Svoboda panoramatu zachráněna, ale jednotné autorské právo v Evropě nebude

Záměr vytvořit jednotný digitální trh patrně narazí mimo jiné na to, že členské státy EU nejsou ochotny vzdát se rozdílných vlastních podob práva autorského.

V minulém týdnu se od šestého po devátého července konalo ve Štrasburku pravidelné měsíční plenární zasedání Evropského parlamentu.

Na pořadu jednání bylo také projednání a schválení usnesení, které původně mělo být zprávou o dosavadním stavu autorského práva v Evropské unii (přesněji o uplatňování směrnice 2001/29/EC), ale ve skutečnosti je formulováno jako výzva Evropské komisi, která sama chystá reformu autorského práva.

O zprávě jste se mnozí dozvěděli v červnu, když z ní média zachytila jediný bod, a to z jejího znění schváleného výborem pro právní záležitosti; týkal se pořizování obrazových záznamů budov ve veřejném prostoru - tzv. svobody panoramatu.

Evropská komise se připravuje na reformu autorského práva už léta. Autorské právo je totiž jednou z mnoha součástí provázaného „spletence“, na jehož rozřešení závisí dosažení „jednotného digitálního trhu“, nyní jedné z deseti priorit nové Junckerovy komise (ta je v úřadě od listopadu 2014, s mandátem na pět let).

Pod digitálním trhem můžeme rozumět internet a veškeré služby a podnikání přímo na něj navázané nebo jím umožněné, popřípadě audiovizuální média a rozličné způsoby jejich šíření — dnes už také převážně digitalizované.

Běžně byste asi souhlasili s otřepaným tvrzením, že internet nezná hranic mezi zeměmi. Jenže evropský digitální trh je roztříštěn na dvacet osm malých trhů, a to zdaleka nejen kvůli různým úpravám práva autorského a práv příbuzných. Roztříštěnost je ovšem brzdou rozvoje podnikání navázaného na moderní ICT technologie.

Současná komise představila svou strategii jednotného digitálního trhu v květnu. Ta se týká i telekomunikací, e‑commerce, výběru DPH při přeshraničním poskytování služeb, a dalších podoblastí.

Jakkoli si Komise může rýsovat smělé cíle, prosadí se jen to, co schválí jak Evropský parlament, tak i Rada EU, složená ze zástupců národních vlád. Rada přitom schvaluje obecně závazné předpisy přinejmenším vysokou kvalifikovanou většinou.

Je tak sice zajištěno, že z úrovně EU nelze vnucovat členským státům to, na čem se neshodne podstatná většina z nich, zároveň to ale znamená, že jakákoli snaha o harmonizaci čehokoli může postupovat jen zvolna, opatrnými půlkrůčky. Ostatně i poslanci EP často hájí především dílčí zájmy národní.

Všechny záměry a strategie představené Evropskou komisí je tedy nutno chápat jako silně „nadstřelené“ oproti tomu, co má naději nakonec projít.

Na evropské úrovni je zkrátka mnohem snazší zachovat stav určité oblasti nebo zabránit její celoevropské změně než změnu prosadit.

To si nyní vyzkoušeli i ti Evropané, kteří se připojili k petici za zachování svobody panoramatu. „Kompromisní“ návrh schválený 16. června výborem byl by zlepšením pro Francouze, Italy nebo Belgičany, protože by tamní úpravu omezil na komerční užití — ovšem za cenu zhoršení podmínek v ostatních členských zemích, a v těch se vzedmul veřejný odpor. K němu plénum parlamentu přihlédlo, a tak se v tomto bodě nezmění nic.

Zůstává ovšem na Franzouzích, Italech a Belgičanech, aby si svobodu panoramatu vyřešili vlastními silami doma, kdyby o ni stáli. Zároveň však i tento případ ukazuje, že je těžké sladit něco celoevropsky.

Bod týkající se svobody panoramatu nebyl nepodstatný, ale pozornost mu věnovaná zastínila ostatní body zprávy. Ty totiž aspoň nehrozí zhoršením stavu.

Převratné změny parlamentem neprojdou

Parlament sice vypustil z konečného usnesení zmíněný sporný bod o svobodě panoramatu, ale bez větší pozornosti ze strany veřejnosti schválil řadu jiných, kterými dal Komisi jasně najevo, že představa jednotného evropského práva autorského patří zatím do říše zbožných přání.

