Hlavní navigace

Na velikosti záleží

3. 11. 2008
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Internet je velká věc, říkalo se v polovině devadesátých let. A možná to byl jeden z důvodů, proč se slovo "Internet" psalo až na výjimky s velkým "I". Byly kolem toho diskuse. Samozřejmě velké. Zvlášť když média začala pomalu přecházet na "internet" s malým "i".

Obě verze mají své vášnivé stoupence. Jedni tvrdí, že Internet je jméno unikátní světové sítě, a tudíž je velké písmeno na začátku perfektně v pořádku (tak jako se píše Miloš, a ne miloš). Druzí ovšem oponují tím, že internet je obyčejné slovo popisující počítačovou infrastrukturu a že o žádné jméno nejde, pro velké písmeno tedy neexistuje žádný rozumný důvod (tak jako píšeme rádio, televize či telefon, a nikoliv Rádio, Televize nebo Telefon). Čerte, vyber si.

Čeština má v tomto sporu podobný problém jako angličtina, na rozdíl například od němčiny, kde se s velkým písmenem na začátku píší všechna podstatná jména. Zatímco ovšem anglický tisk dává přednost Internetu (včetně lídrů typu New York Times), české deníky už koncem devadesátých let přešly až na výjimky na internet. Samozřejmě i v českých médiích existují bašty „velkého I“. Čím méně jich je, tím více na své výjimečnosti lpí. Jak dlouho vydrží, je otázka.

Fundamentalisté „velkého I“ dostali krutou ránu. A to z překvapivé strany. Přechod na „malé i“ totiž oznámil časopis Wired, který je už od počátku devadesátých let biblí světa moderních technologií. A to od samého počátku devadesátých let. Není to žádná symbolická degradace internetu. Berte to prostě jako změnu stylu, píše se ve vysvětlujícím článku.

Soutěžte o knížku Miloše Čermáka

Obalka knihy Nikomu to nerikejte
Jste připojeni k Internetu, nebo k internetu? Máte na psaní tohoto slova svůj vlastní názor a chtěli byste ho říct ostatním? Pak neváhejte a pošlete nám jej do 10. listopadu na adresu redakce@lupa.cz. Deset nejzajímavějších názorů odměníme knihou Miloše Čermáka Nikomu to neříkejte s podpisem autora.

Což se lehce napíše, ale špatně se tomu věří. Velké „I“ má totiž právě především symbolický význam. A teď je zřejmě jen otázkou času, kdy na internet přejdou i další anglicky psané publikace. Shodou okolností přichází „stylistická korekce“ právě v momentu, kdy se vstup vyhledávače Google na burzu (mnohými napjatě očekáván jako návrat starých dobrých časů) ukazuje být mnohem menší věcí, než se čekalo. Vítejte v éře internetové malomyslnosti.

P.S. Tenhle text je starý přesně čtyři roky a dva měsíce. Napsal jsem ho pro časopis Reflex, kam píšu sloupky o technologiích a Internetu od roku 1997. Už dávno nejsme v éře webové „malomyslnosti“. Nové druhy webového obsahu daly křídla novým projektům a nápadům (snad jim je neustřihne ekonomická recese).

Dilema „velké, nebo malé“ však stále existuje, byť zmíněnými baštami v českých médiích jsou už jen časopis Reflex a magazín Lupa. Osobně jsem stále pro velké – ale smířil jsem se s tím, že když píšu pro jiná média, editoři mi „mé velké“ opravují na malé. Nemá to nic co dělat s mou postavou (měřím 205 centimetrů) ani jinými anatomickými dispozicemi (ha ha).

BRAND24

Konec konců, rozměry je malá i knížka, do které jsem vybral mé nejoblíbenější sloupky z Reflexu z let 1997 až 2008. Jmenuje se Nikomu to neříkejte a má podtitul „Proč píšu Internet s malým i na začátku.“

Vy to víte už po přečtení tohoto sloupku, ale zajímá mě, jak se na zásadní problém současnosti – ano, zase mám na mysli dilema „malé, nebo velké“ – díváte vy. Lupa odmění nezajímavějších deset názorů knížkou. Vy ostatní si ji můžete koupit. A víte co? klidně to řekněte všem a pište Internet s velkým. Možnost volby je v životě nejhezčí.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je novinář a publicista, přispěvující do řady českých médií. V současné době působí mj. jako moderátor NetClubu, diskusí s osobnostmi českého Internetu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).