Veliký rozpor malého CIO

Ilustrace: Nenad Vitas

Generální ředitel podniku svému „šéfovi informatiků“ asi tak před rokem nechal za odměnu předplatit několik všeobecně známých odborných časopisů, aby se mohl náležitě vzdělávat. Ačkoliv tento „šéf“ stráví většinu pracovního dne v terénu, tedy pobíháním mezi kancelářemi, ve své pracovně tráví každou chvilku sebevzděláváním a studiem nejnovějších poznatků. Nablýskané časopisy rády lezou do hlavy.

Loni, asi tak o letních prázdninách, nenápadně vyměnil visačku na dveřích v původním znění „Správa výpočetní techniky“ za své jméno se zkratkou CIO (Cheif Information Officer) a takto se nechal titulovat oběma podřízenými. O něco později vypracoval dokument Strategie rozvoje IT a implementace SOA (Service Oriented Architecture). Dokument odeslaný generálnímu řediteli způsobil malý poprask, neboť IT oficiálně spadá pod správu hmotných prostředků a všechny žádosti jsou projednávány zde. Když se vše vyjasnilo, žádal CIO o schůzi vedení této sekce (ředitel, dva úsekoví vedoucí a sekretářka) k dalšímu postupu při rozvoji informatiky. Schůzka se konala a měla dva výsledky.

1. Vše funguje tak, jak má.
2. Nic se nebude měnit.

Marné bylo vysvětlování, že IT je přece hybnou silou (výrobního a strojírenského) podniku a že včasná implementace nejnovějších strategií v oblasti přinese značný náskok nad konkurencí. CIO byl usazen a vedle dveří se během dovolené mezi svátky objevila opět původní cedulka. Po jejím odšroubování se na anonymního vandala usmál nápis „Neměnit!“.

Nechci být moralista. Nechci nikomu říkat, jak věci mají a nemají vypadat. Ale obávám se, že některá odborná média nereflektují realitu. Člověk, od kterého se očekává bezchybný chod technologie, jež je pro uživatele transparentní, a tudíž neviditelná, bývá povyšován na úroveň výkonného ředitele. CIO je v rozporu, protože dle oné odborné literatury se cítí jako šéf, zatímco ve skutečnosti je lepším poskokem. Samotné technologie podléhají cyklickému vývoji, který je v mnoha ohledech srovnatelný se sezónním vývojem módy. Přitom tlak výrobců produktu X nebo Y je prezentován jako něco, co „musí mít všichni“, bez ohledu na skutečný stav věcí a individuální specifika. To vše se podává v krásném kabátku a hrozně dobře to motá hlavy lidí, kteří by měli dělat něco úplně jiného. A to je špatně.