Vlákno názorů k článku Bitva o práva z jiného pohledu od pivko - Dovolím si trochu obecnější úvahu. Přiznám se, že...

Dovolím si trochu obecnější úvahu. Přiznám se, že částečně to nemám ze sebe, ale z jednoho článku na toto téma, který mě zaujal, je od Johna Gilmora, jednoho z těch týpků, kteří stáli u zrodu EFF, a najdete ho tady:

http://www.toad.com/gnu/whatswrong.html

Je to podle mě jeden z nejzásadnějších článků, co na toto téma byly kdy napsány. Jestli vás to zajímá hodně, přečtete si jej, stojí to zato, nebudu to tady celé opakovat, jenom shrnu tu základní myšlenku. Je třeba vycházet z toho, že tržní ekonomika staví na pojmu tzv. vzácných statků, což jsou ty, u nichž poptávka při nulové ceně převyšuje nabídku. Tím vznikne určitý stav nedostatku tohoto zboží, který se vyrovnává pomocí směny a peněžního systému - poptávka s nabídkou se vyrovnají díky tomu, že ekonomické subjekty jsou ochotny za překonání nedostatku dané komodity něco zaplatit, přičemž při určité úrovni ceny se nabídka s poptávkou vyrovná. Výše uvedené je samozřejmě zjednodušené, ale v zásadě to tak platí.

Jde o to, že autorské právo v dnešní podobě ztratilo ekonomické opodstatnění, neboť digitální kopírování děl v nehmotné podobě spolu s rozmachem internetu odstranily u autorskych del nedostatek ve výše uvedeném smyslu. U hmotných věcí ten, kdo má k té věci vlastnické právo má většinou právo i kontrolovat, kde se věc nachází, kdo s ní manipuluje atd. Pokud se mu nelíbí, že mu tou věcí někdo jiný něco dělá, může mu ji vzít a nebo ho prostřednictvím práva donutit, aby mu ji vydal. Tím může vlastník věci vytvořit nedostatek této věci, za jehož překonání a nabytí dispozice s touto věcí jsou subjekty pohybující se na trhu ochotny zaplatit.

U nehmotných statků toto právo má sice autor taky ale jeho vykonatelnost je omezena. I u autorských děl vyjádřených v hmotné podobě (literární dílo) autor sice může kontrolovat, kdo si z jeho rukopisu udělá kopii, nelze již ale kontrolovat kopie těch kopií atd. Pořád se ale jakžtakž daří, díky situaci na trhu hmotných předmětů (kniha), na kterých jsou literární díla zachycena (papír) či souvisejících služeb (tisk) udržovat jakýsi nedostatek, který odůvodňuje cenu, která se za licenci k literárním dílům platí. Zde je ale třeba si povšimnout, že to, že se knihy běžně nekopírují není způsobeno tím, že by snad autorské dílo vyjádřené v hmotné podobě bylo z principu něčím jiným, než dílo vyjádřené v nehmotné podobě, jde jenom o to, že z určitých důvodů je pro ekonomické subjekty výhodnější, si koupit originál knihy, nikoli si vytvořit její kopii. Nedostatek na trhu literárních děl je prozatím (časem tomu také může být jinak) ekonomicky odůvodněn vlastnostmi a dostupností hmotného předmětu, na kterém dílo zachyceno - knihy.

U děl vyjádřených v nehmotné podobě není žádný substrát, na který by to dílo bylo vázáno (i když samozřejmě ve finále je i takové dílo vždy vyjádřeno na nějakém nosičí - HDD počítače, disketa, magnetofonová kazeta, CD apod.) Celý problém tkví v tom, že u těchto děl již není žádný faktor, který by ekonomicky odůvodňoval jakoukoli cenu za užívání díla. Pokud může být poptávka po daném díle uspokojena za nulovou cenu (např. stažením z internetu) není ekonomický důvod, proč by se to nemělo dít. Jediné, co přikazuje ekonomickým subjektům za dílo v nehmotné podobě platit je zákon. Ten v tomto případě funguje jako kterékoli jiné protekcionistické opatření, které zasahuje do vztahu nabídky a poptávky, málo, nebo vůbec ne.

Jak z toho ven? Možná by stačilo zamyslet se nad tím, jak znovu svázat autorská díla vyjádřená v nehmotné podobě s něčím za co je stále ekonomicky odůvodněno platit. První, co napadne jsou služby, případně hmotné věci nějak související s autorským dílem. Proč nemá každý, kdo si koupí originální CD lístek na koncert dané skupiny za poloviční cenu? Proč není v originálním CD přiložen exkluzivní booklet, podepsané fotografie či velký plakát? Kolik je lidí, kteří by byli ochotni platit za paušální přístup k serveru narvanému hudbou či filmy, na rychlé lince a ve vysoké kvalitě a přestat se stahováním těhle věcí z netu pomalu a v kvalitě mnohdy pochybné? Domnívám se, že možností jak i v nové situaci vydělat je spousta. Namísto toho se ale různá pochybná bratrstva typu RIAA pousti do boje s vlastními zákazníky (to by mě zajímalo, jestli někdy někdo takový boj už vyhrál?) a všichni pořád jen melou o tom, že krádež myšlenky je taky krádež.

Vazeny pane, konecne nekdo vyjadril presne to jadro pudla o ktere se tu jedna. Dekuji za prispevek.

