Vlákno názorů k článku Blog jako psychoterapie? od dgx - naprosto souhlasím, tyhle myšlenky mě provázely při čtení...

naprosto souhlasím, tyhle myšlenky mě provázely při čtení této glosy, jen bych je stěží tak dobře vystihl

"Bohužel si podobným psaním příliš nevyděláte, nevzděláte se a váš čas tak zůstane ztracen bez smyslu."

Člověče, vás tato diskuse dovedla k sebereflexi! :-)

"Ať už si čtete jakoukoliv glosu na Lupě, naleznete v ní spoustu subjektivních názorů, pocitů a myšlenek autora. Zároveň se setkáte s posilováním vlastního názoru na sebe sama (tj. když autor píše o tom, jak je bohatý, chytrý, potentní atd.), což často upozorňuje na autorovy nevědomé pochybnosti o jeho vlastní osobě. Zdálo by se, že podobné výlevy mohou působit na čtenáře nudně, avšak čím zajímavější duševní stav pisatele ovládá, tím „kvalitnější“ (=zajímavější) text leze z jeho glosy.

Spousta lidí v dnešní době žije v iluzi, že jejich myšlenky mají obrovský význam pro celý svět a všichni by je obdivovali, jen kdyby dokázali své prožívání správně zformulovat. A tak tito jedinci píší glosy na Lupu, přinášejí stále nové hlubokomyslné úvahy o webu a zkouší ohromit webovou společnost. Zaplňují síť stále dalším a dalším ničím a přitom se směle věnují své glosoterapii. Možná by bylo upřímnější přejít na psaní do šuplíku, za deset let to vyhrabat a obřadně (se slzami) spálit."

Naproti tomu jsou jedinci, kteri ani nejsou schopni zplodit souvisly text, a proto se uchyluji k parodovani textu jinych.
Take zajimava dusevni uchylka ...

Jedním ze zajímavých, i když velmi prostých, psychologických pokusů je nechat objekt prohlásit několik tvrzení o někom jiném a pak jej vyzvat, aby výroky zopakoval a místo dotyčného aby dosadil sám sebe. Efekt takového "sebe-nazírání" je založen na tom, že člověk má tendenci u jiného pozorovat a pojmenovávat především ty (negativní) vlastnosti, které se snaží u sebe samého potlačit...

Ale rozhodně nelze očekávat, že v diskusi u glosy na Lupě bude někdo znát psychologii. I když háže "duševníma úchylkama".

To je sice vsechno moc krasne, ale takhle byste odsoudil jakoukoliv kritiku kdekoli napsanou. Casto kritik musi poukazovat na problemy ostatnich lidi a veci, aby je ze sveho pohledu ohodnotil (napr. v recenzich) a presto se neda rici, ze ty problemy ma on sam... neco podobneho mu tvrdit, to mi pripomina dve hrajici si deti, kdy jedno rika druhemu to same co druhe tomu prvnimu ("Ses xy"... "Neeee, ty ses xy!").

Opravdu nebloguji a opravdu si pisu normalni denicek a velmi se tesim, az ho za deset patnact let pouziji k sebeanalyze (longitudialni sebereflexe) a dozvim se tak o sobe zas neco noveho. Mozna, ze v budoucnu blogovat budu, ale nikoli tim zpusobem, jakym si budu psat do "denicku" in real. A o to mi slo, poukazat na rozdil "denicku" a blogu.

Navic nikoho neobvinuji z dusevnich uchylek :).

To byla kritika? A herdek, měl bych se kát, já měl totiž dojem, že to byl "pokus o pohled na psaní blogu z hlediska psychologie bloggera", když se celým tím článkem psychologie taknějak proplétala... :)

Máte pravdu, takhle to má formu "ty jsi průduch" - "Ty sám jsi průduch!" Takže to napravme: Vezměte si celou svou glosu a všude, kde je napsáno "blog", tak tam si dosaďte "glosa na Lupě" a všude kde je "blogger", tam si dosaďte "já". A přečtěte si to nahlas. A pak si odpovězte na prostou otázku: "Napsal bych to teď doslova a do písmene stejně?"

A to je ta otázka, na kterou se ptám. Ale raději ji explicitně rozvedu: Když totéž, co vy tvrdíte o bloggerech a "psychoblognutích" řeknu stejnými slovy o Vás a Vaší glose, co to s Vámi udělá?

