Rozdělený Internet

Ilustrace: Nenad Vitas

Všechny dosavadní pokusy o překlenutí svobodné a decentralizované struktury Internetu se setkaly s tvrdým a snadným odporem jeho uživatelů – jednotlivců i organizací – a díky liberálnímu prostředí s množstvím alternativ byly překonány. Svobodná a svobodomyslná síť, spojující zdánlivě nespojitelné protokoly a technologie, se měla stát nástrojem civilizačního pokroku a obrazem stejně „nemožného“ sbližování na úrovni národů. Internet je jen jeden, říkává se, chce-li se vyjádřit jeho hodnota, spočívající ve spojování všech sítí a lidí do jednoho celku (a na Lupě tuto hodnotu stále podporujeme i psaním velkého „i“ v jeho názvu).

Zatímco však výrazné pokusy o porušování psaných (RFC) i nepsaných pravidel (jako byl pokus VeriSignu o přesměrovávání neplatných adres na vlastní vyhledávač) či překračování internetové „neutrality“ (blokování internetové telefonie některými poskytovateli připojení) byly náležitě ztrestány komunitou i institucemi Internetu, vynořil se v Číně nový nepřítel, nepodléhající dosahu a výkonu těchto standardních samoregulačních mechanismů. VeriSign i Vodafone jsou bezpochyby závislí na svých amerických, německých, britských, … uživatelích. Čínská vláda však může s klidem všechny tyto miliony lidí odstřihnout – má svých víc než 125 milionů uživatelů vlastních.

A tak přestože nám jsou hrozby alternativních DNS stromů dobře známy, můžeme jen s obavami sledovat, co si se svým kusem sítě Čína zamane provést. A přestože by někdo mohl namítnout, že nám vlastně osud tohoto kousku světa může být ukradený a ať si klidně tamní internauti brouzdají dokola svým vlastním malým internetem, není tentokrát netečnost zrovna na místě. Jeden příklad mohou následovat další a rozbití Internetu do mnoha národních podob internetů by bylo skutečně tragickým utracením jeho původní svobodné myšlenky.

Původní představy o tom, jak Internet v Číně změní společnost, se zkrátka ukazují jako liché – teze Marshalla McLuhana o tom, že používané komunikační prostředky určují povahu společnosti, neplatí jednoznačně. Namísto toho Čína začíná pomalu měnit Internet samotný. Síť sítí už není tou jednotící nervovou soustavou planety, ale organickou součástí myšlenkově i hodnotově diferencovaného světa. Pod tíhou jeho dramatické různorodosti už nestačí „jeden univerzální jazyk“ – angličtina, nestačí ani snaha jeho komunity o zavedení multinárodního pohledu do systému doménových jmen pomocí IDN: vždyť Čína podporu svých národních znaků v doménách zavedla již před šesti lety. Důvody Číny k zavedení svého DNS systému jsou ryze politické – nezávislost na Amerikou stále ovládaném správci doménového prostoru ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers).

Doufejme, že zprávy o „čínském Internetu“ se nepotvrdí. (Mimochodem zajímavé v této souvislosti je diskusní fórum pod tímto oznámením na čínskou vládou kontrolovaném serveru People's Daily Online. Obsahuje pouhé dva příspěvky, což by nasvědčovalo teoriím o tuhé cenzuře – ovšem jeden nich ostře popírá původní informace…). Doufejme, že se za pár (desítek?) let nebudeme muset znovu učit vyhledávat různými vyhledávači pro různé druhy služeb jako v počátcích Internetu (Gopher vs. WWW). Doufejme, že ani čínští vládci si nebudou moci dovolit zbavit svoji zemi veškerého internetového obsahu za svými hranicemi. A že Internet zůstane tím, čím se od počátku snaží být: prostorem plným příležitostí pro každého.