Internet 4G: recenze psaná takřka na balkonu

[Oživeno] Mírná nadsázka nadpisu tak trochu dokresluje poměrně neočekávané komplikace při testování rychlého bezdrátového připojení od T-Mobile, které mě zaskočily při přípravě této recenze. Kromě rychlosti, použitelnosti s VoIP a dalších parametrů se také podíváme na to, jak službu používat na jiných operačních systémech, než jsou Windows.

O novince ze stáje T-Mobile, Internet 4G, jsme již na Lupě několikrát psali – jak v době, kdy byla služba teprve ohlašována (tehdy pod názvem Fast UMTS), tak před Invexem, kdy došlo k faktickému spuštění služby a oznámení tarifních programů a cen. U přejmenování služby z Fast UMTS na Internet 4G se musím na chvíli zastavit – samozřejmě se jedná o zdařilejší a údernější název, než bylo původní pracovní označení, ovšem to nic nemění na tom, že je to název minimálně matoucí. Služba totiž využívá technologii UMTS TDD, která je součástí technologického standardu označovaného jako UMTS, neboli jednoho ze standardů 3G. Takže (s komerčně zatím neexistujícím) 4G nemá tato novinka nic společného, název je pouze výsledkem snahy o marketingové odlišení (například od služby CDMA2000 1×EV-DO, která již v ČR funguje přes rok a která je kupodivu rovněž 3G standardem). Samozřejmě lze použít obezličku v podobě vysvětlení, že se jedná o čtvrtou generaci mobilního Internetu (u T-Mobile): první generací bylo vytáčené připojení přes mobilní sítě (CSD), druhou generací bylo GPRS, za třetí může být považováno EDGE a za čtvrté tedy současné UMTS TDD. Uvidíme, jakou kreativitu předvede T-Mobile po zprovoznění služeb HSPA na UMTS FDD síti, kterou hodlá někdy v budoucnosti také spustit.

Síť je v současné době v provozu pouze v Praze, a to na frekvenci 1900 MHz, v další fázi (pravděpodobně v březnu-dubnu příštího roku) se bude rozšiřovat také mimo Prahu dle již ohlášených plánů, ovšem to již bude na frekvenci 872 MHz, která je vhodnější k pokrývání rozsáhlejších oblastí. S tím však souvisí určité technologické komplikace – v současnosti dodávané terminály (externí modem a PC Card pro notebooky) podporují pouze frekvenci 1900 MHz, a nebude je tedy možné nikdy použít mimo Prahu. Terminály podporující i jiné frekvence T-Mobile (a jeho dodavatel IP Wireless) teprve uvede, ovšem nedá se předpokládat, že bude nabízet upgrade na novější modely (PC Card by měla podporovat i GPRS+EDGE a WiFi) zdarma.

Jak jsem již předeslal, testování provázely nečekané komplikace – jak s pokrytím signálem, tak blíže nedefinovatelné (a nevyřešené) problémy, které znemožňovaly používat služby. Zdá se, že mám na toto u T-Mobile štěstí, neboť při testování jejich EDGE jsem objevil sice drobnou, ale v praxi poměrně nepříjemnou chybu v T-Mobile Communication Center, která byla díky tomu následně odstraněna. Nejdříve se však podíváme na připojení samotného externího modemu, který byl testován.

Modem Internet 4G

Modem pro Intenet 4G

Modem je relativně malá, poměrně elegantní krabička stříbrné barvy (je rozhodně větší než první typ modemů pro CDMA GTran a o trochu větší než modem AnyData s připojenou baterií), která obsahuje baterii a slot pro klasickou SIM kartu (na které musí být povoleny příslušné datové služby). K modemu se dodává také držáček, který lze buď připevnit na stěnu a modem do něj zacvaknout, nebo položit na stůl a použít jako stojánek. S okolím modem komunikuje přes univerzální firemní konektor, ke kterému je možné připojit kabel s koncovkou USB nebo Ethernet (obojí součástí balení). Modem má také konektor pro připojení externí baterie. Horní straně dominuje zapínací tlačítko (které také informuje o stavu baterie a dobíjení), a to doprovází soustava barevných diodek. Z těch se dá kromě diagnostiky chyb modemu především poznat, zda je dostupný signál sítě, případně v jaké kvalitě. Zelené „půlobloučky“ kolem centrální diodky ukazují signál – pokud blikají na střídačku, signál není dostupný, pokud blikají spolu, signál je, ale ne příliš kvalitní, pokud trvale svítí, signál je na dobré úrovni. Středová zelená kontrolka bliká, pokud je možné se připojit do sítě, svítí, pokud je spojení navázáno. Červené šipky indikují probíhající provoz.

Modem Internet 4G se stojankem

Modem ve stojánku

Součástí balení je samozřejmě také poměrně hezký malý zdroj, ze kterého lze modem napájet a dobíjet. Bez zdroje je modem zcela závislý na baterii (není napájen přes USB), na kterou vydrží asi dvě hodiny souvislého downloadu.

Na Windows to jde snadno…

Služba je bohužel navržena pouze s ohledem na použití s operačními systémy Microsoft Windows, resp. s aplikací T-Mobile Communication Center, která je využívána na nastavování a správu všech typů datového připojení, které T-Mobile nabízí. TMCC existuje pouze pro Windows.

Instalace je snadná, jen je potřeba nejdříve začít instalovat program a až poté připojit modem přes USB kabel. Vytvoření spojení je dílem okamžiku, v tomto pohledu příležitostného uživatele Windows nemám nastavení co vytknout, je velice triviální. Přes TMCC lze také sledovat přesný stav modemu, tedy sílu signálu, stav baterie, informace o firmware a podobně. V tomto směru nelze asi mít výraznějších připomínek.

Modem Internet 4G a CDMA

Srovnání s modemem AnyDATA pro CDMA

Ale jak na jiných systémech?

A o hardwarových routerech nehovoře? V balení je také kabel s Ethernet konektorem a v manuálu najdete velice stručnou zmínku o použití PPPoE s jinými operačními systémy. Tím bohužel informační zdroje od T-Mobile končí, na (zpoplatněné) infolince se nedozvíte nic a ani někteří další pracovníci T-Mobile nebyli schopni na dané téma nic zjistit, resp. výsledkem zjišťování bylo „to nejde“.

Ovšem jak napoví například stránka výrobce modemu, společnosti IP Wireless, jde to. Princip je ten, že modem musí obsahovat potřebné nastavení, se kterým inicializuje spojení, to jest především samotné nastavení modemu (incializační řetězec) a telefonní číslo, na které se volá. Toto nastavení se podle zmíněné stránky uloží do flash paměti modemu při prvním úspěšném spojení přes USB z Windows.

Tak to také opravdu funguje v praxi, kdy konkrétně pod Mac OS X stačí zvolit jako způsob připojení PPPoE a zadat uživatelské jméno a heslo (gprs a gprs) a hle – vše funguje, jak má. Stejně tak lze modem připojit k síťovým routerům, které podporují PPPoE, a sdílet tak připojení ve firmě nebo doma. Opět velice rychlé a jednoduché, jen je potřeba poprvé připojit modem na Windows, aby proběhlo uložení potřebných hodnot do paměti modemu. Ty zůstanou zachovány, i pokud bude modem delší dobu bez napájení.

Komplikace v praxi

Ač praktické použití vypadá jako bezproblémové, opak byl při testování pravdou. Modem jsem pochopitelně chtěl testovat především doma a v práci (oboje v Praze 6), ovšem ani na jednom místě nebyl moc použitelný. Doma (Bubeneč), ačkoliv tam podle podrobné mapy T-Mobile měl být signál, byl pouze na v nadpisu zmíněném balkonu – pokud byl modem například ležérně přehozen přes zábradlí nebo jsem jej držel v ruce nad ulicí. Kdyby T-Mobile spustil službu v létě, vzal bych to jako dobrou záminku k vysedávání na slunci.

Jak bylo již řečeno, modem disponuje konektorem pro připojení externí antény. Bohužel T-Mobile v současné době žádné takové antény nenabízí a podle tiskového oddělení bude nabízet až v půli prosince.

Služba v Praze běží na frekvenci 1900 MHz, tedy v oblasti, která vyžaduje pro dobré pokrytí výrazně vyšší počet základnových stanic než například klasické GSM (900 MHz), o frekvenci využívané pro CDMA (450 MHz) ani nehovoře. Z toho vyplývá pozitivum, neboť uživatelé se rozloží na větší počty základnových stanic, a nemělo by tak docházet k takovému přetížení sítě, s jakým se potýká Eurotel u CDMA, na druhou stranu zatím není Praha pokryta celá a jak se ukázalo v praxi, rozhodně nelze mapku pokrytí brát jako garanci použitelného in-door signálu. Proto také TMO nabízí testovací sady, ale kdyby nabízel rovnou i externí anténu, se kterou by bylo možné příjem razantně zlepšit, mohl by možná získat více zákazníků.

