Krásy a strasti online muziky

Server i-Legálně.cz je vedle projektu Allmusic.cz a letošní novinky, specializovaného obchodu Play mobilního operátora T-Mobile, jedním ze tří z několika legálních poskytovatelů hudby po Internetu v České republice. Oba dva e-shopy zahájily svůj provoz ve zhruba stejnou dobu v listopadu loňského roku. Plány a ambice obou konkurentů byly v počátcích nemalé, jak jsem ostatně popsal i v dobovém článku na Lupě. Uplynula nějaká doba a provozovatelé prvního jmenovaného se rozhodli předstoupit před (odbornou a novinářskou) veřejnost se zhodnocením svých dosavadních snah a zkušeností. Musíme říct, že jsou to zajímavá čísla.

Podle tiskových údajů serveru i-Legálně se za asi dva a půl měsíce provozu, tj. od 14. listopadu 2006 do 31. ledna 2007, prodalo 50.562 skladeb. Server si získal 32.000 registro­vaných uživatelů (provozovatelé zdůrazňují, že registrace je nezbytnou podmínkou nákupu hudby) a v průměru jej týdně navštívilo 51.000 unikátních návštěvníků. To jsou zajímavá a v určitém slova smyslu také impozantní čísla. Dodejme, že dle oficiálních informací se nejvíce skladeb prodalo v počátcích existence serveru. Množství pak klesalo a minima dosáhlo s koncem roku. Pak následoval vzestup na úroveň něco přes 5000 skladeb týdně v závěru ledna. Další informace zatím nejsou k dispozici, ale lze odhadovat, že zájem uživatelů bude nejspíše periodicky stoupat a klesat, přičemž se tato křivka stabilizuje okolo nějakého pomyslného průměru. To je ostatně osud prakticky každého zboží, které není vyloženě sezónní.

Daleko zajímavější jsou údaje o návštěvnících serveru. Na počátku jich bylo hodně, necelých 120.000 týdně. Počet pak klesal a i on se stabilizuje okolo 40.000 (velký týdenní průměr dělá právě ona počáteční zvědavost, ale ani o deset tisíc menší číslo není málo). Počet registrací, který pochopitelně pouze stoupá, se serveru postupně zpomalil a na konci ledna stabilizoval nad hranicí 30.000 zájemců o muziku.

Jsou to hezká, a pro tuzemský trh nepochybně poučná čísla, společně s dalšími zajímavostmi, které provozovatel serveru, firma DVC zveřejnila. Ukazují totiž, že přes počáteční i následné odhady škarohlídů, mou osobu z toho nevyjímaje, se najdou lidé, kteří jsou i v našich končinách ochotni platit za elektronickou muziku staženou z Internetu a přitom – na rozdíl od drtivé většiny muziky – bez proslulé právní vady „pirátského“ obsahu. A že počet těchto lidí není nijak bezvýznamný.

Středně velké město

Má něco mezi patnácti a čtyřiceti tisíci obyvatel. Když si představíme něco mezi tím, máme počet registrovaných uživatelů. Kdyby si každý z nich něco koupil, vychází to přibližně na 1,6 skladby na uživatele. To není vysoké číslo. Na druhé straně je zde ale fakt, že před příchodem i-Legálně (a Allmusic) zde podobný projekt neexistoval, a se zahraničními měla zkušenost zanedbatelná část potenciálních zákazníků. Z toho by vyplývalo, že mnoho těch, kteří se zaregistrovali, tak učinilo jen na zkoušku a po zjištění, že se po nich chtějí peníze, na server zapomnělo. Celou třetinu registrovaných uživatelů server nabral v prvním týdnu své existence, což odpovídá této tezi.

Počet prodaných skladeb v jednotlivých týdnech (za měsíc a půl provozu serveru)

To ale vůbec nezpochybňuje úspěch projektu. 50 tisíc skladeb je dost. Když je přepočítáme na kompaktní disky, kde je průměrný počet skladeb na jednom kusu asi tak dvanáct, povedlo se autorům za měsíc a půl prodat něco přes čtyři tisíce chráněných kompaktů. To je na začínající obchod celkem dobré číslo. Na obchod, který není v centru města, na známé adrese.

Jenže i-Legálně není na neznámé adrese. Když otevřete URL www.tesco.cz a chcete si zde koupit třeba máslo nebo laciné boty, máte smůlu. Vybafne na vás nabídka elektronické muziky, hádejte od koho. Správná adresa je www.itesco.cz; nenamáhejte se, máslo v e-shopu stejně nemají. Nechci spekulovat, kolik návštěvníků a uživatelů (či platících uživatelů) přinesla i-Legálně tato – ne právě jejich – doména, ale tipoval bych, že to nebylo málo a že v grafu prosté návštěvnosti má její existence svůj ne právě bezvýznamný dílek. Nicméně podstatná jsou čísla prodeje, a i když z různých hledisek mohou vypadat jako miniaturní, představují zajímavý začátek. Kolik peněz provozovatel utržil, je otázkou, protože cena skladeb je různá a součástí serveru je také místo zvané inkubátor, odkud je možné stahovat skladby mladých a začínajících interpretů zadarmo. Určitě to zatím nebylo tolik, aby se po odečtení poplatků majitelům autorských práv zaplatila technika, možná ani provoz ne. Nicméně pokud čísla od provozovatele nelžou, má server v tuzemském mediálním rybníčku při prodeji produktu, který většina zákazníků nechce, nakročeno docela hezky.

