Opět nejde o kontrolu občana to je prostředek, nebo důsledek, ale né hlavní záměr.
Případ s Visou a Mastercardem z roku 2020 je příklad „finanční popravy“ nepohodlného odvětví bez jediného soudního příkazu. Celá akce odstartovala po mediálním tlaku vyvolaném článkem v New York Times, který se sice tvářil jako boj za ochranu nezletilým a revenge p_rnu, ale v pozadí jej masivně poháněly náboženské a ultrakonzervativní organizace jako National Center on Sexual Exploitation (NCOSE) nebo Exodus Cry.
Ty dlouhodobě usilují o úplný zákaz por_ografie a e_otiky z mravních důvodů a jim to sloužilo jako ideální „trojský kůň“, na který korporace slyšely.
Během několika dní Visa i Mastercard pod hrozbou poškození dobrého jména odřízly Pornhub od platebních terminálů, což platformu donutilo k drastickému kroku, kdy preventivně smazala přes 80 % veškerého obsahu od neověřených uživatelů, aby ekonomicky přežila. Tento precedens ukázal, že k prosazení ideologické agendy stačí ovládnout finanční toky, čímž se vytvoří mechanismus, který postupně vytlačí z internetu nejen erotiku, ale i nepohodlné informace o sexuálním zdraví či sexuálních menšinách. A přesně tyto metody financované ze stejných amerických zdrojů, dnes vidíme v EU nebo v Česku. Pod nálepkou ochrany tradičních hodnot nenápadně buduje infrastruktura pro podobné omezování svobod.
V Evropě s jinými tržními zákonitostmi poslouží ale iniciativně i nařízení EU.