Hlavní navigace

Zábavní průmysl ví, jak prosadit svou: lobbing a volební příspěvky

2. 2. 2012
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Když se schyluje ke schvalování důležitých zákonů, vědí zástupci zábavního průmyslu, jak prosadit svou. Nejinak tomu bylo i při projednávání smlouvy ACTA.

V posledních týdnech hýbou světem médií kauzy úzce spjaté s problematikou ochrany autorských práv na Internetu. Nejdříve návrhy kontroverzních zákonů SOPA a PIPA, následované vypnutím serveru Megaupload a zatknutím jeho provozovatelů, až po nedávné podepsání dohody ACTA.

Není to přitom poprvé, kdy se střetl liberální a konzervativní pohled na řešení situace, za kterou si do určité míry mohou samy nahrávací společnosti a filmová studia, když se nedokázaly přizpůsobit nástupu Internetu jako nového distribučního kanálu pro filmy a hudbu.

Mezitím se na Internetu vytvořil přirozeným způsobem alternativní systém distribuce obsahu, do kterého se snaží tyto firmy marně proniknout a dostat se k příjmům, které jim podle jejich názoru patří. Vydavatelské skupiny také argumentují tím, že například sdílení hudby stojí za poklesem jejich tržeb.

Když před lety nahrávací společnosti brojily pod touto záminkou proti P2P sítím a podávaly na jejich provozovatele jednu žalobu za druhou, dva ekonomové z prestižních amerických univerzit ve své studii prokázali, že dopad provozu P2P sítí na prodejnost hudebních nosičů je mizivý. Americká RIAA (Recording Industry Association of America), která sdružuje hudební vydavatelství, tehdy argumentovala vlastními výzkumy, které tvrdily, že sdílení souborů na P2P sítích nepříznivě ovlivňuje prodej hudby. Ve skutečnosti jde ale pouze o generační výměnu.

Tak jako se s nástupem CD, přestaly prodávat kazety, tak s nástupem Internetu, MP3 přehrávačů a integrací přehrávání hudby do různých přenosných zařízení, dochází k poklesu prodejů CDček. Je to proces neodvratitelný, který hudební vydavatelství, ale i ostatní producenty obsahu oprávněně znervózňuje, protože výpadky v tržbách z prodeje fyzických nosičů nejsou schopni vyvážit zvýšenými tržbami z prodejů digitální hudby na Internetu.

Vydavatelé obsahu mají za to, že by prodali na Internetu více hudby, kdyby uživatelé mezi sebou obsah nesdíleli. Stejně tak jako před lety brojili proti P2P sítím, se stejnou vehemencí teď vystupují proti datovým úložištím. Nejenom, že hrozí jejich provozovatelům žalobami (nebo je rovnou žalují), ale prosazují také bezhlavou represi, která jejich problém sice nevyřeší, ale dá jim do rukou bezprecedentní a lehce zneužitelná práva.

Podle kritiků hudební vydavatelství a filmová studia místo toho, aby vymyslela funkční a ziskový byznys model prodeje obsahu na Internetu, raději investují peníze do lobbingu, s jehož pomocí se snaží získat lepší nástroje k potírání sdílení obsahu chráněného copyrightem.

Dokazují to prý návrhy zákonů Stop Online Piracy Act (SOPA) a PROTECT IP (PIPA), které vznikly v americkém Kongresu, resp. v Senátu. Podívali jsme se podrobněji na to, jak velké finanční částky věnuje hudební a filmový průmysl ve Spojených státech na lobbing s cílem prosadit své zájmy. Není to však jediná cesta, jak se snaží dosáhnout svého cíle.

Lobbing jako nástroj k dosažení cílů

Na rozdíl Česka, kde se v Parlamentu ale i mimo něj pohybuje nekontrolovatelné množství lobbistů, ve Spojených státech má lobbing svá striktní pravidla. Všichni lobbisté, kteří chtějí ovlivňovat senátory či kongresmany, musejí být registrovaní a musí být zřejmé, pro jakou firmu a za jakou přibližnou částku pracují. Stejně tak je možné dohledat, jakou částku jednotlivé firmy lobbistům, například za kalendářní rok vyplatili.

Jen pro představu, v loňském roce ve Spojených státech aktivně působilo 12592 lobbistů. Loni poprvé od roku 1998 poklesl objem finančních prostředků vydaných na lobbing z 3,51 miliard dolarů v roce 2010 na 3,27 miliard dolarů.

V korunách to dělá přibližně 62 miliard, o 10 miliard více než je například rozpočet českého ministerstva vnitra na rok 2012. Tradičně nejvíce vydávají ve Spojených státech na lobbing farmaceutické firmy. Od roku 1998 do roku 2011 utratily za služby lobbistů celkem 2,3 miliardy dolarů. Ročně se jejich výdaje na lobbing v posledních letech pohybují okolo 250 milionů dolarů.

Zábavní průmysl utrácí za lobbing stále více

Mezi dvacet odvětví, která za lobbing utrácejí nejvíce, patří i zábavní průmysl. Ve statistikách Center for Responsive Politics, nezávislé a neziskové organizace, která od roku 1996 v přehledné formě a na jednom místě nabízí veřejnosti možnost nahlédnout do statistik výdajů na lobbing podle jednotlivých odvětví, ale i firem, se zábavní průmysl objevuje také pod názvem TV/filmy/hudba.

Na této kategorii je trochu nepraktické, že jsou v ní zahrnuta jak hudební vydavatelství, filmová a televizní studia, tak kabeloví ISP jako Comcast nebo poskytovatelé satelitního televizního vysílání.