Schválené usnesení Evropského parlamentu není sice právně nezávazné, Evropská komise si teoreticky může vypracovat úplně jiný návrh, ale šla by hlavou proti zdi — jakýkoli návrh reformy stejně musí předložit ke schválení Parlamentu. Nynější parlamentní usnesení jí ukazuje, co má naději projít, a co nejspíše projít nemůže.

Autorské právo zůstane teritoriální

Chcete-li porozumět postoji Evropského parlamentu k autorskému právu, pak je asi nejpřehlednějším zdrojem komentovaná zpráva na webu poslankyně Julie Redy, předkladatelky původního návrhu. Je to ono znění schválené právním výborem 16. června.

Konečné znění schválené plénem je prozatím zveřejněno v předběžné podobě. Liší se v tom, že původní bod 46 byl zcela vypuštěn — pozor na to, že tedy původní bod 47 má v konečném znění číslo 46 a další jsou číslovány plynule po něm.

Na plénu prošly ještě dvě změny: zásadní „vykuchání“ bodu 40, který už nevolá po tom, aby některé výjimky z autorského práva byly celoevropsky povinné, a pak spíše podružné oslabení bodu 59/58 (ve starém/novém pořadí). Ostatní rozdíly mezi oběma texty spočívají jen v drobných úpravách jazykových.

Několik dalších pozměňovacích návrhů plénum neschválilo: patrně opětovný návrh na celoevropské omezení svobody panoramatu, dále návrh na celoevropské zavedení povinnosti agregátorů zpráv platit za užití úryvků zpráv (nyní platné ve Španělsku, pročež Google španělské vydání Google News raději zavřel) a návrh na to, aby se autor při šíření svého díla na internetu nemohl vzdát práva na náhradu, a to aby bylo spravováno kolektivním správcem.

Porovnáme‑li celkový výsledek s původním pokrokovým návrhem od Julie Redy, těžko se zbavit dojmu, že většina europoslanců dosud nechápe, jak by mělo vypadat autorské právo ve věku digitálním, popřípadě jsou dobře zpracováni zájmovými skupinami.

Úspěšným pozměňovacím návrhům vládne silný důraz na zachování teritoriality a zdůrazňování ochrany zábavního průmyslu. Skoro všechny ambice změnit něco celoevropsky byly buďto zcela opuštěny, nebo omezeny na prohlášení pouze obecná, a tedy prázdná a bezzubá, z nichž některá si i vzájemně protiřečí. V nezávazné zprávě to poslancům ostatně nevadí — v takové je snadné zároveň podpořit zachování teritoriality a zároveň se vyslovit pro zlepšení přeshraniční dostupnosti obsahu.

Významně se výslednou zprávou prolíná také přesvědčení, že „online platformy“ získávají z obsahu většinu hodnoty na úkor jeho tvůrců. A bod 45 navrhuje „přezkoumat odpovědnost poskytovatelů a zprostředkovatelů, pokud jde o autorská práva“ — patrně ve smyslu odpovědnosti za jejich porušování.

Původní návrh byl ovšem troufalý a sotva mohl projít. Nebyl však špatný a dobře by vyhověl potřebě reformy. Uveďme některé zajímavé body, navrhované k celoevropskému zavedení, které narazily už ve výboru:

  • Díla vzniklá za peníze daňových poplatníků měla být volná (jako je tomu v USA).
  • Doba ochrany měla být sjednocena na 50 let po smrti autora.
  • Výjimky z autorské ochrany, které si některé státy zavedly podle směrnice dobrovolně, měly být celoevropsky povinné (ostatně se osvědčily tam, kde platí), a případné náhradní odměny za ně by se rovněž stanovovaly výhradně celoevropsky.
  • Soudy měly mít možnost rozhodovat o příštích způsobech volného užití, na které zákon pro rychlý vývoj technologií nepamatoval: měly je posuzovat podle trojího hlediska („tří kroků“) na základě Bernské úmluvy.
  • Měly být výslovně povoleny audiovizuální citace
  • Mělo být evropsky výslovně zaručeno právo odkazovat na internetu na cizí zdroje (a nebýt odpovědný za obsah odkazovaného zdroje)
  • Celoevropská svoboda panoramatu (i pro užití komerční)

Knihovny mohou usnesení přivítat

Nejlépe ve výsledku dopadlo půjčování e‑knih a obecně potřeby veřejně prospěšných ústavů, jako jsou knihovny, muzea nebo školy, které při své činnosti spoléhají na různé výjimky z autorského práva.