Budete tvrdit, že to není pravda? Najdete argumenty, kterými to budete vyvracet? Zamyslíte se nad tím, zda ty argumenty platí pouze pro Vás nebo zda popírají Vaše tvrzení obecně? Mohou i ti, kteří jsou objektem Vašich tvrzení, použít stejné protiargumenty? Pokud ano, vypovídá to nějak o platnosti Vašich závěrů? Pokud ne, tak proč oni ne a Vy ano?

Nebo budete s takto obráceným tvrzením souhlasit? Co se z toho dozvíte Vy sám o sobě? Změní to nějak Váš náhled na věc?

(Při pohledu zvenčí se totiž "glosa na Lupě" v podání některých autorů neliší formou ani obsahem naprosto nijak od psychoterapeutických blognutí... Ale to ani leckteré komentáře - třeba tento.) :)

Těším se na Vaši odpověď.

PS: Jistě chápete, že to není "odsudek kritiky" a že ten dotaz nijak nezáleží na tom, jestli Vy sám blogujete nebo ne. Je to jen obyčejná psychologicko-verbální hříčka. Připadalo mi, že by byla vhodným pandánem k Vašemu článku - když tu psychologii autorů webových zápisků tak hezky rozebíráte.

Navíc jsem nikde netvrdil, že někoho obviňujete z duševních úchylek - to bylo v rámci reakce na Melkorův výkřik...

Dobrá, dosadil jsem, dobrá, přečetl jsem...
a nic...
Opravdu mě ta nynější glosa ani v nejmenším neuráží. Přiznávám se k tomu, že je pro mě psaní jakousi psychoterapií, ale nepíši o žlutých kačenkách či jak jsem byl dnes naštvaný kvůli přítelkyni či něco podobného (nejlepší jsou pubertální výlevy).

Moje tvrzení mají v sobě legální prostor, který ospravedlňuje psaní určitých typů blogů, není to odsouzení všech. Nevím, zda jste si toho prostoru všiml, nebo jste text pochopil jako jasné NE všem blogům... asi druhá možnost, že? Zkuste zvolit jiný pohled a číst znovu a pečlivě...

Váš argument v počátku vaší reakce je úplně mimo. Jako kritik mohu zákonitě využít veškerých znalostí, které mám, včetně znalostí psychologických. Řekněme-li, že by se tato glosa dala nazvat "kritika fenoménu".

Napsal bych to do písmene stejně.

Děkuji za odpověď. A teď k věci:

1. Neptal jsem se Vás, zda Vás ta glosa uráží. Ptal jsem se, co s Vámi dělá... Proč máte dojem, že Vás obrácená varianta měla nebo mohla urážet? Proč jste to napsal? Máte dojem, že by někoho mohla urazit? Proč?

2. Tvrdíte, že nepíšete o žlutých kačenkách a o tom jak jste byl naštvaný na přítelkyni. Máte pravdu. Napsal jste glosu jako úvahu o blogoterapii. Jaký je v tom rozdíl? Pokud tvrdíte, že "nejlepší jsou pubertální výlevy", lze to chápat jako ironii i doslova, předpokládám, že jste to ale psal jako ironii, že tedy pubertální výlevy nepovažujete za nejlepší, ale naopak za něco strašného. Co je podle Vás pubertální výlev? Jak se pubertální výlev projevuje, jaké jsou jeho rozpoznávací znaky? Proč jste použil v této souvislosti právě tento výraz? Může být Vaše glosa označena rovněž za "pubertální výlev"? Jakým výrazem byste ji sám označil?

3. Proč máte potřebu se neustále bránit a tvrdíte, že "neodsuzujete", když jsem nepsal ani slovo o tom, že něco takového děláte? Proč si myslíte, že jsem text pochopil jako NE blogům? Máte pro to nějaký důvod?