Televizní, filmový a hudební průmysl utrácí za přesvědčování senátorů a kongresmanů rok od roku více. V loňském roce utratily firmy a organizace z tohoto odvětví za lobbing přes 122 milionů dolarů a zábavní průmysl se tak zařadil, co do výše výdajů na lobbing na šesté místo. Z následujícího grafu je zřejmé, že výdaje rostou exponenciálně.

Výdaje zábavního průmyslu ve Spojených státech na lobbing (1998 - 2011)
Autor: OpenSecrets.org

Výdaje zábavního průmyslu ve Spojených státech na lobbing (1998 – 2011)

V souvislosti s předloženými návrhy zákonů SOPA a PIPA asi příliš nepřekvapí, že v posledních letech je v oblasti lobbingu velmi aktivní již zmiňovaná organizace RIAA, která zastupuje hudební vydavatele. Od začátku tisíciletí vydávala na prosazení svých zájmů méně než dva miliony dolarů ročně.

Zlom přišel v roce 2008, kdy utratila za lobbing více než 6,5 milionů dolarů. V následujících letech to bylo sice o trochu méně, ale stále vysoko nad hodnotami ze začátku tisíciletí. Loni poslala lobbistům 5,7 milionů dolarů.

Výdaje organizace RIAA na lobbing (1998 - 2011, v milionech dolarů)
Autor: OpenSecrets.org

Výdaje organizace RIAA na lobbing (1998 – 2011, v milionech dolarů)

Motion Picture Association of America (MPAA), která už od roku 1922 zastupuje zájmy hollywoodských filmových studií (aktuálně Walt Disney Motion Pictures Group, Sony Pictures Entertainment, Paramount Pictures, 20 th Century Fox, Universal Studios, Warner Bros.), vyčlenila na lobbing více než dva miliony dolarů, o půl milionu více než v roce 2010.

Výdaje organizace MPAA na lobbing (1998 - 2011, v milionech dolarů).
Autor: OpenSecrets.org

Výdaje organizace MPAA na lobbing (1998 – 2011, v milionech dolarů).

Pomáhá také příspěvek na volební kampaň

Kromě lobbingu mají firmy a organizace ještě jeden efektivní způsob, jak si konkrétního senátora či kongresmana zavázat – příspěvkem na volební kampaň. To, že kombinace lobbingu a příspěvků na volební kampaň funguje, dokazují senátoři a kongresmani, kteří veřejně deklarovali podporu návrhům zákonů PIPA a SOPA. Mnoho z nich totiž v minulosti dostalo příspěvky na volební kampaň právě od hudebního, televizního či filmového průmyslu.   

Například demokratická senátorka Barbara Boxer z Kalifornie, která od počátku podporuje návrh zákona PIPA, dostala na volební kampaň ve fiskálním roce 2010/2011 více než půl milionu dolarů právě od firem a sdružení zábavního průmyslu. Téměř 80 tisíc dolarů jí přispěla News Corp. Ruperta Murdocha, který kontroverzní návrhy podporuje, více než 65 tisíc pak přidala společnost Time Warner.

Podobně štědrá byla filmová studia i k dalšímu kalifornskému politikovi Howardu Bermanovi, demokratickému kongresmanovi, který podporuje návrh zákona SOPA. V roce 2010/2011 získal na svou kampaň od zábavního průmyslu 286 tisíc dolarů. News Corp. poslala 30 tisíc, Time Warner a Walt Disney po 24 tisících dolarů.

Mohlo by se zdát, že je to jen náhoda a hollywoodská studia logicky podporují reprezentanty Kalifornie. Ve skutečnosti jde ale podpora zábavního průmyslu napříč Spojenými státy. Na 360 tisíc dolarů si tak v roce 2010/2011 přišla například kongresmanka Kirsten Gillibrand z New Yorku, která podporuje návrh SOPA.

Finanční podpora se neomezuje na jednu politickou stranu, přestože ze statistik vyplývá, že televizní, hudební a filmový průmysl přispívá více na volební kampaně Demokratů. (Z celkového objemu peněz vynaložených zábavním průmyslem na volební kampaň směřovalo v roce 2008 78 procent kandidátům z řad Demokratů.)

Je však nutné připomenout, že jak návrh SOPA, tak návrh PIPA předložili společně zástupci obou hlavních politických táborů.

Google stále intenzivněji lobbuje v oblasti copyrightu

Mezi těmi, kteří nejaktivněji lobbovali návrhy SOPA a PIPA, patří pochopitelně RIAA. Ta je mimochodem také jedním z nejaktivnějších hráčů na poli lobbingu v oblasti copyrightu. Loni se ale před ni dostala společnost Google, která v posledních letech své úsilí v této oblasti podstatně zintenzivnila a v roce 2011 zdvojnásobila své výdaje do lobbingu.

BRAND24

Výdaje společnosti Google na lobbing (1998 - 2011, v milionech dolarů).
Autor: OpenSecrets.org

Výdaje společnosti Google na lobbing (1998 – 2011, v milionech dolarů).

Rapidshare versus Megaupload

Zajímavé je, že mezi firmami, které v případě návrhů SOPA a PIPA využily služeb lobbistů, je i firma Rapidshare, za kterou stojí Christian Schmid, který stejně jako nedávno zadržený Kim Dotcom, zakladatel Megauploadu, pochází z Německa. Rapidshare utratil loni za lobbing v americkém Senátu a Kongresu celkem 500 tisíc dolarů.

Na rozdíl od Dotcoma, který dráždil hudební vydavatele a filmová studia, kudy chodil, tajemný Schmid, který snad ani nemá nikde na webu svou fotografii, pochopil, že cesta k úspěchu vede přes cestičky v tichosti prošlapávané americkým Kapitolem.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Internetové novinařině se věnuje od roku 2005, kdy začal jako redaktor pracovat pro vydavatelství Internet Info.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).