Už ne pouze třeskuté, ale přímo strašidelné nápady

Již před měsícem jsem zde na Lupě, v článku Třeskuté nápady z Bruselu, informoval o prvním setkání předsedy Rady ČTÚ s novináři a o diskusi nad činností Českého telekomunikačního úřadu. Jak se zdá, šlo o začátek nové tradice, která by měla pokračovat dále. Toto pondělí se konalo již druhé setkání a další by měla následovat ve zhruba měsíčních intervalech.

Jaké novinky a zajímavosti zde ale zazněly a co důležitého se od prvního setkání odehrálo?

Poměrně velká část diskuse se točila kolem problematiky digitalizace, která se přece jen pohnula určitým směrem díky nedávnému úspěšnému průchodu tzv. diginovely skrze Poslaneckou sněmovnu (podrobněji). O této části diskuse ale podrobněji referoval Jan Potůček na serveru Digizone.cz, takže se zde zaměřím raději na záležitosti kolem tradičních elektronických komunikací.

Den D: 13. listopadu 2007

Další oblastí, kolem které se točila diskuse, byla revize současného celoevropského regulačního rámce. Nedávno bylo oznámeno datum, ke kterému hodlá Evropská komise zveřejnit svůj návrh nového regulačního rámce: mělo by se tak stát 13. listopadu 2007 (což je úterý, nikoli pátek). V tento den bychom se tedy měli dozvědět to, co je dosud známé jen v  neoficiálních verzích a náznacích, a co už dnes nahání hrůzu jak národním regulátorům, tak i největším operátorům působícím na národních trzích.

Mohu-li srovnat hodnocení těchto návrhů ze strany vedení ČTÚ, pak i zde došlo od prvního setkání před měsícem k posunu, směrem k ještě kritičtějšímu vnímání: zatímco minule hovořil předseda Rady ČTÚ Pavel Dvořák o „třeskutých nápadech“ z Bruselu, nyní už ve stejné souvislosti použil adjektivum „strašidelné“. Přitom věcně se na tom, co Brusel chystá, v mezidobí zase až tak moc nezměnilo.

Celý návrh změn stojí na několika pilířích, mezi které patří zejména:

• redukce počtu relevantních trhů
• zavedení „Evropského úřadu pro telekomunikační trh“ (European Telecommunications Market Authority)
• zařazení strukturální separace mezi nápravná opatření

Zatímco redukce počtu relevantních trhů je přijímána vcelku kladně, ostatní opatření jitří emoce. Zejména národní regulátoři se celkem zákonitě dívají „velmi nelibě“ na záměr ustavit nového „celoevropského super-regulátora“, který by měl především usilovat o dosažení jednotného vnitřního trhu. Přitom by spolupracoval s Evropskou komisí i s národními regulátory a skrze své vedení by byl odpovědný Evropskému parlamentu. Ačkoli sama komisařka Viviane Redingová velmi zdůrazňuje to, jak moc potřebuje jednotlivé národní regulátory a jak hodlá dále posilovat jejich nezávislost a „sílu“, samotná existence celoevropského super-regulátora musí národní regulátory více než znervózňovat. Navíc když ještě není zcela jasné, jaké kompetence vlastně bude mít a jak konkrétně na něj budou navázáni jednotliví národní regulátoři.

Jaká bude e-TMA?

Jednou z možností, která byla nadnesena na pondělním setkání, je, že půjde jen o jakési „pošťáky“, kteří budou především zajišťovat komunikaci mezi Komisí a jednotlivými národními regulátory – a na to budou mít opravdu nemalý rozpočet, jak je u bruselských úředníků zvykem. Osobně ale považuji za reálnější to, že nová e-TMA (správně ETMA, European Telecommunications Market Authority) sebere národním regulátorům část z jejich pravomocí a bude jim moci i něco nařizovat. Tak to ostatně vyplývá i z toho, co nedávno naznačovala sama komisařka Viviane Redingová ve své řeči na plenárním zasedání evropské skupiny regulátorů (ERG) v Aténách.

