Můj pohled na věc: Banka poskytuje klientovi (tedy dejme tomu mně) řadu služeb; možnost používat platební kartu je jednou z nich.
Je na bance, aby poskytovala tu službu tak, aby mé peníze byly v bezpečí. Aby nehrozilo, že si je některý zaměstnanec nepřevede na svůj účet, že je banka prostě nějak ztratí... atd.
Je také na bance, aby zajistila, že operace s kartou budou bezpečné.
Nechce se mi teď hledat, jaké legislativní požadavky jsou kladeny na banky ve vztahu k zabezpečení karetních operací, resp. jaké mají povinnosti v oblasti náhrady škod, a nechci být nepřesný. Buď mě někdo doplní, nebo si laskavý čtenář informaci vyhledá. ;-)
Uvedené odstavce v podmínkách FIO chápu jako pokus vyvázat se z daných povinností. Zde vyvstává otázka, zda mají tyto pokusy nějakou právní váhu. Tedy zda je může banka v případě právního sporu úspěšně použít.
Bohužel, banky mohou jednostranně měnit smluvní podmínky i po podepsání smlouvy, což je mimochodem pěkný bordel, a tak účinná ochrana před takovými zásahy do práva klienta prakticky neexistuje.
Tedy kromě možnosti vůbec nevyužívat bankovních služeb, což je varianta v poslední době poměrně zajímavá. (Banky trestají klienty s vyšším zůstatkem na účtu, nyní se uvažuje o zavedení záporného úročení vkladů, atd.)
České banky se rády chlubí svou vysokou odolností vůči pohybům na trzích. Ale osobně si nemyslím, že zrušení na úrovni miliónů účtů naše banky přežijí. Byl by to nicméně zajímavý experiment.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
