získat názory na to, jak by nastolené otázky a problémy měly být řešeny. Či alespoň jak se širší veřejnost staví k těm řešením, která jsou ve zprávě již naznačena.

Co zjistila zpráva a co navrhuje?

Samotnou zprávu tvoří její vlastní znění  (v češtině) a doprovodný technický dokument (jen v angličtině).  

To asi nejpodstatnější  shrnuje tento úryvek:

Z prvního hodnocení dopadu směrnice je patrné, že od doby, kdy byla přijata a provedena ve členských státech, bylo dosaženo pozoruhodného pokroku. Směrnice nastolila přísné evropské právní normy pro dodržování různých typů práv, která jsou chráněna nezávislými právními režimy (např. autorské právo, patenty, obchodní známky a vzory, ale také zeměpisná označení a práva šlechtitelů).
Navzdory celkovému zlepšení řízení potřebných k zajištění dodržování práv je však zjevný objem a finanční hodnota případů porušení práv duševního vlastnictví znepokojující. Jedním z důvodů je nebývalý nárůst příležitostí k porušování práv duševního vlastnictví prostřednictvím internetu. Při koncipování uvedené směrnice nebyla tato problematika vzata v úvahu.

Druhý odstavec současně jakoby předznamenává pohled autorů na vliv a význam Internetu. Ten je dále rozveden, ještě v úvodu celé zprávy:

Internet a digitální technologie dodaly dodržování práv duševního vlastnictví nový a obtížně uchopitelný rozměr. Na jedné straně tvůrci, vynálezci a jejich obchodní partneři nalezli díky internetu nové způsoby, jimiž mohou své výrobky uvádět na trh. Na druhé straně internet rovněž otevřel prostor pro nové formy porušování práv a ukazuje se, že proti některým z nich je těžké bojovat.
Tato zpráva vymezuje řadu konkrétních otázek, které by mohlo být třeba objasnit, aby bylo možné zejména přizpůsobit směrnici novým výzvám, které jsou neoddělitelně spjaty s moderní digitální společností. Doplňuje ji pracovní dokument útvarů Komise, který poskytuje další informace a souvislosti týkající se jeho zjištění.

Pokud jde o konkrétní aspekty a otázky, dovolím si vypíchnout a v další části podrobněji rozvést tři, které považuji za nejdůležitější:

  • zapojení internetových providerů do ochrany práv duševního vlastnictví: zde zpráva naznačuje, že Komise by ráda změnila pravidla, dosud platná v EU. Sice nehovoří přímo o zavedení jejích (spolu) odpovědnosti za činy zákazníků, jako to zpočátku požadovala ACTA, ale  chce „prozkoumat způsoby, jak je do problematiky intenzivněji zapojit“.
  • ochrana osobních údajů: to je problematika, která často stojí v určitém protikladu k vymáhání práv duševního vlastnictví. I zde zpráva naznačuje, že Komise by ráda nějak změnila současné „rozložení sil“, ve prospěch vymáhání práv duševního vlastnictví.
  • způsob stanovení škod: zatímco veřejnost může mít pocit, že údajné škody jsou řádově přehnané, zpráva to vidí přesně opačně a volá po „nápravě“.

Větší zapojení providerů

V současné době platí v EU (podle mého názoru) vcelku vyvážený stav, daný existencí dvou základních „mantinelů“, byť vyplývajících z jiných směrnic než je ta právě hodnocená:

  • pokud provider nemá přímou kontrolu nad obsahem, který protéká jeho sítěmi (tj. pokud není sám jeho zdroje, neiniciuje ho atd.), pak za jeho obsah neodpovídá. Tento princip vyplývá z evropské směrnice  2000/31/ES o elektronickém obchodu (který u nás implementuje  zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti)
  • držitel práv má právo žádat soud o zákaz, resp. o příkaz k zablokování takového obsahu, který porušuje jeho práva (a provider musí příkaz soudu respektovat).  To vyplývá  již ze směrnice 2001/29/ES („o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti“).

Z toho také mj. vyplývá, že internetoví provideři nemusí proaktivně monitorovat aktivity svých zákazníků, a sami vyhledávat takový obsah, který porušuje něčí práva. To si musí detekovat držitel těchto práv – a pak o tom musí přesvědčit příslušný soudní orgán. Teprve pak je provider povinen reagovat (a nese odpovědnost, pokud by nereagoval).

Zpráva ke směrnici 2004/48/ES ale naznačuje snahu o určitou změnu:

Směrnice ponechává na členských státech, aby určily, kdy a jak lze soudní zákaz vůči zprostředkovateli vydat. Aby tento systém fungoval účinně, mohlo by být užitečné objasnit, že soudní zákazy by neměly záviset na odpovědnosti zprostředkovatele.
Především ale hodnotící zpráva říká, že současné nástroje nejsou  „dostatečně silné“ pro ochranu práv duševního vlastnictví:
Kromě toho ze zjištění oznámených v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je přiložen k této zprávě, vyplývá, že stávající dostupné legislativní a nelegislativní nástroje nejsou dostatečně silné, aby mohly sloužit k účinnému boji proti porušování práv duševního vlastnictví prostřednictvím internetu.

A tak zpráva navrhuje řešení:  více „vtáhnout do hry“ internetové providery:

Jelikož zprostředkovatelé jsou v příznivém postavení, aby přispěli k prevenci a ukončení porušování práv prostřednictvím internetu, Komise by mohla prozkoumat způsoby, jak je do problematiky intenzivněji zapojit.

