Vlákno názorů k článku
Austrálie zakáže sociální sítě dětem do 16 let od Michal Kubeček - Výjimku ale mají mít komunikační aplikace jako je...

Výjimku ale mají mít komunikační aplikace jako je WhatsApp nebo Facebook Messenger, online hry či vzdělávací platformy.

Na jednu stranu je fajn, že děti nebudou muset čekat do šestnácti, aby si mohly zahrát online, na druhou se nabízí otázka, jestli při tolika výjimkách bude vůbec stát za to omezovat ten zbytek.

…vláda… V nadcházejících měsících podle BBC otestuje různé možnosti

Takže oni nejdřív přijmou zákon, který stanoví nějakou povinnost, a pak teprve začnou zkoumat, jestli a jak se to dá vůbec realizovat? Koukám, že určitý model myšlení je i na opačné straně planety úplně stejný jako u nás.

včetně biometrických metod nebo ověřování prostřednictvím vládních identifikačních dokladů

To budou uživatelé skákat radostí, že se k přístupu na sociální sítě budou muset prokazovat úředně ověřenou identitou.

Myslím, že skutečné sociální sítě budou založené právě na tom, že bude identita na sociální síti nějak spojena s fyzickou identitou (úředně ověřená identita je jedna z možností).

To, že to tak na dnešních „sociálních“ sítích není, je jejich největší slabost a důvod, proč jsou to spíš asociální sítě – asociálům různého druhu vyhovují dokonale, normálním lidem už daleko méně.

29. 11. 2024, 17:44 editováno autorem komentáře

"To budou uživatelé skákat radostí, že se k přístupu na sociální sítě budou muset prokazovat úředně ověřenou identitou."

V Číně je tohle běžné, bez zadání svého ID se nezaregistrujete nikam. Prý používají i technologie rozpoznávání obličejů, a AI docela přesně pozná, jestli člověk je nebo není dospělý. Tím neříkám, že je to příklad hodný následování, ale jen to že to jde.

Jenže aby to fungovalo na sto procent tu chcete jenom vy. Ono je to té bance celkem jedno, že dáte přístup ke svému účtu svému nezletilému dítku. Protože odpovědnost za to máte pořád vy a až to dítko pošle peníze někam, kam by nemělo, bude to váš problém, ne problém banky.

Ale já jsem nepsal, že musíte vědět, kdo kým je v civilu. Potřebujete zajistit jenom to, aby drtivá většina lidí měla jen jednu identitu a aby si někdo nemohl vytvářet nové identity jak na běžícím páse. Jakmile to zajištěné není, převládnou škodiči – protože když je jakkoli potrestáte, zahodí potrestanou identitu a založí si tři nové, ze kterých budou škodit.

Ty vaše dvě možnosti evidentně neodpovídají realitě. Třeba v případě bankovního účtu pro používání internetového bankovnictví nepotřebuju tvrdé a neustálé biometrické sledování, přesto mám velmi dobrou jistotu, že můj účet nebude používat někdo jiný.

Děkuji za příklad toho, co nemůže na sto procent fungovat. ;o)

Právě ta bankovní identita je ukázkou toho, kdy slepě věříte tomu, že ji používá ten, kdo tam je napsaný. Jasně: vy, jako bankovně identifikovaný, máte velmi dobrou jistotu, že váš účet nebude používat nikdo jiný - pokud mu to sám nedovolíte. A, věřte, těch případů, kdy někdo dá přístup ke svému účtu další osobě prostě tím, že mu předá svou kartu nebo svůj ověřovací token zcela vědomě a dobrovolně, není zrovna málo.
Proč by to někdo dělal?
Třeba proto, že chce, aby jeho nezletilé dítko mělo plnohodnotné bankovnictví, nesvázané podmínkami typu do patnácti let nemůže samostatně nic, kartu má s limitem, od patnácti vyšší limit a bankovnictví jen pasivní (což jsou zjednodušené podmínky nejméně jedné z našich bank).
Reálně se tak ona banka ocitá ve stejné situaci, jako ty australské sociální sítě: vůbec nemá jistotu, že na druhé straně je skutečně ten, kdo tam má být.

Ves skutečnosti sociální sítě (nejen ty sociální sítě na internetu) naopak na určité anonymitě stojí, a bez ní by prostě nefungovaly. Například před lety, kdy frčelo Dračí doupě, scházely se skupiny hráčů u jedné hry - a nikoho nenapadlo řešit, kdo kým je v civilu.

Problém je, že jsou pouze dvě možnosti:
1.- tvrdé a neustále biometrické sledování, abyste přesně věděl, kdo (ověřený a plně identifikovaný) zrovna dané zařízení používá, včetně například kontroly kamerou, snímání úderů kláves, pohybů (myši/dotyků) po pracovní ploše, a porovnáváním s uloženým vzorem,
2.- smíření se s tím, že to prostě na sto procent nevíte a přizpůsobení se tomu.
Ta první možnost je IMHO naprostou ztrátou svobody a důvodem se takovým technologiím velkým obloukem vyhnout.
Druhá možnost je v praxi neregulovatelná a snadno se zvrhne v anarchii.

Jasně, že to není problém banky.
Jenže v té Klokánii se zrovna snaží o to, aby přesně tohle byl problém provozovatelů sociálních sítí.
Tedy: uživatel (dítko, rodič...) nemá být trestaný za umožnění přístupu na sociální sítě, ale provozovatel za to, že nepřijal dostatečná opatření k tomu, aby se tak nedělo.
Nehledě na to, že na jedné straně tu mládež možná (!) uchráníte před závislostí na sociálních sítích a nebezpečenstvími tam se nacházejícími, ale zároveň je velmi efektivně učíte umění obcházet či porušovat pravidla, a neúctě k zákonům obecně.
Zvlášť, když jim za porušování v podstatě žádný trest nehrozí.