Virtuální svět, kde psi bučí

Ilustrace: Nenad Vitas

Jaký je vztah virtuálních světů k duševním poruchám? V první řadě se samozřejmě nabízí odpověď moralizátorského škarohlída, že máme žít ve skutečném světě, pěstovat vztahy se svými blízkými, neutíkat před realitou atd. A že kdo má zájem pobývat ve virtuální realitě, je nějak vyšinutý. Tahle klišé netřeba dále rozvádět.

Může být, že náruživé propadnutí virtuální realitě nakonec nějakou poruchu vyvolá, ale to také není zrovna nápaditá odpověď. Třeba zde existuje i taková souvislost, že kdo se jako psychopat projevuje virtuálně, může se tak časem projevit i doopravdy (nebo naopak – díky tomu budou ostatní mimo virtuální svět ušetřeni). To jsou ale možnosti stále poněkud banální.

Takže se pokusme o zajímavější odpověď. Již pár let je známo, že počítačové hry se dají používat k léčebným cílům. Ono by se takhle dalo chápat už zbystření mozku při hrách logicko-matematických. Hrami se dají léčit různé fóbie (třeba strach z pavouků či výšek, také se takto už použil Half-Life a Unreal Tournament). Existuje dokonce i varianta Tetris, která má sloužit k uklidnění a upravovat tep, takže dopad hry se dotýká přímo fyziologických funkcí. Virtuální realita se dá používat i při léčbě poruch zcela „nepsychických“, protože dokáže upoutat pacientovu pozornost a tím ho rozptýlit například při zákroku, který bolí. Osobně doufám, že v blízké době se objeví nějaký simulátor používaný třeba při vrtání zubů.

New Scientist teď přinesl zprávu (plná verze článku přístupná pouze předplatitelům) o zajímavém propojení virtuálních světů s léčbou, respektive diagnózou schizofrenie. V jádru hry se nachází svět vystavený trochu podivně: bučící psi, sekačka na trávu, která si při práci píská jako modem, červená mračna na jasně modré obloze, prostě obdoba vydařeného drogového tripu.

Prohlédnout si ostatně můžete ukázku ze hry ve formátu Flash a kromě lahůdek inzerovaných v článku v ní najdete i růžovou palmu. Naopak podivné nápisy jsou dány tím, že autoři hry jsou vědci z univerzity v Tel Avivu.

Jak už bylo řečeno, autoři připravili takovouhle „hru“, respektive „virtuální svět“ jako diagnostický nástroj. Prostě jím procházíte a kromě jiného máte označovat tyhle odchylky, divné barvy, tvary či asociované zvuky. Normální lidé v pokusu údajně odhalili 87 % procent nesrovnalostí, zatímco u dobrovolníků se schizofrenií bylo toto číslo pod 50 %. Možná ještě zajímavější by bylo zkusit takto testovat nonsensy logické, chybné kauzality apod.

Ovšem nejzábavnější by na tomhle všem mohl být vedlejší efekt téhle léčebné metody. Myšlenka vyvinutá původně s vážným cílem by se mohla stát základem nového druhu virtuálních světů, které by nabízely jakousi surrealistickou absurditu a to nejlepší z béčkových hororů. Krátká návštěva světa, kde psi bučí, mě docela zaujala, ale nemohli by zde být třeba ještě kokrhající lidé na třech chůdách?