Nový hráč

Před polovinou února se prozatímní duo Allmusic – i-Legálně rozrostlo o třetího poskytovatele online hudby, obchod Play od T-mobile. Obchod prodává muziku do mobilu, jak by se od operátora dalo očekávat, i do počítače za použití stejné technologie, jako zbývající dva podniky. I když T-Mobile přišel s touto iniciativou až jako třetí, má něco, co jeho konkurenti ne. Totiž dokonalý platební nástroj v podobě SIM karet svých zákazníků. Tedy žádná kreditní karta, žádné komplikované metody placení, prostě mobilní telefonní číslo a jeho účet. Touto úžasnou zkratkou do kapsy milionů potenciálních zákazníků – zvyklých tak jako tak platit za uvítací tóny, vyzváněcí melodie a loga – nikdo z konkurence nedisponuje a Play se tak dostává v možnostech vývoje vysoko nad konkurenci. Jak se mu ale povede, je samozřejmě ve hvězdách.

Muzika a muzika

Prodej online muziky je obecně velký problém. Největší obchod svého druhu – iTunes společnosti Apple vydělává jedině díky své provázanosti se všemi milovaným přehrávačem iPod a tomu, že je největší. V poslední době se nicméně objevily informace o tom, že se prodej na iTunes nepříjemně propadá, a nedávné vystoupení Steva Jobsa, spoluzakladatele a hlavního vizionáře Apple, o DRM (česky) by ukazovalo na to, že tento propad může být i vážný. Problémem je, že zákazníci za své peníze dostávají produkt, který je oproti srovnatelnému, bezplatnému (a nelegálnímu) stahování muziky odněkud z torrentu značně omezený. Zákazníci iTunes si jej nedají do ničeho jiného, než je iPod. Zákazníci i-Legálně mají oproti tomu nemalou výhodu, protože počet přehrávačů podporujících systém Microsoftu je mnohem větší než jeden, nicméně i tak se rozhodně nedá říct, že by mohli své písničky pouštět v čemkoliv. Kromě toho jsou vázáni licencí stanovenou vydavatelem obsahu a operačním systémem Windows (jak jsem si dovolil poznamenat v celostátní tlači – odpusťte ni narcistický odkaz).

Pokud by tedy platilo, že projev Steva Jobse je prvním, nenápadným začátkem diskuze o odbourání DRM, jak aspoň některým posluchačům vyzněl, pak to znamená, že svět obchodů s chráněnou hudbou, kam patří také i-Legálně, svůj boj o přežití s nesrovnatelně větším světem nelegálního stahování prohrává. Skutečnost pochopitelně bude mnohem komplikovanější a určitě se nedá ilustrovat na číslech českého online obchodu, který otevřel ani ne před půl rokem a který je společně se svým konkurentem raritou na relativně malém trhu. Nicméně se jedná o věc, která stojí za zmínku.

Být in je cool

Jinou věcí – dostatečně prozkoumanou, ale současně takovou, kterou mohu ilustrovat na příkladu ze života – je praktické omezení, které použití online obchodu přináší uživateli. Jel jsem letos v lednu vlakem, kde k mé malé radosti byla skupina teenagerů vracejících se z učiliště. Jejich jazyk a manýry nechci na tomto serveru ventilovat, ale pokusím se přibližně shrnout obsah hovoru. Zdůrazňuji, že se mi nepodařilo zjistit, o kterém ze dvou zdejších hudebních obchodů se bavili.

Supercoolin oblečená dívčina ve věku asi tak šestnáct let popisovala svým dvěma neméněcool kamarádům trable s nákupem online hudby. První věcí, která ji dostala, bylo to, že na webu je jen ukázka každé skladby, a že za její stažení do počítače se musí platit (cool lidé nebývají nejchytřejší).

Když překousla tuto část problému a svou momentálně extratop skladbu pořídila do počítače, chtěla si ji nastavit jako zvonění do mobilu. To bylo technicky nad její síly a přivolaný bratr jí po několika minutách řekl, že je úplně blbá a že si (vynecháno). Také pokus o nahrání skladby do nepodporovaného přehrávače skončil havárií. Výsledkem bylo stažení celého alba ze serveru, kde to maj fakt vážně zadarmo. A je tam taková lodička. Slečna byla spokojena. Teenageři tvoří podstatnou část zákazníků iTunes i dalších elektronických obchodů.

Přejme i-Legálně i Allmusic a značně zvýhodněnému „třetímu vzadu“ pod značkou T-Mobile co nejvíce spokojených nakupujících. A jásejme nad těmi, které se jim podařilo získat. Ale přejme si také to, aby byly elektronické obchody, jejichž počet bude dále vzrůstat, donuceny vzdát se DRM. Aby k tomu donutily hudební vydavatele. Jedině tak se totiž hudebník nají a zákazník zůstane spokojen.