Na druhé testovací lokalitě (Bělohorská, Břevnov) problém se signálem na první pohled nebyl – podle umístění modemu hodnoty sahající až k vrcholu ukazatele signálu v TMCC. Přesto nebylo možné navázat spojení. Po několika reinstalacích TMCC a použití různých PC došlo k zapůjčení druhé testovací sady, tentokrát i s notebookem. Ta kupodivu rovněž nefungovala, i když na jiných místech v Praze bylo možné využívat oba modemy. Problém není ani v konstrukci budovy, neboť stejná situace se opakovala i na ulici. Stručně řečeno, přesnou příčinu se nepodařilo vyjasnit, resp. podle všech dostupných informací (podle čísla chyby) se modem snaží komunikovat s příliš vzdálenou buňkou, která mu nedovolí se spojit. To by mohlo ukazovat na problém s konfigurací sítě v dané oblasti, příčina však může být i někde úplně jinde.

Praktické rychlosti, ping, VoIP

Při praktickém testování i v okamžiku, kdy nebyl signál na úplně nejlepší úrovni, nebylo problémem dosáhnout rychlosti pohybující se těsně pod maximem 1 Mbit/s, v průměru to bylo zhruba 900 kbit/s. Zajímavý byl test, kdy byla najednou přes dva modemy na dvou počítačích stahována data – po spuštění downloadu na druhém modemu rychlost prvního poklesla (zhruba na 800 kbit/s), ovšem po chvíli možná došlo k přeladění na jinou základnovou stanici a rychlost opět stoupla. Upload se také poměrně blízce přiblížil slíbenému maximu 256 kbit/s (32 kB/s): průměrná přenosová rychlost se pohybovala kolem 28 kB/s.

V tomto směru jde především o důkaz, že technologie tuto rychlost zvládá. Síť zatím funguje necelý měsíc, přesný počet zákazníků není znám (dá se však odhadovat na stovky) a díky pokrytí Prahy na frekvenci 1900 MHz, a tedy poměrně husté síti základnových stanic, má T-Mobile vysokou šanci, že dostojí svým slibům zákazníkům a faktická rychlost bude dosahovat poměrně výrazného podílu rychlosti nominální. Zajímavé bude, jak si síť povede, pokud bude mít desetitisíce zákazníků (pokud se je T-Mobile podaří v podobném počtu získat) a v oblastech mimo Prahu, kde bude použita frekvence 872 MHz, která bude svádět k „pověšení“ více zákazníků na jednu základnovou stanici.

T-Mobile přiděluje uživateli IP adresu z privátního prostoru, takže nelze na takto připojený počítač přistupovat z venku. Rychlost odezvy serveru při použití pingu byla kolem 90–100 ms, což už není nic moc pro 3D hry, ale „skajpovat“, tedy volat přes Internet, se s tím dá poměrně bez problémů (tedy v kvalitě vhodné pro osobní použití).

EBF16

Při přímém porovnání Internet 4G s jinými službami není „bezdrátové ADSL“, jak se T-Mobile snaží službu prezentovat, zase takový zázrak, ale například po sečtení nákladů na příslušně rychlé ADSL a paušál na pevnou linku vychází výhodněji, při porovnání s kabelovým Internetem to naopak prohrává. Zajímavým bonusem však je možnost využití GPRS a WiFi u dražšího tarifu, pokud to pochopitelně zákazník bude potřebovat. Jednoznačným pozitivem je, že Internet 4G rozšiřuje nabídku připojení k Internetu, byť zatím pouze v Praze, a ani ceny nejsou takové, aby drtily Český Telecom na nejnižších tarifech (což by určitě ocenili zákazníci mimo Prahu). Uvidíme, jak si T-Mobile povede, pokud se mu podaří nalákat desetitisíce zákazníků po celé ČR, kteří budou pro jeho síť představovat pořádnou zátěž, a zda se i tehdy podaří udržet slibovanou kvalitu služeb – u bezdrátových sítí se to dělá už z principu hůře než u sítí „drátových“. Škoda jen, že podle dosavadních plánu nehodlá příliš konkurovat CDMA pokrytím, a tak na rychlé a mobilní připojení dostupné v celé ČR musíme dál čekat (pokud se ho vůbec někdy dočkáme…).

16. 11. 2005, doplnění drobnosti z praktického používání: ovládací software TMCC nelze nainstalovat na PC s procesory s aktivním HyperThreadingem – instalátor vyzve k vypnutí HT. Při přechodu z připojení přes USB na Ethernet je nutné restartovat modem, jinak modem přes ethernetový kabel nekomunikuje, obráceným směrem to nutné není.

Anketa

Je pro vás Internet 4G zajímavou náhradou dosavadního připojení?

46 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 8. 2008 18:41

Školení: Obsahová strategie a content marketing

  •  
    Proč je obsahový marketing výrazným trendem.
  • Jak navrhnout užitečnou obsahovou strategii.
  • Jak zlepšit workflow a výsledky copywritingu.

Detailní informace o školení content strategy »