4. Problém totiž není v "mém argumentu", problém je v tom, že z Vaší glosy není jasně patrné, že se jedná o "kritiku". Já jsem například doteď opravdu žil v domnění, že jste psal "glosu o blozích a blogování z pohledu psychologie". Navíc má slovo "kritika" víc významů: "Posouzení; zpochybnění; distancování se, negace něčeho", takže pokud budete dál trvat na tom, že jde o kritiku, bylo by dobré, abyste ujasnil, v jakém smyslu to používáte. Jde o posouzení? O posouzení čeho? Nebo jde o "distancování se od něčeho" - třeba od pubertálních výlevů a psaní o kačenkách? Proč cítíte potřebu se od takových věcí distancovat? Či snad něco zpochybňujete? Zpochybňujete nějaký fenomén? Jaký fenomén zpochybňujete? A v jakém smyslu používáte slovo "fenomén" - jako "cokoli vnímatelného smysly" nebo jako "neobyčejný, vynikající jev či úkaz"?

Opět to shrnu do několika otázek:

- Lze učinit z vašeho závěru i přenesený závěr: "Napsal bych to o sobě do písmene stejně"?

- Pokud nelze, tak proč? Proč nelze tytéž vývody, které jste publikoval, vztáhnout na vás?

- Co si myslíte o tvrzení: "Pan Martin Pírko si v této glose posiluje vlastní názor na sebe sama tím, že se vymezuje vůči některým, z jeho pohledu 'pubertálním', zápiskům na blozích"? Lze říct, že to "upozorňuje na autorovy nevědomé pochybnosti o jeho vlastní osobě"? Pokud ne, tak proč ne?

Opět děkuji předem za odpovědi.

PS: Jistě se nezlobíte, že Vás tu nutím do takové sebereflexe. Když ale ona je ta psychologie opravdu velice hezká nauka a často nám říká víc o nás samotných než o ostatních...

1. Protože díky vašim reakcím poznávám, že vás uráží... jinak (jestli tomu tak není) nevím, o co vám jde...

2. Pubertální výlev... Pane, psal jste někdy v pubertě nějakou milostnou poezii? To je pubertální výlev, lépe to snad definovat nelze. Moje glosa může být kýmkoliv označena jakkoliv, ale objektivně jí lze nazvat úvahou či kritikou. To, že šlo o ironii, pochopí snad každý.

3. Protože se exaltovaně přete. Mnohokrát se mi stalo, že lidé se se mnou hádali a podsouvali mi tvrzení, jenž z mých textů prostě a jednoduše nevyplývala.
a) cítíte se uražen (jako bloger či jako člověk) nebo
b) patříte mezi milovníky debat a diskusí (ne-li flamewarů)

4. Kritika má jeden význam a to kritika. Jakýkoliv pokus o překlad do jiného jazyka (tzn. češtiny)z jazyka, ze kterého bylo slovo přejato, omezuje původní význam tohoto slova. Podobně "fenomén" lze chápat jako vědecký pojem snadno dohledatelný v odborném filosofickém slovníku. Vaše napadání má charakter "chytám ho za slovíčko".

Opravdu si nemyslím, že jsem nějaký pubertální pisálek, ale to už nechám na jiných. Přeci jen nechci sám sebe soudit a výsledky předhazovat ostatním jako jasná fakta.

Váš urývek má něco do sebe. Opravdu jsem se snažil něco napsat proto, abych se podíval, jak to vezme internetová společnost. Možná v mém nevědomí hrály roli nějaké pochybnosti, ale ty se touto debatou rozptýlily, protože jsem zjistil, že čím víc o tom přemýšlím, tím víc s textem glosy souhlasím. Až vy jste mě donutil k bedlivému uvažování a proto vám děkuji.

Ale teď mám takový dojem, že další debata je více než zbytečná a nebude mít žádný praktický význam ani pro jednoho z nás. Avšak chcete-li, pište... pobavím se :). Bohužel si podobným psaním příliš nevyděláte, nevzděláte se a váš čas tak zůstane ztracen bez smyslu.

OK, uzavřeme to:

1. Mne neuráží. Měla by snad? Pouze mi připadá, že je (váš text) přesným příkladem toho, co sám popisujete, a jediný rozdíl mezi "žlutou kačenkou" a Vaším textem spatřuji v tom, že Váš text se navenek snaží tvářit tak, že "žlutou kačenkou" není. Zeptal jsem se Vás na to (Zeptal. Netvrdil jsem to.) a Vy jste se začal zuřivě bránit, což mě vedlo k jistému podezření...

