Jak se soudit o evropskou doménu?

Registrace evropských (.eu) domén sice začaly teprve před pár dny, avšak možná už nyní bude pro leckteré neúspěšné žadatele důležité vědět, jak o „tu svoji“ doménu bojovat před soudem. Kdo a jak bude spory řešit, které dokumenty je nutné si předem připravit a kolik to bude zúčastněné strany stát?

Dne 7. prosince 2005 započala první fáze tzv. Sunrise Period v registraci doménových jmen „.eu“, čímž byl prakticky zahájen provoz této domény nejvyšší úrovně. O pravidlech registrace těchto doménových jmen již bylo napsáno mnoho, stejně jako již bylo řečeno, že spory vyvolané registracemi doménových jmen „.eu“ bude řešit v Praze sídlící Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Spory jsou tak vyňaty z pravomoci obecných soudů a budou řešeny v rozhodčím řízení, resp., slovy relevantních předpisů, v tzv. „ADR řízení“ (Alternative Dispute Resolution (ADR) = alternativní řešení sporu. Pod výrazem „alternativní“ je třeba si představit takový postup při řešení sporu, kdy věc není rozhodována státními soudy, např. právě rozhodčí řízení). Na tomto místě bych se rád věnoval některým procesním pravidlům při řešení těchto sporů.

Právní rámec pravidel pro řízení před Rozhodčím soudem v uvedených sporech je dán Nařízením (EC) č. 733/2002 Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. dubna 2002 o implementaci domény nejvyšší úrovně .eu a Nařízení Komise (EC) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004 vymezující pravidla veřejné politiky týkající se implementace a funkcí domény nejvyšší úrovně .eu a principů, jimiž se řídí registrace. Na jejich základě pak byla přijata samotná Pravidla ADR a Doplňující pravidla ADR, která již obsahují konkretizaci postupu v rozhodčím řízení. Oba dokumenty lze nalézt na webové stránce Rozhodčího soudu. Nutno přitom upozornit, že i když rozhodčí instituce sídlí v České republice, výklad a aplikace těchto Pravidel se řídí právním rámcem EU a české právo se neuplatní.

Koho lze žalovat a čeho se domáhat?

Žalobním návrhem (žalobou) lze žalovat buď držitele doménového jména (tj. právnickou nebo fyzickou osobu, která je držitelem aktivované registrace doménového jména .eu), anebo tzv. správce, kterým je sdružení EURid coby subjekt pověřený Evropskou komisí organizovat, spravovat a řídit domény .eu.

Proti držiteli se lze domáhat buď zrušení sporného doménového jména, nebo, pokud žalobce splňuje všeobecná kritéria způsobilosti k registraci (viz odst. 4(2)(b) Nařízení (EC) č. 733/2002.), převod sporného doménového jména na žalobce. Takové žalobě lze vyhovět, pokud předmětné doménové jméno je identické nebo zaměnitelné se jménem, k němuž vnitrostátní právo členského státu EU a/nebo komunitární právo přiznává nebo zakotvuje oprávnění (typicky např. ochranná známka), a buď toto doménové jméno bylo žalovaným zaregistrováno bez oprávnění k tomuto doménovému jménu nebo bez oprávněného zájmu na doménovém jménu, nebo doménové jméno bylo zaregistrováno nebo je užíváno v nedobré víře.

Výklad pojmu „(ne)dobrá víra“ pochopitelně nikde nenalezneme, nicméně Pravidla ADR dávají rozhodcům vodítko, které okolnosti zejména mohou dokazovat užívání doménového jména v nedobré víře. Jsou to například okolnosti nasvědčující tomu, že doménové jméno bylo zaregistrováno primárně za účelem prodeje, pronájmu nebo jiného jeho převodu držiteli určitého názvu (např. obchodní firmy nebo ochranné známky), nebo doménové jméno bylo zaregistrováno s cílem zabránit držiteli určitého názvu v jeho užívání coby odpovídající doménové jméno, anebo doménové jméno bylo záměrně použito k přitahování uživatelů Internetu za účelem zisku na webovou stránku žalovaného, a to vytvořením pravděpodobnosti záměny s chráněným názvem náležejícím určitému držiteli. Takovou okolností může být rovněž fakt, že doménové jméno je osobním jménem a neexistuje žádná prokazatelná souvislost mezi žalovaným a zaregistrovaným doménovým jménem.

Proti správci se pak lze domáhat zrušení takového jeho rozhodnutí, které je dle názoru žalobce v rozporu s výše uvedenými nařízeními Evropské unie, příp. doplňujícími předpisy.

