Tady dám jako příklad mojí babičku. Celý život výborně pekla. Měla věci v oku, prakticky nic nevážila ani neodměřovala. Jenže když jí bylo kolem 70, tak to začalo být horší. To pak buchta nešla ukousnout, nebo se rozpadala na drobky. Babička byla naštvaná, že jsme nevděční. Vydrželo jí to cca 5 let. Pak začala péct znovu, ale tentokrát už podle receptů (vlastnoručně zapsaných chvíli po válce) a s odměřováním. A zase to bylo výborné. Pekla dalších 10 let, než jí to přestalo bavit. My ji máme v úctě a jsme ji vděční za všechno, co pro nás v životě udělala. Ale to se vážně nedalo jíst. Ale dobře to dopadlo - babička si přiznala, že prostě dělá chyby (na nějakou ingredienci zapomene nebo tam naopak přidá něco, co tam nepatří) a že už některé věci v oku tak úplně nemá. A našla i způsob, jak se těch chyb vyvarovat a jak být úspěšná i bez toho, aby odměřila čtvrt kila mouky bez váhy.
V podobné situaci je strašně moc starších lidí. Prostě už jim řada věcí jde podstatně hůř, než těm mladším. Ale nenechají si poradit, nepřiznají si to a snahu ostatních jim poradit, nebo to udělat za ně, chápou jako neúctu a nevděk. To pak stojí na konečné autobusu a vztekají se, že jsou někde jinde, než kam chtěli. A donekonečna si ověřují, že jsou na konečného té linky, kterou chtěli jet. Vysvětlit jim, že ta linka už 5 let jezdí jinam, je nemožné. A nabídka pomoci, ať nám řekne, kam chtěl jet a my že mu poradíme, jak se tam dostat? "To mě jako máte za senilního blázna, co neumí jezdit autobusem?!" Jestli si nepřiznal, že udělal chybu, nebo na něj někdo nezavolal policii, tak na té konečné asi spí dodnes. Přiznat si chybu, přiznat si slabost, přiznat si, že jsem někomu naletěl. Doufám, že tohle budu umět ještě hodně dlouho. Pracuji na tom, dnes už kupříkladu neříkám "to nejde", ale říkám "to neumím".
On to není rozpor, cítit vděk za něco, co někdo vybudoval, ale zároveň mu nedovolit to zničit. Úcta a vděk je něco úplně jiného, než podvolení se a slepé následování. I kdyby vůdce dovedl dav sebedál, i kdyby ten dav k němu měl nekonečnou úctu a vděk, i tak přijde moment, kdy je potřeba aby začal vést někdo další. Je to přirozené. Zlé to začne být ve chvíli, kdy vůdce ještě není připraven se vůdcovství vzdát, přestože už dlouho bloudí a vede dav k propasti. Týká se to prakticky všech věcí. Čím déle žijete, tím více jich bude. Babička od 80 let potřebuje pořadač na léky - protože už se stávalo, že si nebyla jistá, zda už který vzala. Kolem 85 let se přidala nejistota, který lék kdy má brát, takže si je začala chystat podle papírku. A poslední tři roky jí už léky do toho pořadače dáváme my, protože se jí párkát stalo, že si odskočila na záchod a pak zapomněla, že to nemá hotové nebo kde s tím byla. Obdivuji na ní tu pokoru, se kterou přijala fakt, že už na tak jednoduchou věc nestačí. V mém okolí to není až tak běžné, tam se setkávám spíše s lidmi, co udělají chybu, ale nepřiznají to ani sami sobě a jen hlasitě křičí věci typu "já to k***a dělám už 30 let, tak mě nepoučuj!" To pak rychle sklouzne k tomu, že se rozeřvou všichni a je po úctě.
Všichni mladí jsou mistři světa a nejchytřejší. Zároveň je mládež nejskromnější a vždy si nechá poradit, kdykoli něco neumí. Zkrátka mládež všechno ví, všehcno zná, všechno umí a všude byla dvakrát.
Senioři jsou hloupí a dělají všechno špatně. Měla by se jim sebrat všechna práva.
Ve skutečnosti to tak není. Úžasní lidé jsou v obou těch skupinách, stejně jako ti arogantní. Vaše hraniční vidění je chybné.
A neodpustím si rýpnutí: v kolika letech jste přepnul svůj názor? V kterém roce života se stalo, že jste přestal být "dokonalá mládež mezi hloupími starci" a stal jste se "dokonalým starcem mezi hloupou mládeží"?
Když už chete měřit fyzické a mentální schopnosti lidí v závislosti na věku, tak se podívejte po Gausově křivce.
Pokud skutečně považujete starší lidi za stále plné síly, znamená to, že jste pro zrušení starobního důchodu? Vždyť proč posílat lidi v 65 letech nuceně do důchodu, když jim práce jde stejně dobře jako ve dvaceti?
Tak nejlépe je všechny seniory zavřít anebo rovnou utopit,aby tady nestrašily. A kde je úcta ke starší generaci,díky ní vy všichni mladí tady vůbec jste? Nezapomeňte,že jaký jste teď vy,takoví jsme byli i my.A jaký jsme teď my,to budete také vy. A také nezapomeňte za čí daně jste se vyučili nebo vystudovali .Takže vaše ironie a kritika není na místě.Buďte,prosím,slušní a ne jako útočný rozeřvaný dav.