Ovi Maps paradigma. Buřty, pivo a mapy zdarma

Dobrá, na Internetu jsou mapy volně poskytovány již řadu let, o co přelomového se zde tedy jedná? Nokia zpřístupňuje svou službu Ovi Maps (tj. technologie od společnosti Navteq, kterou v roce 2007 koupila) zdarma pro všechny uživatele. Agresivní tah od Nokie mění poměry na trhu – bezprostředně dopadnou důsledky na dodavatele navigačních technologií (zejména Garmin a TomTom), a konkurenční výrobci mobilů a smartphonů zřejmě budou také muset přehodnotit svoje plány. A je podstatné zmínit jednu skutečnost, kterou se Nokia odlišuje například od map na Seznamu: k používání těchto map nepotřebujete Internet. Mapový obsah si stáhnete (zdarma) do mobilu a tam je uložen, kdykoli k dispozici. Pro navigace od TomTomu nebo Garminu to platí ovšem také – obsah ale zdarma není.

U mapařského byznysu je zajímavé se podívat do minulosti. Byly doby, kdy mapy byly exkluzivním autorským dílem (tj. výlučným pro jednoho vlastníka) a patřily rovněž k nejpřísněji autorsky chráněným produktům. Česká republika patří k nejlépe mapařsky zvládnutým územím na světě (čeští kartografové skutečně patří ke světové špičce), byť za socialismu byl na mapy státní monopol – vojenské mapy jdoucí až do měřítka 1:25000 nebo 1:10000 nebyly veřejnosti dostupné a dostupné, tzv. turistické mapy vznikaly jejich zjednodušením a občas i záměrným znepřesněním (vojenské prostory, kasárna atd.). Vytvořit mapové pokrytí celého území a udržovat aktualizace je velice nákladné, a vlastník podkladů nebyl ochoten ani po revoluci a po své privatizaci si pustit do dvorka žádnou konkurenci (odmítal licencování). V branži se tvrdí, že druhý celorepublikový producent map začal tak, že mapy od konkurence jednoduše ukradl (zkopíroval a ručně překreslil, čímž poněkud „zamlžil“ původní autorství) a teprve až dosáhl určitých obchodních úspěchů, si podklady zlegalizoval. V následujících letech se poskytování map třetím subjektům poněkud uvolnilo, vždy však formou poměrně přísné a drahé licence – hlavní slovo a dosti volnou ruku si vždy ponechával vlastník mapových podkladů. O tom, jak těžké bylo v Čechách licencovat mapy, mohou leccos vyprávět lidé z domácích portálů…

Žárlivé střežení duševního vlastnictví není žádnou novinářskou nadsázkou. Vydavatelé nejrůznějších cestopisných či místopisných příruček si občas do svých publikací „okopčili“ kousek z turistické mapy KČT a byli pak nemile překvapeni dopisem navrhujícím mastné mimosoudní vyrovnání – a ti, kteří nereagovali, byli následně u soudu překvapeni ještě více.

Podstatnou změnu v exkluzivitě mapových podkladů znamenalo umožnění satelitního a leteckého snímkování či jejich zlevnění tvorby map na lidskou úroveň – Seznam si například nechal osnímkovat Česko od Geodisu. Dramaticky zlevňují technologie: v devadesátých letech zvládly mapařinu pracovní stanice (zejména od Intergraphu) za milióny korun a software za stovky tisíc, dnes jsme o jeden až dva řády níže. S troškou nadsázky se dá říci, že to, co na začátku devadesátých let u nás mohlo dělat tak dvacet lidí v republice, může dnes dělat každý doma – zvektorovat si s nějakým free GISovským udělátkem kousek krajinky nad Google Earth. (Ovšemže výsledek bude odpovídat podkladům, a mapařina navíc stále vyžaduje práci v terénu – ale skutečně vznikne malůvka, podle které trefíte do nejbližší vesnice, tedy něco daleko lepšího, než co se prodává za drahý peníz třeba v Řecku).

Mapy se tak během patnácti let posunuly z exkluzivního a přísně střeženého autorského materiálu do podoby freewaru, i když by z tohoto slova vydavatelům stále nákladných tištěných map (tiskové náklady pětikoruna, koncová cena stokoruna) z toho slova naskákaly pupínky. Google prolomil bariéru jako první, i když nejdříve s „ne-mapou“, tedy satelitním snímkem, ale koncem loňského roku přiložil pod kotlem, když dal k dispozici zdarma mapový a navigační systém, ovšemže jen pro svůj Android a jen pro USA a Kanadu.

Nokia otázku neustálého licencování map vyřešila po svém. Nechtěla se dohadovat s  producenty mapových pokladů o komplikovaných licencích, nechtěla zůstávat v trvalém podřízeném, závislém vztahu a proto firmu, která mapové podklady vlastní, rovnou koupila. Dostala mapy do svého vlastnictví a může si s nimi dělat, co chce. Nokii to mimochodem stálo gigantických osm miliard dolarů a její hlavní konkurenti už budou tento krok následovat velice těžko. Jednak tu už druhý takový Navteq není, jednak pro mnohem menší konkurenty může být podobná částka příliš vysoká. Ostatně i pro Nokii to byla největší akvizice v historii – pro porovnání, je to dvojnásobek ročního zisku jednoho z konkurentů, celé firmy Apple.

Vede se zajímavá diskuse, zda krok Nokie byl ofenzivní (útok na výrobce navigací) nebo defenzivní (obrana před smartphony od dalších výrobců, kde Nokia tak silná není). Ve skutečnosti to byly nejspíše zabité dvě mouchy jednou ranou: výrobci navigací budou určitě zasaženi nejvíce, na druhé straně v boji proti přímé konkurenci (výrobci chytrých mobilů) získá Nokia atraktivní zbraň navíc. Poskytnutí Ovi Maps zdarma má gigantickou tržní odezvu – dle vyjádření Nokie se jich stáhlo už hodně přes milión a stahování nadále pokračuje rychlostí cca jednoho downloadu (1 ks) každou vteřinu. Když v roce 2007 tuto akvizici šéf Nokie oznamoval a hovořil o tom, že se firma chce stát světovým lídrem v lokačních službách, mnozí tomu příliš nerozuměli. Dnes je obrázek o mnoho jasnější.

Konkurenti i výrobci navigací budou muset nějak reagovat – možné je skoro všechno, jen ne to, že by nereagovali nijak. Dá se nejspíše očekávat další zpřístupňování map i mapových navigačních systémů, a protože džin už byl z láhve vypuštěn, mapové podklady zdarma, jako bezplatný „add-on“ k hardware nebo i jiné službě, se stane standardem.

Rok 2010 si tak můžeme zapsat do kalendáře jako ten, ve kterém padla v prvním oboru autorská licence. A i když mapy nebudou, slovy příznivců open source software, free ve smyslu free speech, budou zdarma jako to pivo (free as a beer). A jak známe naše lidi, free speech málokdo ocení, zatímco za pivkem zdarma se rádi potáhnou světa kraj.