Zahájení a průběh ADR řízení

Pro průběh řízení, včetně samotného podání žaloby, je nutno v prvé řadě určit, v jakém jazyce má být řízení vedeno. Tato otázka má význam např. i pro následnou volbu rozhodce (rozhodců), neboť je vhodné, aby rozhodce ovládal jazyk řízení. Pravidla ADR stanoví, že procesním jazykem musí být některý z úředních jazyků EU. Pokud se strany nedohodnou jinak nebo pokud není jinak stanoveno v registrační smlouvě (tedy smlouvě mezi držitelem sporného doménového jména a registrátorem sporného doménového jména), je jazykem řízení jazyk registrační smlouvy. Žalobce však může požádat, z mimořádných důvodů, aby jazyk ADR řízení byl jiný než jazyk registrační smlouvy. Žádost nutno podat Rozhodčímu soudu před podáním žaloby, a to na formuláři, který lze stáhnout na stránkách Rozhodčího soudu. Žádost podléhá poplatkové povinnosti (viz dále).

ADR řízení se zahajuje podáním žalobního návrhu Rozhodčímu soudu. Pravidla ADR stanoví řadu obsahových náležitostí, které má návrh splňovat, lze je však vyčíst i ze vzorového formuláře žaloby. Žaloba musí být provázena veškerými listinnými nebo jinými důkazy, včetně dokladů o právech, na nichž je žalobní návrh založen, spolu s výčtem takových důkazů. Žaloba v tištěné formě se předkládá v jednom originále a třech kopiích. Žaloba se může týkat více než jednoho doménového jména, avšak ve všech případech musí být zachována totožnost žalobce a žalovaného a stejný procesní jazyk. Od počtu sporovaných doménových jmen se rovněž odvozuje výše poplatku za řízení (viz níže).

Žaloba se předkládá v tištěné formě a v elektronické formě, nicméně pro další řízení si žalobce specifikuje preferovaný způsob komunikace. Jedním z těchto způsobů je komunikace elektronicky prostřednictvím Internetu, pokud je k dispozici potvrzení o přenosu. Pro tento účel zřídil Rozhodčí soud na svých webových stránkách online platformu s přístupem zabezpečeným prostřednictvím loginu a hesla, což je v českých poměrech záležitost vskutku ojedinělá, která významně usnadňuje komunikaci s rozhodující institucí.

Jednou z náležitostí žaloby je uvedení, zda si žalobce přeje, aby spor rozhodl jeden rozhodce, nebo tříčlenný senát. Počet rozhodců rovněž ovlivňuje konečnou výši poplatku za řízení, lze proto odhadovat, že žalobci budou převážně navrhovat rozhodování věci pouze jediným rozhodcem, zvláště když mohou uvést (nezávazně) jména svých kandidátů na rozhodce. Rozhodčí soud vede veřejně přístupný seznam rozhodců, ze kterého se kandidáti zpravidla určují. Lze předpokládat, že žalobci často budou navrhovat kandidáty na rozhodce podle vlastní národnosti, neboť ti většinou nejlépe ovládají právní řád domicilu žalobce, z něhož žalobce převážně bude odvozovat svá oprávnění na označení odpovídající spornému doménovému jménu, je však zároveň důležité, aby kandidáti rovněž ovládali procesní jazyk (viz výše). V současnosti je na seznamu rozhodců sedm osob z České republiky. Jak ale uvedu dále, počet a osoby rozhodců může ovlivnit také žalovaný.

Pokud je žalovaným držitel doménového jména, pak po podání žaloby, ještě před podáním oznámení žalovanému, vyrozumí Rozhodčí soud správce (sdružení EURid) o totožnosti žalobce a dotčeném doménovém jménu. Nato správce zablokuje příslušné doménové jméno v souladu s Podmínkami pro podávání přihlášek doménových jmen vydanými správcem.

Poté je podání žaloby oznámeno žalovanému, aby se ve lhůtě třiceti pracovních dnů k žalobě vyjádřil. Rovněž toto vyjádření se podává na předepsaném formuláři a Pravidla ADR pro něj stanoví řadu obsahových a formálních náležitostí. Žalovaný by neměl podání svého vyjádření podcenit, neboť pokud by nesplňovalo veškeré náležitosti ani po výzvě k odstranění vad, považovalo by se za nepodané ve lhůtě, a rozhodci by mohli uplatnit pravidlo, že nedodržení lhůty lze pokládat za důvod k akceptování nároků žalobce. Žalovaný rovněž může žádat, aby spor rozhodoval tříčlenný senát namísto jen jediného rozhodce, jak požadoval žalobce. Tento požadavek může být z taktického hlediska namístě, např. pokud žalovaný nebude chtít, aby spor rozhodoval pouze jediný rozhodce stejné národnosti jako žalobce. Žalovaný však musí mít na paměti, že pokud požaduje, na rozdíl od žalobce, projednání věci tříčlenným senátem, nese poplatky řízení tím zvýšené sám.