O psychologii s dovolením "něco málo" vím, proto mi připadalo lepší se takhle zeptat než Vám přímo napsat "vždyť děláte totéž!" Ona totiž otázka bývá účinnější než nějaké argumentování, obzvlášť v psychologii. :)

2. Tak je to glosou, kritikou, úvahou či ironií? Dále viz bod 4.

3. Všimněte si prosím, že jsem Vám nic nepodsouval, nehádám se s vámi, nekladu argumenty, pouze se Vás opakovaně ptám, zda můžete být sám v pozici objektu své glosy a ptám se Vás po významu Vašich slov. Mé otázky ve Vás asi vyvolaly obranný reflex a sám děláte to, z čeho viníte mne - podsouváte mi nějaké motivace a exaltovaně se přete, i když není patrno s čím - přete se s mými otázkami? Přete se s jejich formulací? Přete se se svými odpověďmi na mé otázky? Přete se sám se sebou? Se svými představami o mé motivaci?

Až budete o psychologii vědět víc, tak si uvědomíte, co jste o sobě vlastně řekl. Zapamatujte si to: Zeptal jsem se Vás, proč mi tvrdíte, že "nic nenapadáte", když jsem nikde nenapsal, že tak činíte. (Tenhle prostý trik zná každý policajt - a to nemusí být psychologie jeho koníčkem!)

4. Mýlíte se. Stačí si vzít k ruce slovník cizích slov. Jistě znáte práce Watzlawicka (nebo z českých třeba Vybírala) o psychologii komunikace a jistě víte o nutnosti společně sdíleného kódu v komunikaci. A pokud použijete slovo "kritika", které má víc významů (pokud o tom nevíte, není to moje chyba) a nechcete či nedokážete sdělit v jakém z těch významů jej používáte, tak se nedivte, že je vaše sdělení nedešifrovatelné a že jej recipient nedokáže přijmout tak jak jste jej zamýšlel...

5. Děkuji za ten odstavec "Váš úryvek..." Pokud nebyl míněn ironicky a pokud jste se opravdu zamyslel nad tím, co jste napsal, splnily mé komentáře účel.

Mimochodem - opravdu se nemusíte starat o to, co si vydělám, jak se vzdělám a jak naložím se svým časem. Vždyť i já se dobře bavím - a to je to hlavní! :)

Na závěr Vám prozradím svou motivaci: Váš text mě pobavil tím, jak se jím proplétá nenápadné sdělení, že "oni si tím léčí psychologické problémy". Což není samosebou nic špatného a soudný člověk to o svém "subjektivním psaní" (ať je to blog či glosa) přizná: "Ano, je to psychoterapie". I Vy jste to udělal. Ovšem z nějakého důvodu jsem nabyl dojmu, že své psaní považujete za něco "jiného" než "žlutá kačenka". Protože jste v článku dával na odiv své "psychologické znalosti", tak jsem si řekl, že by bylo zajímavé Vás v tom trošku nechat pochodit a nevpálit Vám rovnou "Pírko, ten text je stejný plk jako to popisované bloggerské blábolení". A ačkoli jsem Vás na počátku upozornil, že se jedná o "psychologickou metodu", tak jste na to skočil s rozběhem a prozradil jste o sobě (a tím i o své glose) víc, než si v tuto chvíli asi připustíte. Víc než o mně, tomu věřte... :)

Mimochodem - bloggerek jsem viděl asi patnáct.

Pane Pírko, děkuji za Váš čas, který jste věnoval psaní odpovědí a doufám, že je jednou použijete coby "longitudiální sebereflexi". Do té doby můžete na sebe aplikovat svou poslední větu a hodně se vzdělávat... :)

PS: Gogol pravil cosi o zrcadle. Jistě to znáte... Bylo mi ctí být Vám na chvíli zrcadlem.

;) pěkné
napište mi mail, budeme si povídat dál, pane Zrcadlo. Ne?

Wow! Udělejte z vašich komentářů samostatný článek (a pošlete mi, prosím, na něj odkaz), protože ve vašich komentářích se skrývá mnohem více přínosného, než vůbec tušíte. (a to myslím upřímně bez urážlivého podtextu ;-).

adt, jestli fakt chceš vidět blogopsychózu, tak si přečti tyto komentáře (od Radka Hulána) http://www.dgx.cz/trine/item/open-source-vs-closed-source

to by pythoni mohli rozpravat a rozpravat (o tej parodii), ze? ;-)