Kdy jsem se dostal k prvnímu TV analogovému satelitu, to už si ani nevzpomínám, ale nějaké zkušenosti s "lovením" satelitů na stacionární i polární dráze jsem už měl od sedmdesátých let minulého století (to zní hrozně) a anténa se musela i tehdy nastavovat s přesností na milimetr, jinak by byl obraz "vylepšen" černými, nebo bílými "rybičkami", tak se projevoval analogový šum. A to místo, přesně uprostřed "rybiček", bylo to ideální.
Předpokládám, že i před satelitní érou bylo možné na Domažlicku přijímat a sledovat několik bavorských TV stanic a tak zmiňovaný satelit až tak velký převratný vynález nebyl. Jen nabídka stanic byla větší, než nabízelo pozemní vysílání. Pro vnitrozemí to ale byl skutečný "převrat".
To jo, taky budu nostalgicky vzpomínat. Těsně po revoluci si soused přes ulici přivezl z Německa analogový satelitní komplet (naladil si ho sám podle oka - to není jako u digitálu, kde hraje roli každý milimetr) a tajně jsem dalekohledem z okna koupelny sledoval, co mu v obýváku na televizi běží za sat.programy. Když soused kámoš zjistil, že šmíruju jeho satelit - pozval mě domů a společně jsme se tomu zasmáli, otevřeli Colu a čuměli na západní programy. :-) To bylo moje první setkání se satelitní televizí. Nikdy bych si tenkrát ani nepomyslel, že jednou jich stovky prodám a namontuji. Dneska mají lidi desítky tuzemských programů a stovky zahraničních a stejně jim to nestačí - chtějí víc a s lepším obsahem.