Jinak rozhodci vedou ADR řízení v souladu s procesními pravidly a způsobem, jaký pokládají za vhodný. Ústní projednávání se zpravidla nekonají. Rozhodnutí se činí na základě dokumentů a jiných listinných důkazů, pokud rozhodci na základě svého výhradního posouzení a v důsledku mimořádných okolností nerozhodnou, že ústní projednání je k rozhodnutí o žalobě nutné. I pak se ale preferuje jednání prostřednictvím telekonference, webové konference, příp. videokonference.

Konečným rozhodnutím ve věci samé je rozhodčí nález. Nálezy rozhodců jsou konečné, nelze se proti nim odvolat a pro strany jsou závazné. Pokud je rozhodnuto, že sporné doménové jméno má být zrušeno nebo převedeno na žalobce, nález uvádí, že správce jej musí vykonat do 30 dnů od oznámení nálezu stranám, pokud žalovaný nezahájí soudní řízení u příslušného soudu dle právního řádu dané jurisdikce. Text nálezu se zveřejňuje na webové stránce Rozhodčího soudu, proto lze brzy v těchto sporech očekávat bohatou veřejně přístupnou judikaturu.

Kolik to stojí?

Žalobce je povinen uhradit poplatek za řízení dle sazebníku stanoveného v Doplňujících pravidlech ADR. Jak bylo uvedeno výše, sazba poplatku závisí na počtu rozhodců a počtu sporných doménových jmen. Základní poplatek za řízení před jediným rozhodcem, kdy předmětem řízení je pouze jedno sporné doménové jméno, činí 1990 eur.

Rozhodčí soud není povinen činit ve věci žádné úkony, dokud není počáteční poplatek zaplacen. Pokud jej neobdrží ani ve lhůtě deseti dnů od oznámení o nezaplacení poplatků, má se za to, že došlo ke zpětvzetí žaloby a zrušení ADR řízení.

Jak již bylo řečeno, žalovaná strana, která se rozhodne pro řešení sporu tříčlenným senátem namísto jediného rozhodce zvoleného žalobcem, uhradí Rozhodčímu soudu zvláštní poplatek v souladu s Doplňujícími pravidly ADR, což např. ve sporu o jediné doménové jméno představuje částku 2000 eur.

V případě výjimečných okolností, například pokud se koná ústní projednávání, může Rozhodčí soud vyzvat některou nebo obě ze stran k úhradě dodatečných poplatků stanovených po projednání s rozhodci.

Poplatkové povinnosti podléhá také žádost o změnu procesního jazyka a rozporování zpětvzetí žalobního návrhu v důsledku formálních nedostatků (oboje 1190 eur).

UX16

Nutno upozornit na skutečnost, že každá ze stran si nese své náklady řízení (včetně poplatkové povinnosti nebo zastoupení právníkem), a ani v případě úspěchu ve sporu není náhrada těchto nákladů proti neúspěšné straně přiznávána.

Je nutné zastoupení právníkem?

Na rozdíl od řízení před některými soudními institucemi není zastoupení právníkem v ADR řízení povinné. Lze však očekávat, že strany pro zastoupení ve sporu obvykle vyhledají pomoc advokáta. Takový postup lze jen doporučit, neboť právní problematika ochrany doménových jmen a obchodních označení přece jen není tolik obecně známa, a to ani v podnikatelských kruzích zabývajících se ICT byznysem. Navíc, jak bylo řečeno úvodem, pravidla ADR řízení je nutno vykládat podle právního řádu EU. Podcenění sporu, a to jak v pozici žalobce, tak žalovaného, by mohlo znamenat konečný neúspěch s nemalou majetkovou újmou.

Anketa

Požádali jste o registraci evropské domény?

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 12. 2005 16:10
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení Google Analytics

  •  
    Jak vyhodnocovat úspěšnost reklamních kampaní.
  • Jak ovládat Google Analytics a najít co potřebuji.
  • Jak měřit hodnotu objednávek z webu.

Detailní informace o školení Google Analytics »