Ve světle tohoto článku si velmi matně vzpomínám na kauzu - výrok snad ústavního soudu vůči asi UPC - že důležité pasáže - jako např. sankce - nesmějí být skryty ve všeobecných podmínkách, ale musejí být přímo ve smlouvě, kterou klient podepisuje. Zajímalo by mě, zda je "legální" takto zásadní změny schovat do nějakých podmínek a zda v případě opravdu průšvihu by to obstálo před soudem.
A zkusil jste si predstavit sebe, jakozto nekoho kdo se soudi s (nejen)bankou? Ano, je velice pravdepodobne, ze by vas spor byl uspesny - po 10-15letech, a minimalne stovkach tisic Kc na ten spor vynalozenych, s nejistotou, zda nekdy ty penize jeste uvidite.
A proč se hned soudit? Stačí se obrátit na finančního arbitra. Ten rozhodne relativně rychle, a pak je na bance, jestli se bude roky s vysokými náklady soudit o neplatnost jeho rozhodnutí.
Máte pravdu. Je to pro mě stejně nepředstavitelné, jako to, že budu mít PC jen a jenom pro bankovnictví, které budu od rána do večera aktualizovat a bát se, jestli jsem náhodou něco nepřehlédl. Ale je to špatně, ty podmínky jsou rozumným způsobem nesplnitelné. Kdo mi řekne, jaký prohlížeč je důvěryhodný? Jak poznám důvěryhodné stránky - co Facebook, když nás sleduje na každém kroku a vytváří i stínové profily neuživatelů? A co iPhone se zadními vrátky pro FBI, jde o důvěryhodný telefon? Kdo to bude posuzovat a jak?
Ta banka se chce vyhnout zodpovědnosti za svěřené prostředky.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