Právě ERG přitom je dosavadní „střechou“ nad 27 národními regulátory, ovšem pouze se statutem konzultačního orgánu. Jako takový pak nemůže být Komisí významněji „popotahován“ a na druhé straně nemůže být vybaven právem cokoli národním regulátorům nařizovat či diktovat. Nově by ale měl být ERG nahrazen novým super-regulátorem (organizací ETMA), či být do něj transformován – takovým způsobem, že jeho širší vedení (tzv. Rada regulátorů) bude tvořeno šéfy národních regulačních úřadů, bude rozhodovat většinovým hlasováním a šéf super-regulátora (odpovědný Evropskému Parlamentu) bude mít pravomoci takováto rozhodnutí také prakticky implementovat. Tomu asi nelze rozumět jinak, než že jeho rozhodnutí budou pro národní regulátory závazná.

No, teď už si asi musíme počkat na to, jak přesně bude vypadat návrh Evropské komise (jehož předběžnou verzi jsem rozebíral již v tomto článku). Po 13. listopadu budeme v tomto ohledu moudřejší. Nicméně i pak půjde stále jen o návrh (od Komise), který bude muset úspěšně projít také Evropským parlamentem a získat souhlas i od členských států (skrze Radu ministrů). O tom, že národní regulátoři budou proti, nelze moc pochybovat. A asi nejen oni.

Pokud vše půjde tak, jak si v Bruselu představují, mohl by se nový regulační rámec stát realitou někdy kolem roku 2010.

Strukturální separace

Zajímavá je také situace kolem návrhu na strukturální (či „funkční“) separaci, neboli na „roztržení vejpůl“. Tedy na vynucené oddělení přístupové sítě („drátů“) od poskytování služeb, do dvou různých podnikatelských subjektů (ale stále s původním vlastníkem). Efekt by byl ten, že pak by mohly být snáze dosaženy skutečně opravdu stejné podmínky pro všechny poskytovatele, kteří by chtěli využít existující infrastrukturu a poskytovat na ní své služby.

Komisařka Viviane Redingová je očividně velkou zastánkyní tohoto opatření, které by regulátoři mohli uložit jako krajní nápravné opatření tam, kde jiná opatření nebyla účinná. Podle toho, co na pondělním setkání zaznělo, by to dokonce mohlo být tak, že národní regulátor by musel zdůvodňovat, proč takovéto opatření nepoužil. Ale to vše se ještě ukáže, až budeme znát definitivní podobu návrhů Komise.

Není totiž žádným tajemstvím, že ani samotná Komise není v tomto ohledu jednotná. V médiích se objevily informace o tom, že proti strukturální separaci jako možnému nápravnému opatření se postavili jiní komisaři, konkrétně komisař Günter Verheugen a komisařka Nellie Kroesová, která má na starosti oblast hospodářské soutěže. Pak se sice zase objevily zprávy, které původní informace popíraly – ale jak je to doopravdy a jak to nakonec dopadne, si opět musíme počkat do 13. listopadu.

Sama komisařka Viviane Redingová mezitím argumentuje příkladem Velké Británie, kde se ke strukturální separaci odhodlali sami a jejich zkušenost je kladná. Jenže v tom to asi také bude: pokud pro takovýto závažný krok nazraje doba a hlavní hráči s ním jsou srozuměni, pak to asi má smysl a může to dopadnout dobře. Jenže co tam, kde bude něco takového vynucováno násilím, proti vůli zainteresovaných subjektů? Přeci jen jde o zásadní zásah do jejich vlastnických práv.

Nebo to také může dopadnout jinak, jak bývá v našich zeměpisných šířkách zvykem: že regulační vlčice se nažere, ale dominantní kozlové dokáží zůstat fakticky celí.

Regulační resty

Na závěr ještě jednu poznámku: komisařka Viviane Redingová ve svém projevu v Athénách naznačila, že ještě před implementací nového regulačního rámce (tj. v horizontu let 2008 a 2009) by chtěla vyřešit ještě několik regulačních „restů“. Mezi nimi explicitně zmínila cenu mobilní terminace, služby na bázi VoIP, a pak také tzv. geografickou segmentaci, jak označuje odlišný regulační přístup pro různé oblasti v rámci jedné členské země. Možná i proto onen přechod od „třeskutého“ hodnocení ke „strašidelnému“, avizovaný výše.

No, pokud Moraváci nezačnou trvat na odlišných podmínkách, pak zde, v ČR, by se nás tato geografická segmentace asi neměla týkat. Ale regulace VOIP naopak ano. A mobilní terminace také.