"Rýmařov je město, ne obec" No to je objev století... Co to mění na faktu, že místní pekárna dodává nikoliv do velkých řetězců, ale malých obchodů, včetně těch v okolních vesnicích? A že pro okolní vesnice dostupné velkoprodejny nabízí unifikovaný šunt?
Aby se mluvilo o místním produktu, asi to nemusí být zrovna z té jedné konkrétní vesnice, že... Nebo podle vás "místní produkt" je ohraničený čím? Hranicí obce? Koncem ulice?
Když chcete jiný příklad, tak přímo v Karlovicích je pekárna, která dodává do sousedního Vrbna pod Pradědem. Předpokládám, že byste mohl akceptovat, že to dává větší smysl, než vozit sem rohlíky z Penamácké fabriky v Rosicích u Brna...
A ptát se na rozinky z místních vinic, které překvapivě na horách nejsou, je stejně hloupá otázka, jako jestli je sýr z mléka místních krav opravdu místním produktem, když sůl potřebná na jeho osolení není ze zdejších solných dolů... Některé suroviny se prostě dovážejí, ale měla by být snaha využívat v maximální možné míře místní suroviny a místní práci. Vozit (nekvalitní) rohlíky přes celou republiku je prostě špatně...
Váš původní zcestný dotaz zněl, jestli je ve vesnici pekárna, když tazatel požadoval vyšší kvalitu produktů. Odpověď zní: není jediný důvod, proč by přímo ve vesnici musela být pekárna. Stačí, že místní obchod bere kvalitnější produkty z pekárny ze sousední vesnice nebo města a nevozí to z fabriky z druhého konce republiky tak, jako velké řetězce.
Rýmařov je město, ne obec (vesnice); narážel jsem na to, že by se na vesnici, kde se často neudrží ani potraviny drželo specializované pekařství.
No a pak jsem narážel na ty "místní zdroje". To si to pekařství vybírá zrno od místních sedláků a namele si je? A rozinky v té vánočce jsou z místních vinic, že? ;-)
Menší prodejny obvykle berou pečivo od místních menších pekařství, zatímco velké řetězce to vozí z Penamu. Manželka pochází z Rýmařova a tam je malá místní pekárna, která peče velmi chutné pečivo a luxusní vánočky. Jejich zboží ale v místním Penáči nebo Lídlu nenajdete, mají ho ale v menších potravinách na náměstí.
Na vesnické prodejny dost často přispívají ze svého rozpočtu samotné obce (ať už přímo nějakou částkou nebo třeba symbolickým nájemným apod.), takže COOP na tom tak špatně zase není.
A také by bylo dobré vzít v potaz, kdo jsou zákazníci těchto vesnických prodejen - převážně lidé důchodového věku nebo invalidé, kteří za nákupy nedojíždějí jinam a ani jim nemá kdo jinde nakoupit. A ti nezřídka berou návštěvu prodejny jako svoji "sociální síť", kde pohovoří s personálem a jsou aspoň s někým v kontaktu. Udělat z toho výdejnu zboží není na zdejší poměry příliš šťastný nápad.