Přidávám se k potlesku. Když se zamyslíte především nad začátkem Vašeho příspěvku (to první byl plural majoralis)(napsal jsem to dobře??)(ale myslel jsem to dobře;-) ), tedy, když se zamyslíte především nad začátkem příspěvku, dojde vám, že i ty nejmorálnější principy mají reálný základ, jsou vytvořeny skutečností, jako reflexe přirozeného stavu věcí. A věci obecně mají tendenci, jsouce vyrvány z kořenů, se do přirozeného stavu vracet :-)
Pusu OSe.
Pet

Vzácný statek je nápad, talent, schopnost něco vytvořit...
A to je chráněno autorskými právy, případně v jiné oblastti patenty.
Tvrdit, že když něco můžu nasekat jak Baťa cvičky, tak to nemá cenu, mi připomíná našeho politruka z vojenské katedry neblahé paměti, který se podivoval, proč se vůbec programátorům něco platí, když přece nic nedělají, jen tak čumí do papíru a ničí štítky. Ano, štítky, dávno tomu. Zaplať pámbu.
No, s naší existencí ho smiřovalo, že zase tak moc placení nebudeme.

jenže talent, myšlenka nebo schopnost něco vytvořit nejsou chráněny ani dneska. právo k vynálezu či autorskému dílu vzniká až tehdy, když jsou vyjádřeny v objektivně vnímatelné podobě.

cili nechrání se myslenky, ale to, co z nich vzešlo. ekonomická podstata myšlenek, schopností či talentu se odráží mnohem podstatněji ve službách, ať už se jedná práci pro firmu (i ta je službou) nebo na volné noze.

Jitě že ne samotná schopnost. Když budu chytrej, ale línej a na nic nepřijdu, tak co chránit, že?
Byl kdysi jeden filosof, říká se o něm, že byl geniální. Sepsal prej spoustu geniálních děl, neb byl psavej. Psal na prastarou tabulku, na které se kdysi dávno děcka učívaly psát - křídou na břidlici. Napsal, přečetl, smazal a psal další stránku. Umřel hlady, a nakonec, proč ne. Taky nic nevytvořil.

Podstatné ale je, že k vytvoření nějakého autorského díla ty schopnosti mít musíte. Ty schopnosti jsou dost úzkoprofilové zboží (jak se říkalo za mého mládí skoro o všem), ergo je třeba je nějak podporovat. A jejich nositele taky motivovat, aby něco vytvořili.

Halt si zvykněme, že za všecko se platí. Ve společnosti, kde se platilo tak málo, že se moc dělat nevyplácelo, bylo skoro všecko úzkoprofilové.
Já jsem pro profesionalitu. K tomu, abyste mohl být v nějakém oboru profesionál, se tím musíte uživit.
Autorská práva tomu napomáhají, chrání duševního pracovníka podobně, jako výrobce bot chrání to, že boty může pokaždé nosit jen jeden člověk.
To je všechno.

Nejlepsi dila stvorili umelci a vedci, kteri vubec nebyli motivovani penezi z autorskych prav.
Tot holy fakt, navzdory vsem vasnivym teoretikum. Tragicka chyba vsech teoretiku je to, ze slepe veri svym teoriim bez ohledu na realitu.
Vy nejste ani hloupi, ani chmtivi. Vam proste pripada jaksi moralne spravne, ze autorstvi je neco, co se da zpenezit. Da se to zpenezit, ale nesmi se to vynucovat pravne opodstatnenym nasilim.
Vy vsichni obhajci IP mate vymyty mozek, protoze vsechna media a vsechny knihy tvrdi, ze to jinak nelze. Je to jasne, protoze kazdou knihu nekdo napsal a ten ma zajem tento blud sirit. Totez kazde medium, kazdy politik.
Ale PRAXE ukazuje, ze to neni pravda! Ono to LZE. Dejiny to jasne dokazuji.

Ano, připadá.
Připadá mi správné, že i intelektuální práce je honorována.

Až nebudu muset platit za byt, plyn, elektřinu, vodu, etc, až dostanu zadarmo jídlo, oblečení, až si mávnu na bus, který mě zadarmo odveze do Chorvat (nemusím hned letět na Kanáry nebo Seychelly, ale proč ne...) a tam si prožiju zadarmo příjemný týden-dva s plnou penzí, až...
Tak až tohle bude platit, až dostanu zadarmo "podle svých potřeb", pak bude morální, abych já a kdokoli jiný "podle svých schopností" a zadarmo odevzdával svou práci společnosti.

Kdysi to bylo prosté - "to bude po letech, snad v pětiletce páté" (S.K.Neumann).
"Už naše děti budou žít v komunismu." (A.Novotný v roce cca 1960).
Pětiletky nejsou, komunismus taky ne, asi se té doby už nedočkám. Tak považuju za morální, když se za intelektuální výkon platí. Podobně jako se platí za pečení housek nebo orání, odvoz odpadků nebo čištění kanálů.

No dobrá - "my všichni obhájci IP máme vymytý mozek". Zato vy jste zajisté přímo vzorem tolerance a schopnosti přijmout (nebo aspoň nepředpojatě posoudit) cizí názory, že?

Ja taky povazuju za moralni, kdyz za intelektualni VYKON dostanu zaplaceno. Ve chvili, kdy ten VYKON podavam. Jako u rohliku. Kdyz upecu rohlik, dostanu za nej zaplacenu. Kdyz su hloupy jako Poe, dam zadarmo rohlik nebo napsanou povidku nebo pisnicku. Kdyz je ten rohlik (pisnicka, povidka) hodne dobry(a) a ja o tom presvedcim kupce, bude to drahe. Ale kdyz chci dalsi penize, musim upect dalsi rohlik (napsat dalsi povidku). To je kapitalismus, k tomu nepotrebuju ochranu IP a BSA.
Komunismus z toho dela ta novinka, ze za ten rohlik dostanu zaplaceno treba milionkrat i od lidi, kteri ho po me ani nechteji.
Vy opravdu nemate ani paru o tom, co je to znarodneni.
Obeti vymyvani mozku BSA i obeti komunismu je mi lito.