Konkrétní „způsoby intenzivnějšího zapojení“ zde sice nejsou naznačeny, ale není až tak těžké si je domyslet. Mohou tvořit celou širokou škálu, od „větší součinnosti“, přes povinnost aktivního monitorování přenášeného obsahu, až po přímou (spolu) odpovědnost providerů za aktivity jejich zákazníků. 

Ochrana osobních údajů vs. vymáhání práv duševního vlastnictví

Vymáhání práv duševního vlastnictví a ochrana osobních údajů  (včetně ochrany soukromí) jsou dvě oblasti, které v konkrétních kauzách mohou stát proti sobě. A i zde je zapotřebí rovnováha.

Zpráva samozřejmě neříká opak, v tom smyslu že by vymáhání práv duševního vlastnictví mělo být nadřazeno právu na ochranu osobních údajů. Ale jakoby mezi řádky naznačuje, že dnes je tomu naopak, a práva držitelů jsou „přebíjena“ právy na ochranu soukromí a ochranu osobních údajů:

Evropský právní rámec pro ochranu osobních údajů na jedné straně a pro dodržování práv duševního vlastnictví na straně druhé je neutrální, jelikož neobsahuje žádné pravidlo, z nějž by bylo zřejmé, že právo na soukromí by obecně mělo být nadřazené právu na vlastnictví, nebo naopak. Vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádějí různé směrnice, tudíž musí být vykládány způsobem, který v každém případě umožňuje zajistit spravedlivou rovnováhu mezi těmito právy, aby bylo zaručeno, že ustanovení o právu na informace dokáže nositele práv účinně chránit, aniž by byla oslabena práva týkající se ochrany osobních údajů.

A tak zpráva požaduje posoudit možnosti, vedoucí k „nápravě situace“:

Mohlo by být třeba hlouběji posoudit rozsah, v němž jsou právní předpisy členských států a způsob, jímž jsou uplatňovány, v souladu s těmito požadavky. V nezbytném případě by mohly být rovněž zváženy prostředky k nápravě situace a k zajištění spravedlivé rovnováhy mezi dotčenými právy.

Stanovení škod

Třetí oblast, kterou bych rád zmínil, je problematika stanovení škod při porušení práv duševního vlastnictví.

Čtenářům Lupy asi netřeba vnucovat vlastní názor na  přiměřenost škod, které si sami vyčíslují držitelé práv duševního vlastnictví. Nejnověji třeba v kauze „libereckého piráta“, o které jste se mohli dočíst i zde na Lupě: zatímco Česká protipirátská unie vyčíslila domnělou škodu na 138 milionů (podrobněji viz zprávička), sám provozovatel serveru odhadl svůj výnos na cca 40 000 Kč, a zisk na cca 15 000 Kč (viz tento rozhovor na Pirátských novinách).  

Pokud vám to přijde jako příliš velká asymetrie, pak vězte, že popisovaná hodnotící zpráva Evropské komise to vidí přesně opačně:

V současné době jsou však zisky porušovatelů (bezdůvodné obohacení) podle všeho často podstatně vyšší než skutečná škoda vzniklá nositeli práv.

Samozřejmě by se i zde nabízelo jednoduché a logické vysvětlení, vycházející z více než propastného rozdílu mezi „vyčíslenou“ a skutečnou škodou. Ale tak to očividně není myšleno. Zpráva naopak vychází z předpokladu, že výše škody (a náhrady škody) je stanovována příliš konzervativně, a měla být naopak zvýšena:

Hlavním cílem přiznávání náhrady škody je, aby se nositelé práv ocitli v téže situaci, v jaké by bývali byli, kdyby k porušení práv nedošlo. V současné době jsou však zisky porušovatelů (bezdůvodné obohacení) podle všeho často podstatně vyšší než skutečná škoda vniklá nositeli práv. V takových případech by mohlo být zváženo, zda by soudy měly mít pravomoc přiznat náhradu škody, která je souměřitelná s bezdůvodným obohacení porušovatele, i když přesahuje skutečnou škodu, která nositeli práv vznikla.

Ba co více: zpráva navrhuje rozšířit okruh toho, za co by byla požadována náhrada škody:

Stejně tak by mohlo být opodstatněné, aby byla více využívána možnost přiznat náhradu škody za jiné hospodářské důsledky nebo morální újmu.

Na závěr

Na závěr si dovolím připomenout, že popisována je zpráva k vymáhání práv duševního vlastnictví, ke které je vedena veřejná konzultace. A do té se může zapojit skutečně každý. Nejenom firma či organizace, ale i jednotlivec. Takže nemusíte psát jen reakce na tento článek přímo sem na Lupu, ale můžete přispět rovnou do samotné veřejné konzultace.

CIF16

Čas na to máte do konce března. Formát příspěvku očividně není nijak vymezen ani omezen (není požadován žádný formulář). Pro elektronickou formu je nabízena pouze e-mailová adresa pro běžný mail, s předepsaným předmětem („Contribution from Citizen“, pro soukromou osobu / občana). Předepsán není ani konkrétní jazyk, takže by mělo být možné psát česky.

Najde se někdo ochotný a zkušený v připomínkování podobných materiálů, kdo by připravil nějaký vzor reakce, s možností konkrétního dopracování odesilatelem?

Anketa

Do jaké míry podle vás ovlivní veřejná konzultace výsledné řešení?

151 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 2. 2011 12:50

Školení Instagram pro firemní i osobní marketing

  •  
    Jak zakládat a používat účty.
  • Jak publikovat a vyhodnocovat.
  • Jak si poradit s hastagy.

Detailní informace o školení Instagram»