Ján Simkanič: Proč o výsledku 1. kola prezidentských voleb rozhodly sociální sítě

Pár hodin po konci 1. kola prezidentských voleb jsem napsal tento status na Twitteru, který se dostal i do živého volebního vysílání České televize: „A kdyby to náhodou někomu nedocházelo. Dnešek je největší vítězství sociálních sítí v Česku. Bez nich by byl Fischer v klidu druhý.“ Důvod je jednoduchý. Bez sociálních sítí by lidé neměli nástroj, způsob a tedy ani možnost, aby zjistili, že nejsou sami. A nenašli by způsob, jak koordinovat svůj postup, a tedy ovlivnit výsledek.

Prosinec 2012: všechny průzkumy jasně ukazují, že finále bude patřit dvojici Zeman x Fischer. Média výsledky těchto průzkumů přebírají jako obvykle s naprostou vážností, aniž by je zásadně zpochybňovala. Proč taky, náskok dvou favoritů byl tak výrazný, že přemýšlet o alternativách se samo od sebe nenabízelo. Nové bylo jen to, že místo Fischera se na úplně první místo dral Zeman a zároveň sílilo přesvědčení, že Zeman Fischera v druhém kole slupne jako malinu.

Nechci se plést, ale myslím, že úplně prvním, kdo se pokusil zformulovat nějakou protitaktiku, která by duopol favoritů nabourala, byl Martin C. Putna ve své vánoční výzvě. (Jestli objevíte něco staršího, sem s tím!) Když jsem psal o Vánocích svůj scénář ideální prezidentské volby, který se pak k mému překvapení beze zbytku naplnil, myslím si, že stále ještě v obecném přesvědčení taktika vystrnadění Fischera jiným kandidátem ze zbytku pole vůbec nerezonovala.

Kdo přes vánoční svátky zabodoval a rozjel debatu o Fischerově komunistické minulosti, byl Tomáš Hanák se svým videem vyzývajícím Fischera k odstoupení (viz níže) kvůli jeho komunistické minulosti. Video se dostalo až na první místa zpravodajských webů, vzbudilo vášnivé diskuse, další reakce, další výzvy a znamenalo spolu s navazujícím první zásadní zpochybnění integrity tohoto prezidentského kandidáta. Bez sociálních sítí by mělo těžší život. Sice by se objevilo na zpravodajských webech, tam by ho anonymové probrali, ale doporučení one-to-one by nenastalo a jeho efektivita by byla násobně nižší.

4. ledna, kdy se konala první debata Zeman x Fischer v televizi Prima, už Fischer nasbíral dostatek nervozity – ta se projevovala jednak v reakcích na jeho FB stránce, jednak v samotné televizi, kde debatu prohrál na celé čáře. Debata však nebyla to nejhorší. Mnohem horší byla následná diskuse, kde se diváci vzájemně utvrdili v tom, že mají před sebou tragický výběr dvou kandidátů, kteří se předhánějí, kdo jim nažene větší strach z budoucnosti pod jejich vedením. Bez sociálních sítí by si to lidé neměli jak efektivně říci – probrali by to v rodinných a kamarádských kruzích, zanadávali by si v diskusích, ale důsledek by byl zanedbatelný, dopad omezený časově i místně.

V tuto chvíli došlo k nejzásadnějšímu zlomu v obecné náladě. 7. ledna se objevily poslední předvolební průzkumy potvrzující, že za necelý týden se rozhodne mezi naplánovanou dvojicí. Nicméně 7. ledna Matěj Hollan shrnuje již několik dní probíranou nejefektivnější voličskou taktiku – dát přednost kredibilnějším kandidátům pravice a levice, dvojici Dientsbier x Schwarzenberg (Matěj mi prostě jen opsal vánoční článek :). V tu chvíli už jsou aktivity podporující tuto tezi v plném proudu, diskuse na sociálních sítích také. Želé na hrad, Nechceme knedlu ani kořalu, video vysvětlující taktiku volby – rychlá produkce, profesionální komunikace, jasné, srozumitelné poselství, virální potenciál. 7. ledna i Respekt sebral odvahu a jako první tradiční médium zdůvodňuje, proč doporučuje k volbě Schwarzenberga.

