Přesně.
Ono se nelze divit, že ostatní rádia nemají Český Rozhlas v lásce. Bere jim čtvrtinu trhu... :)
https://www.mediaguru.cz/clanky/2018/04/mapa-radiovych-stanic-a-jejich-vlastniku/
Stát se účastní na trhu jaksi automaticky. Není tu od toho, aby vyklidil pozice a vše přenechal soukromníkům. Veřejnoprávní rozhlas zde byl dřív, než soukromníci vůbec začali podnikat, takže s ním ve svých plánech museli počítat. I s internetovou částí. Nebo máte pocit, že se má rozhlas držet staré technologie tak dlouho, až s ní zanikne?
Ano, to je častý omyl. Institut státu byl ve skutečnosti zřízen občany jako jakési SVJ v bytovém domě, aby se staral o věci, o které má smysl se starat hromadně - právo, obrana, infrastruktura, základní vzdělání, základní sociální zabezpečení, možná tedy i základní celostátní zpravodajské vysílání. Do věcí zajišťovaných volným trhem, včetně pojišťoven - zdravotnictví, zábava, vysoké školství, obchod, atd. - nemá naopak co kecat, natožpak účastníkům trhu konkurovat z jejich vlastních daní! Státní rozhlas a TV ať se drží toho, čeho má a nerozlejzá se do oblastí volného trhu.
Demokratický stát dělá to, co chce volící většina občanů. A evidentně do toho zapadá i to, jakým způsobem je řízená Česká televize a Rozhlas. Nelíbí-li se vám to a leze-li vám to do podnikání, máte to blbý, ale jediná cesta je změnou zákonů, protože ty současné jsou nastaveny tak, že tyto úspěšné aktivity Českého rozhlasu umožňují. A vezmu-li, kolik lidí Rozhlas poslouchá a jak obří návštěvnost dokázal jejich web za tak krátkou dobu vybudovat, je na místě říci, že obrovské mase lidí se aktivity Rozhlasu prostě líbí. Takže změna zákona je absolutně v nedohlednu. Osobně jsem za to velmi rád.
Český rozhlas není státní. A média veřejné služby poskytují jiný typ služby, než poskytují komerční média – právě proto média veřejné služby máme. Takže média veřejné služby komerčním médiím primárně nekonkurují. Omezená konkurence tam je, ale to je dané tím, že prostor není diskrétní, ale spojitý – takže nejde namalovat přesnou hranici „až sem to pokrývají komerční média a odtud dál média veřejné služby“.
To, že je něco zřízené zákonem, neznamená, že je to státní. Zákonem zřízené jsou třeba také veřejné vysoké školy, Hospodářská komora ČR. Stát si je nezřídil, stát je zřídil. To máte jako s dětmi – to, že si je „zřídí“ rodiče neznamená, že by děti byly rodiči vlastněné a že by za ně rodiče byli celí život zodpovědní.
Cokoliv stát zřídil (a nepřevedl na jiného konkrétního majitele), pořád patří státu. ČT, ČRo, VŠ a další nejsou nějaké instituce ve vzduchoprázdnu, jak si možná myslíš, ale jsou to plně státní instituce, na které má také stát přímý vliv (může je kdykoliv zákonem zrušit, měnit jim práva a povinnosti atd.). Tato debata je prakticky o ničem, protože fakta nelze zpochybnit.
Vy se o zpochybňování faktů evidentně pokoušíte. Stát ty instituce zřídil s tím, že jsou na státu nezávislé – přečtěte si příslušné zákony. Žádného konkrétního majitele mít nemusí, stejně jako nemá konkrétního majitele stát nebo obce. Zákonem zrušit, měnit práva nebo povinnosti může stát i každou firmu, měnit práva a povinnosti může i vám a dělá to každým zákonem, vaše zrušení by státu asi neprošlo. Ale v některých státech mají i trest smrti.
Filip Jirsák: Proboha co to píšeš za nesmysly? Radu ČT a Radu ČRo, které volí ředitele těchto institucí, schvalují rozpočet a další věci, volí Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Tak jaká nezávislost na státu? Je to přesně naopak, tyto instituce jsou na státu závislé naprosto ve všem.
A jinak si stát rozhodně nemůže dělat co chce, protože by v první řadě narazil v rámci EU, takže plky na toto téma jsou irelevantní.
To, že rady volí Poslanecká sněmovna, je špatně, byla snaha to změnit, ale zatím se to nepodařilo. (Nepodařilo se to mimo jiné proto, že spousta lidí je na tom stejně, jako vy, a má pocit, že vše veřejné musí být zároveň státní. To je bohužel dědictví komunismu, které následně velmi podporoval zejména Václav Klaus.) V jiných státech to tak není. Účelem médií veřejné služby je právě to, aby na státu byla závislá co nejméně.