Konkurence mezi výzkumnými projekty: proces vyhodnocování (1/2)

Jak se zorientovat v praktických otázkách realizace výzkumných projektů ICT spolufinancovaných z rozpočtu pro výzkum a vývoj Evropské unie? Praktických záležitostí a rad je mnoho, ale vše začíná předložením návrhu, který má naději uspět v procesu hodnocení nezávislými externími experty v daném oboru.

Na základě minulého článku o programu pro R&D, který má za několik měsíců zahájit, se řada čtenářů dotazovala (on/offline) na některé praktické informace ohledně účasti na výzkumných projektech spolufinancovaných z rozpočtu EU. Protože většina pravidel a procedur platných pro FP6 zůstane i v rámci FP7 zachována (viz např. předpokládané změny FP6 versus FP7 [PDF, 204 kB]), můžeme se na pár praktických rad zaměřit.

Nejprve se podíváme na proces vyhodnocování návrhů, z něhož vzejde pořadí po všech stránkách nejlépe připravených záměrů projektů, které mají šanci na získání části prostředků z fondů Evropské unie vyčleněných na výzkum a vývoj. Hodnocení je komplexní záležitost (proto se mu budeme věnovat ve dvou navazujících článcích) a vyplatí se o jeho průběhu vědět co nejvíce, aby potenciální zájemci měli co nejlepší šanci na úspěch a netrpěli pocitem, že zrovna jejich návrhu se věnovala nedostatečná pozornost.

Výzvou to začíná

Jednotlivé tématické programy mají naplánované výzvy (Open Call) k podávání návrhů projektů, o nichž se lze dozvědět na stránkách Evropské unie, v oficiálním věstníku (Official Journal), a také na stránkách podpůrných organizací a iniciativ (např. výzvy k podávání projektů programu IST FP6 – poslední výzva celého programu již byla uzavřena a vyhodnocena, následovat již bude FP7).

V souvisejících podkladech (Call for Proposers) se pak každý potenciální zájemce dozví přesné informace nejen o zaměření projektů, které mají šanci na úspěch v rámci dané výzvy, ale i další požadavky (např. struktura konsorcia – potřebná zainteresovanost malých podniků, spolupráce s různými regiony Evropy či světa) a omezení (např. maximální náklady projektu či délka). Mezi dokumenty, které je třeba pečlivě prostudovat, jsou: Call Text (vyhlášená témata); IST Workprogramme; Guides for Proposers (pokyny pro navrhovatele); Guidelines on Proposal Evaluation and Selection Procedures (proces hodnocení projektů, hodnotící kritéria) a práce s EPSS (Electronic Proposal Submission System).

Typy projektů

Projekty jsou typicky několika kategorií, ale ne všechny jsou „otevřeny“ v každé výzvě. Nejsrozumitelnější jsou velice úzce zaměřené výzkumné projekty typu STREP (Specifically Targeted REsearch Project), na nichž se podílí většinou jen několik partnerů (ovšem celkově pokrývajících více než dvě různé země) a jejichž podíl z rozpočtu požadovaný od EU (méně než polovina celkového rozpočtu na projekt) se zpravidla vejde pod 1 milion eur (výjimkou nejsou ale několikamilionové projekty). V posledních letech se zkoušejí také ambicióznější a komplexnější výzkumné projekty IP (Integrated Project), na nichž se podílí podstatně více partnerů (zpravidla 10–15) a jejichž rozpočet může překročit i deset milionů eur.

Pozn.: Vedle IP a STREP pak existují další typy projektů, jako SSA (Specific Support Action), CA (Coordination Activity) nebo novější NoE (Network of Excellence), které nemají za úkol provádět výzkum, ale šikovným způsobem jej podporovat (o nich třeba někdy příště).

Zde je na místě zdůraznit, že pro hodnocení kvality návrhu projektu a jeho zařazení do pořadí pro případné financování není „cena“ projektu vůbec rozhodující. Rozhodující ale je, jak dobře požadované náklady odpovídají obsahu a předpokládaným výsledkům projektu. V extrémním případě lze říci, že na tom stejně (špatně) bude projekt, který je za babku, ale nemůže s navrhovaných rozpočtem dosáhnout specifikovaných výsledků, projekt, který sice stojí pět milionů eur, ale na splnění ambiciózních plánů projektového konsorcia to pořád nestačí, nebo projekt, který je cenově někde uprostřed, ale evidentně jsou jeho náklady na dosažení cílů nadsazeny o polovinu.

Každý projekt musí specifikovat objem prací (typicky v člověkoměsících, dříve MM, ManMonths, dnes politicky správněji PM, PersonMonths). I když to v poslední době Evropská komise většinou v jednotlivých propozicích pro podávání návrhů projektů nepožaduje, detailní rozbor a plán financování – práce výzkumné, demonstrační a vzdělávací (ne vždy jsou nutné či žádoucí), cestovné, režie, nákup vybavení – hodnotitelům velice pomohou k posouzení, zda se návrh nevzdaluje od reality.

Hodnocení návrhů projektů: komplexní a nezávislé

Hodnocení návrhů projektů začíná prakticky okamžitě po ukončení výzvy; do několika dnů po zvládnutí základních administrativních úkonů pro zjištění případných formálních nedostatků návrhů. Dnes se většina návrhů podává elektronicky, jinými slovy do poslední minuty specifikovaného ukončení výzvy (i když prozíravý podavatel návrhu, koordinátor konsorcia, nespoléhá na funkčnost serverů potenciálně přetížených právě posledních pár hodin výzvy – návrhů mohou přijít v rámci jednoho tématu jedné výzvy desítky, stovky, ale i tisíce!).