Hravost, ironie, humor, zesměšnění, to jsou všechno faktory, které lákají a přesvědčují k angažovanosti. Navíc angažovanost se v tomto případě nabízela velice snadno. Proti stranickým volbám navíc snadněji docházelo ke ztotožnění, volba osobnosti umožňuje lepší fanouškovské zapojení než strana, včetně vymezení proti konkurentům. Osobní zapojení jednotlivců pak umožňuje přesvědčit i méně angažované, méně zasvěcené. Lidé se navzájem utvrdili v tom, že scénář narýsovaný politickými stranami, politickými průzkumy a zpravodajskými médii odmítají. Každý sám vlastně zjistil, že sám není. Že totéž co on si myslí řada ostatních. Tohle ničím jiným než internetem ve lhůtě dvou týdnů nemáte šanci nahradit. Nic z toho nejde v takové rychlosti a v takové šíři vyrobit tradičními médii.

Pro establishment (a to nejen politický, ale i mediální) to znamená nečekaný úder, navíc do poslední chvíle zcela podceněný. Bez internetu a sociálních sítí by Fischer svůj dříve tak pohodlný náskok udržel. Ano, pomohl si v prezidentských debatách svou prázdnotou a neschopností. Ano, i další tradiční média se následně už ve zcela jiné společenské konstelaci přihlásila k taktice volit Schwarzenberga. Ano, gradace Schwarzenbergovy kampaně byla strhující, nicméně i tak z velké části nesena dobrovolníky či internetovými podporovateli zdarma a bez koordinace (a také k těm, co ho nemusejí, ale viděli v něm záchranu proti favorizované dvojici). Ale to všechno by nestačilo, kdyby se lidé neměli možnost navzájem utvrdit, že velká část z nich smýšlí stejně.

Dříve takovou roli plnily demonstrace, tak se zjišťovala síla. Musely se svolat, musely se zorganizovat, trvalo to dlouho a dopad byl omezený. Mezitím však vyrostla internetová generace (definovaná využitím sociálních sítí, nikoliv věkem), která si informace vyměňuje mnohem rychleji a efektivněji. A prezidentská volba ukázala, že ve spojení s přesvědčivými argumenty, při volbě vymezené jako střet „zla“ a „dobra“, při kontrastu mezi „sexy produktem“ a nemoderností, v konfrontaci humoru, nadsázky a pozitivní revolty s hulvátstvím, prázdnotou, mocenskou zvůlí, byrokratickým kariérismem a tupostí, že všechno spjaté se zlými starými časy vedle moderního a progresivního nemá šanci.

Poprvé se takto lidé sjednotili při vajíčkové kampani proti Paroubkovi, také tehdy prohrála bytost vzbuzující obecný odpor, který si jen hledal pojmenování a zhmotnění ve formě žloutků stékajících po sakách. Ale až teď sociální sítě rozhodly volby. Navíc zcela nečekaným překvapivým způsobem. Podcenili je všichni – od klausovsko-zemanovské kliky až po magnáty Chrenka a Soukupa. Rostoucí a pro ně nepříjemnou moc internetu už si horní patro politiky začíná uvědomovat, nejslavnější formulací strachu z internetu byl slavný projev ministra spravedlnosti Pavla Blažka na toto téma.

Internet totiž nemůžete jednostranně spoutat, nemůžete ho zaplavit penězi a strhnout na svou stranu, pokud nepřistoupíte na nová pravidla. Proud internetové komunikace nepřehradíte, lze mu jen nabízet možnosti, odvádět pozornost, rozptylovat, bavit, kouzlit na efekt a první dojem. Ale zpětné vazby a okamžité reakce se nezbavíte. A nemáte proti sobě pevně definovanou skupinu, jednoho debatéra, ale masu šikovných lidí, kteří v tom proudu umějí plavat neskonale lépe než vy, kteří dokáží crowdsourcingem vytvořit násobek variant toho, co jste horko těžko dali dohromady, kteří jsou připraveni zesměšnit cokoliv, co si to zaslouží, a vyzdvihnout cokoliv, co je jen trochu zaujme.

Vidím v tom příslib mnohem složitějších, nevyzpytatelnějších, zábavnějších a lepších časů, které už nepůjdou tak snadno ovládat omezenou skupinou lidí. (Kvůli tomu také není vůbec jasné, jakou dynamiku naberou následující dva týdny do rozhodujícího kola voleb.) To všechno ovšem za předpokladu, že se svobodu internetu a lidí na něm podaří ubránit. Nebude to jednoduché, jak se v pondělí přesvědčil i samotný Matěj Hollan.

P.S. Teď se nebavím o tom, do jaké míry je, či není absurdní, že symbolem nového a sexy je zrovna Karel Schwarzenberg, ani to není o preferencích ve volbách, to je na úplně jiné úvahy a debaty.

Poděkování: Josefu Šlerkovi za inspirující povídání na toto téma.