Parlament dal usnesením najevo, že je ochoten schválit časově omezené zapůjčování digitálních děl pro osobní potřebu, dále že souhlasí výslovně s ochranou digitalizace volných děl před uvalením ochrany na sám výsledek digitalizace, a knihovny by měly mít zřejmou výjimku digitalizovat všechen obsah k běžným provozním účelům, jako je nahlížení do obsahu, katalogizace a archivování.

Dále se parlament obecně vyslovil pro takové výjimky pro školství, vzdělávání a výzkum, které vyhoví potřebám online kurzů a přeshraničního vzdělávání.

Podporuje i to, aby zvláštní licenci nevyžadovalo strojové vytěžování textů a dat, jsou‑li dostupné ke čtení; má to platit jen pro účely výzkumné.

Za samostatný úspěch lze považovat výzvu, že nesmí být technickými prostředky bráněno v uplatňování zákonného práva na kopii pro osobní potřebu (jelikož se za tuto výjimku vybírá náhradní odměna).

Z některých dalších bodů zbylo toto:

  • Pokud jde o dobu ochrany díla, parlament se jen vyslovil, aby nebyla ještě prodlužována.
  • Výjimky a omezení by měly být vymezeny podle minimálních společných norem, aby se snížila právní nejistota jejich výkladu.
  • Komise má jen „opatrně posoudit“, které výjimky by měly být povinnými, a to zejména z pohledu ochrany základních lidských práv a svobody tisku.

Autorské právo zůstane národně roztříštěné

Už teď lze usuzovat, že ze záměru reformy autorského práva nezbude mnoho. Na plénu připustil i příslušný komisař Günther Oettinger, že jednotné evropské autorské právo prozatím nevznikne.

Přepisy a záznamy rozpravy jsou dosud dostupné jen v tom jazyce, ve kterém kdo promluvil. Česky vystoupil nejprve komunista Jiří Maštálka, z jehož proslovu vybíráme:

EBF6

Můžeme konstatovat, že technologie předbíhají zákony. Osobně jsem se však přesvědčil, že je velmi obtížné, ne‑li nemožné, najít shodu v tom, jakým způsobem je třeba reagovat. Důvodem je dlouhodobá existence kulturních a právních tradic v autorském právu jednotlivých členských států.

Po několikaměsíční intenzivní práci jsem jako stínový zpravodaj naší frakce došel k závěru, že zatím nejsme připraveni vytvořit skutečně unifikované evropské autorské právo, které by nahradilo národní autorská práva v členských zemích.

Lidovec Pavel Svoboda, předseda právního výboru, si především postěžoval, že zpráva nebyla zprávou, jak měla být. Jeho vystoupení přebíráme v plném znění:

Paní předsedající, naše výchozí pozice nebyla jednoduchá. Původní návrh této zprávy o implementaci směrnice o autorském právu v informační společnosti obsahoval málo informací o takové implementaci, ale byly tam hlavně informace o budoucnosti této oblasti. Informací, jak který stát směrnici provedl, jaké s tím měl problémy, jaké kolem toho byly soudní pře, takových informací je tam minimálně. Důsledkem bylo zmatení veřejnosti. Veřejnost nezná rozdíl mezi legislativní a nelegislativní zprávou, a tak byla přesvědčována, že již dnes tady budeme něco harmonizovat, dělat změny. Považuji tuto záměnu žánrů a na ni navazující politické kampaně za škodlivé. Rozhodně tuto zprávu nepovažuji za příklad hodný následování, pokud jde o implementaci čehokoliv.

Nicméně je pozitivní, že se podařilo dopracovat zprávu do přijatelné podoby. Chci za toto poděkovat kolegům z Výboru pro právní záležitosti. Návrh představuje dobrý základ pro budoucí diskusi o reformě autorského práva, která je nezbytná. Evropský parlament musí dát najevo, že v oblasti autorského práva si je vědom výzev jednadvacátého digitálního století, aniž by ohrozil kreativitu a kvalitu obsahu.

Titulní fotografie: budova Evropského parlamentu ve Štrasburku,
© European Union 2015 – European Parliament

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 7. 2015 8:41

Školení e-mail marketingu – pokročilé techniky

  •  
    Jak připravit šablonu moderního e-mailu
  • Jak spustit automatizované kampaně
  • Jak dynamizovat běžnou rozesílku

Detailní informace o školení e-mail marketingu - pokročilé techniky »