Kyberšikana na vzestupu

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) představilo v lednovém věstníku [PDF, 140kB] nový metodický pokyn. Tento dokument má vyučujícím pomoci s prevencí a řešením šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Metodický pokyn se primárně týká šikany ve školách, ale také poprvé pojmenováváme pojem kyberšikana. Musím zdůraznit, že toto je zatím prvotní krok a následovat bude právě rozpracování kyberšikany v kontextu s chováním žáků (každodenním a používání mobilů během výuky), komentuje dokument Kateřina Böhmová, ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT.

Co je kyberšikana

Pojem “kyberšikana” se významově shoduje s anglickým termínem “cyber bullying” (podrobná definice v anglické a české Wikipedii). Jedná se o druh šikany, který využívá elektronické prostředky jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, Internet, blogy a podobně. Řada jejích projevů může spadat do oblasti kriminálních činů. Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či útočných e-mailů a SMS, vytváření stránek a blogů dehonestujících ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě vystavení na Internetu. Zejména poslední varianta šikany může být extrémně nebezpečná – pokud se spojí s nějakou velmi ponižující situací, takovéto zveřejnění ponižujících materiálů pro obrovské množství lidí (které nejde vzít zpět) mnohonásobně zvyšuje utrpení a trauma oběti, což na ni může mít extrémně neblahý dopad.

Zmíněný metodický pokyn vzbudil na konci loňského roku i pozornost BBC, která se problematice “kyberšikany” často věnuje. I další články světových médií dokazují, že v “kyberšikaně” nejsme oproti ostatním státům v ničem pozadu a že se naše školy potýkají s totožnými problémy, kdy se například videa zesměšňující jednání spolužáků a dokonce i učitelů objevují na Internetu.

Jak bylo uvedeno výše, metodický pokyn se věnuje zejména šikaně obecně, ale upozorňuje i na šikanu s pomocí mobilních telefonů a Internetu. V odstavci o charakteristice šikany se píše: Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod.

Mezi verbální projevy šikanování (dále existují fyzické a kombinované projevy šikany) podle metodického pokynu patří i “kyberšikana”. Ve školním řádu každé školy by měla být stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení, to se týká i “kyberšikany”. Každá škola si má vytvořit vlastní program proti šikanování, pedagogové jsou podrobně instruováni, jak šikanu objevit a jak ji řešit. To, jak rozpoznat a řešit “kyberšikanu”, v dokumentech z pochopitelných důvodů popsáno není. Žáci a studenti jsou vynalézaví a často mnohem obratnější v práci s technologiemi než vyučující.

Kyberšikana v praxi

Pokud nahlédneme například do článku na BBC, najdeme v něm příklad ilustrující, jak “kyberšikana” může vypadat v praxi. Jde třeba o pokusy žáků vydírat učitele nebo spolužáky hrozbou vložení videa na Internet. Školy mají prý možnost natáčení učitelů a žáků na mobilní telefony zabránit, například učitel může mít právo používání mobilního telefonu zakázat nebo mobilní telefon zabavit. Učitelé si mohou pozvat do školy rodiče výtečníků, kteří se baví natáčením nerudného vyučujícího, a když nepomůže domluva, může se problém dostat i do rukou policie. Aplikaci zákazu používání mobilního telefonu při vyučování popisuje článek „Šikana si našla místo na Internetu“ zveřejněný v Jindřichohra­deckém deníku. Školní řád zakazuje šikanu jako takovou a upravuje i používání například mobilů a přehrávačů v budově školy. Ty si děti sice mohou do školy přinést, ale samy si za ně zodpovídají. Při výuce je pak musejí mít vypnuté. V řádu to uvedeno máme, sem tam to děti poruší, ale většinou je to o domluvě. Výraznější problém jsme řešili před časem a byla to spíš výjimka, vysvětlil ředitel Základní školy v Chlumu u Třeboně Luboš Němec.

Násilných videí natočených na českých školách je možné najít stovky, možná i tisíce. S Internetem nebo mobilem je to jako s nožem. Může dobře sloužit, ale zároveň se dá zneužít jako zbraň. Kvůli tomu existuje i psychická internetová šikana. I pro otrlého psychologa s dlouhou praxí je čtení některých diskuzí například pod články hodně silná káva. Je neuvěřitelné, kolik agrese si tu lidé na ostatních vybíjejí a jak je dokáží šikanovat, řekl pro TN.cz psycholog Slavomil Hubálek.

       

Videoserver YouTube sice proti zveřejňování násilí bojuje, ale v silách administrátorů není odstraňovat všechna videa, která ukazují peroucí se děti nebo teenagery. Pokud postižený nebo náhodný divák přímo na video upozorní, je obvykle brzy odstraněno. Podobně postupuje i český Stream.cz.

Nejde o problém technologií, ale o problém jejich uživatelů. Výše uvedené srovnání mobilního telefonu s nožem je více než trefné. Šikana je na školách od nepaměti, nyní je potřeba respektovat, že kromě pěstí a nadávek si mohou spolužáci navzájem mohou ubližovat i zveřejněním ponižujícího videa. Ostatně ve světě jsou zdokumentovány případy “kyberšikany”, který nakonec skončily sebevraždou…