Jak má výzkum informovat veřejnost

Běžní lidé zdánlivě nemají zájem o to, aby se dozvěděli výsledky výzkumných projektů a úkolů. Bojí se totiž příliš velké složitosti, která se za výzkumnými aktivitami skrývá. I když nemusí být dílčí práce výzkumníků srozumitelná pro ty, kteří s danou oblastí vědy či techniky mají pramálo společného, mělo by být jasně sdělitelné, proč se do daného výzkumu pouštět, co je jeho potenciálním a předpokládaným výstupem z dlouhodobého měřítka.

Zde nastává první kámen úrazu: jak předat nosné myšlenky o významu daného výzkumu dalším. Šablonovité představení výzkumného projektu při ucházení se o prostředky z veřejných zdrojů nebo od soukromých investorů je jedna věc, ale informovat veřejnost o výzkumu je úkol docela jiného kalibru. Díky průběžnému zveřejňování záměrů a následně výsledků výzkumného projektu se nejen zvýší obecné povědomí o úrovni a důležitosti řešení dané problematiky, ale zejména se naváže kontakt třeba i s potenciálními zájemci o přímé či nepřímé využití těchto výsledků a připraví se půda pro využití výsledků v praxi.

Komunikace s veřejností, jakkoli je často samotnými výzkumníky považována za podružnou činnost (která mimochodem vyžaduje neobvykle vysoké úsilí, pokud má mít dobrou odezvu), je paradoxně na celém výzkumu jednou z nejdůležitějších aktivit, bez níž v budoucnu zřejmě nebude žádná výzkumná práce myslitelná. Výzkumníci totiž nemohou pracovat ve vakuu (respektive své pečlivě vytvořené bublině) a věnovat se své práci bez ohledu na to, co se děje kolem nich. Výzkum a vývoj jako součást společnosti musí na potřeby společnosti navazovat.

Jakmile si samotní účastníci výzkumného projektu uvědomí, že nejde o nějaké povinné plnění kvót či podmínek pro přidělení finančních prostředků, ale o přínos pro jejich úkol samotný, mají v podstatě pouze dvě možnosti, jak přistoupit k medializaci své práce. Jednou z nich je mít úzký kontakt se žurnalisty, kteří jsou zběhlí v psaní příspěvků o odborné tematice (science/technical journalist), nebo musí ve svých řadách najít ty, kteří vládnou nejen jazykem a perem, ale dovedou vysoce odbornou problematiku zjemnit a přiblížit vnějšímu světu.

V druhém případě na sebe výzkumníci berou nejen úkol zpracovávat v pravý čas (průběžné) výsledky práce do srozumitelných témat, ale také úkol najít pro daná témata odbyt – v různých typech médií – od masových v podobě televize, rozhlasu, novin a online prostředků až po specializovanější periodika, tištěná či internetová. Najít vhodné komunikační kanály může být značně obtížné, zejména pokud nejde o jednorázovou akci tohoto druhu.

KL_NOMINACE

V prvním případě je poměrně obtížné nalézt vhodné žurnalisty, protože se musí jednat v ideálním případě o odborníky v dané oblasti, většinou alespoň o novináře se zájmem o problematiku a určité znalosti problematiky v širších souvislostech. Na druhou stranu ale výzkumným týmům odpadá nutnost identifikace médií a vyjednávání s nimi o podmínkách zveřejnění vlastního příspěvku.

V obou případech však jeden z nejdůležitějších úkolů zůstává na bedrech výzkumníků: vytipovat důležitá témata – v pravý čas.

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 5. 2006 14:54

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »