Falešný Zdeněk Škromach

Ilustrace: Nenad Vitas

Škromach je – jak ctěnému čtenářstvu nejspíše dobře známo – jedním z na sociálních sítích nejaktivnějších českých politiků. Na rozdíl od mnoha svých kolegů je též znám tím, že svůj profil obhospodařuje opravdu osobně, a co více, velice důkladně. I když zpočátku byl snad až příliš osobní a publikoval i věci, které publikovat neměl, nyní jeho prezentace patří k tomu nejlepšímu, co česká politická scéna vyprodukovala.

Smazání profilu pravého Zdeňka Škromacha s tím, že je to Škromach falešný, muselo notně zahrát nejen na strunu odpůrců sociální demokracie, ale také všech  lidí, kteří to se škodolibostí myslí doopravdy poctivě. Pravděpodobně mu předcházelo několik nahlášení tohoto profilu jako závadného a jeho následné špatné vyhodnocení nekompetentními administrátory. Zpráva sice nepříjemná, a zvlášť pro samotného Škromacha, který tím přišel o notnou část své virtuální existence, ale na druhé straně nijak fatální. Kuriozita.

Nenechme se mýlit.  Pád Škromachova virtuálního, respektive facebookového já je mnohem více, než pouze kuriozitou. Je to velice konkrétní ukázka základní vady nejenom Facebooku, ale všech podobných služeb, které jsme se naučili používat zadarmo. A sice, že ať tyto služby říkají cokoli, a ať si o nich cokoli myslíme, jejich provoz ani chování nikdo negarantuje. Vymazaný profil na Facebooku není žádná tragédie (ostatně, jiný politik, Miroslav Macek, by o tom mohl vyprávět), ale co kdybyste třeba přišli o váš e-mailový účet na Seznamu? Myslím ten, jak ho máte na vizitkách a dokonce nalepený na automobilu? Dobrá, s českou firmou se vždy dá nějak dohodnout, ale co když ke stejnému účelu používáte Yahoo? Co služby, jako jsou  Slideshare, LinkedIn, ale co také třeba Skype? Všechny tyto služby mnoho z nás používá každodenně, ale také se pevně spojuje s jejich identifikátory, účty, sází na ně a předpokládá, že budou fungovat i zítra. Jenomže ony nemusí. Mohou přestat, protože se stala havárie, ale stejně tak i prostě proto, že na nás zapomněly. Nebo že došly k závěru, že jsme falešní.

Problém  smazání profilu jednoho sociálnědemokra­tického politika je připomenutím problému mnohem většího. A sice, jak se chováme k našim bezplatným a nikým nezaručeným virtuálním identitám my všichni. Možná bychom na tom mohli, při této příležitosti, něco změnit.  Třeba i více než jen něco.