Hodnotitele návrhů projektů se pro každou výzvu a dílčí téma vybírají z rozsáhlé databáze expertů (viz Experts Management Module for FP6). Jedná se vesměs o externisty (viz např. seznam všech hodnotitelů projektů FP6), kteří vystupují v procesu hodnocení pouze za svoji osobu a nikoli svého zaměstnavatele (nebo jakkoli spřátelené organizace); Evropská komise a její úředníci žádný vliv na hodnocení nemají. Hodnotitelům se do rukou dostane každý formálně přijatý návrh Evropskou komisí (podán včas, se všemi náležitostmi, se zaměřením odpovídajícím výzvě).

Hodnocení v současnosti probíhá na místě (rozuměj v Bruselu) prakticky v totální klauzuře (v Bruselu tomu říkají domácky: incomunicado), kdy hodnotitelé přidělení Evropskou komisí k jednotlivým návrhům (podle svého zaměření, bez jakéhokoli konfliktu zájmů – tj. nepodíleli se na přípravě návrhu a nejsou zaměstnanci byť multitisícového multinárodního gigantu, jehož jedna národní pobočka je náhodou členem konsorcia) mají k dispozici pouhopouhý návrh na papíře (vytištěný z elektronického podání „as is“), tužku a hodnotící formulář.

Klauzuru je důležité zdůraznit, protože navrhovatelé musí vše potřebné dostat do návrhu (návrhy jsou většinou 50–200 stran dlouhé, podle typu projektu) a nemohou spoléhat na to, že si hodnotitelé mohou cokoli kdekoli dohledat (a ověřit). Rovněž nemohou spoléhat na to, že jeden každý hodnotitel ví o všech souvisejících výzkumných projektech EU, které v dané oblasti probíhají, takže je potřeba dát vlastní návrh dobře do souvislostí a rozhodně zmínit vazby na probíhající a dokončené projekty (s určitou mírou detailu, nejen název nebo číslo projektu).

Místní úředníci Evropské komise zodpovědní za organizaci hodnocení nesmí v žádném případě ovlivňovat nezávislost hodnocení, což jde ovšem až do takových extrémů, že nesmí hodnotitelům sdělit, zda projekt předcházející navrhovanému projektu (stejného konsorcia) probíhá zdárně (zda slibované výsledky první fáze projektu, které navrhovaná druhá fáze používá jako vstupy, je zaručena – obsahově i časově).

Kritéria hodnocení

Hodnocení samozřejmě probíhá podle všech předem známých kritérií, takže navrhovatelé vědí přesně, co se bude hodnotit a s jakou vahou (viz např. STREP Proposal Template [DOC, 266 kB]). Hodnotící formulář má tedy kolonky odpovídající struktuře návrhu. Obecně se jedná o následující kritéria (v rámci nichž se dále hodnotí specifická subkritéria, která ovšem dohromady dají celkový obraz):

EBF16

  • relevance pro danou tematickou výzvu (obsahově);
  • potential impact (význam výsledků projektu pro evropskou společnost);
  • S&T excellence (metodologie, inovace, využití výsledků jiných výzkumných projektů, zejména stupeň překročení stávajících poznatků, beyond state-of-the-art);
  • kvalita konsorcia (zastoupení společností podle oborů a charakteru – akademické a výzkumné instituce, výrobci, SME, asociace, jejich vzájemně se doplňující znalosti, způsob zveřejňování výsledků širší veřejnosti);
  • kvalita managementu (struktura managementu, řešení práv duševního vlastnictví, IPR, Intellectual Property Rights, proces reportingu, řešení konfliktů, řízení kvality);
  • mobilisation of resources (jedno z nejobtížnějších kritérií, kde se hodnotí úroveň, s jakou se snoubí maximální využití znalostí a fyzického potenciálu zúčastněných partnerů pro dosažení slibovaných výsledků s oprávněností finanční náročností projektu).

Každé z kritérií má svoji prahovou hodnotu v bodech, kterou projekt musí překročit, aby bylo možné ho zařadit do seznamu pro potenciální financování, a současně musí dosáhnout celkového potřebného počtu bodů, který je vyšší než součet prahových hodnot jednotlivých kritérií. Zdaleka tedy nestačí dostát požadavkům, ale skutečně je naplnit, protože projektů, které tzv. projdou sítem, je rozhodně více (mnohdy několikanásobně více), než umožňují vyčleněné finance. Konkurence je tedy značná a návrh projektu musí být po všech stránkách vynikající, aby měl šanci na financování.

To je kámen úrazu pro nováčky a třeba malé společnosti, které by se chtěly zapojit do těchto výzkumných programů: návrh musí být skutečně na vysoké úrovni (především obsahové, i když překlep na každém druhém řádku o spolehlivosti předkladatelů také nic pozitivního nenapovídá), což vyžaduje v rámci celého konsorcia spoustu energie a času, které nikdo zvenku neuhradí (a pravděpodobnost úspěchu návrhu v konkurenci není velká). Pro české týmy existuje ovšem grant finanční podpory přípravy projektů 6.RP EU.

Anketa

Vyhodnocoval(a) jste osobně návrhy projektů (v rámci výběrového řízení)?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 6. 2006 20:34

Školení: Právo pro e-shopy

  •  
    Jak provozovat e-shop v souladu se zákonem.
  • Jak přistupovat k vrácení zboží a spory se spotřebiteli.
  • Jak v souladu s právem marketovat e-shop.

Detailní informace o školení Právo pro e-shopy »