Vlákno názorů k článku Bruce Schneier: Internet věcí přinese útoky, které si neumíme představit od Ivan Nový - když jdete po ulici, každý vás může praštit...

když jdete po ulici, každý vás může praštit po hlavě a vzít vám peněženku a přesto to nikdo neudělá.

V tom lepsim pripade to dopadne jako s androidem. Lidi, co neponechavaji nic nahode,si budou vybirat vyrobce a produktove rady s bezpecnejsi platformou, ktera umi nektera nastaveni povypinat a je kde vyrobce je aktivnejsi ve vyvoji oprav a jejich distribuci.

V kazde domacnosti bude icentralni pult firewall integrovany s AV nebo jinou analytikou, kde bude mozne definovat bezpecne chovani a politiky a ovladat veskera zarizeni.

V tom horsim pripade,to bude adhoc HW a SW s tlakem na minimalni cenu, bez ocekavani ze vyrobce chybu opravi a ze vubec koncovy zakaznik bude schopen zarizeni fixovat.

Bude celkem zajimave sledovat, jak se situace bude vyvijet az se objevi prvni rakety (opravdove prušvihy). Koncovy zakaznik o bezpecnosti moc nepremysli.

Vyvoj HW a SW s cilem uspět na trhu není sranda. Prostoru pro chyby je spoustu a vidíme to každý den. Bohužel objem zařízení s IP adresou na domácnost se zvětšuje a je otázka, jak taková zařízení spravovat.

je pravdou že aplikace nebudou určitě všeřešící, a spíš než zajišťovat bezpečnost, ji budou mít snahu zvyšovat. Nadruhou stranu platformy budou muset zůstat dostatečně otevřené, aby byly schopné reagovat na aktuální vývoj. Bude třeba vytvořit nové standardy a to jak technické, tak organizační.Zatím to však opradu vypadá že IoT má nakročeno spíš k Internet of Hackable Things.

Pro většinu lidí je určitě nepřijatelné někoho praštit po hlavě. Co je však pro většinu snesitelné je míra nezodpovědnosti při rozhodování zdali je něco bezpečné nebo nebezpečné.

Podle vědců existuje nenulová pravděpodobnost, že naše civilizace generuje už takové množství strukturovaných signálů, že by mohla být objevena, proto zde existuje souboj s časem, zda se nám podaří vyspět tak, abychom případnému nájezdu mohli čelit. Těžba vyspělých civilizací bude pravděpodobně probíhat těžebními roji, kdy roje miniaturizovaných robotů doslova planetu sežerou, sestaví z ní přepravní loď a tu vyšlou kýženým směrem. Takto zpracovaný materiál může putovat stovky let, takže aby to pro vzdálenou civilizaci mělo smysl, může být v dosahu do 20 světelných let a to už kdyby přeprava byla na základě našich konvenčních technologií.

Jakmile cizí civilizace dospěje k tomuto bodu, začne vypouštět hornické robotické roje a ty ji zajistí pravidelný přísun materiálu po uplynutí úvodních cca 120 letech (délka trvání cesta tam a zpět k nejbližší hvězdě konvenčním pohonem).

Všechny tyhle úvahy kolidují s Einsteinovým limitem rychlosti pohybu ....

Naučili jsme se obrábět hmotu na úrovni atomu, například díky elektronové litografii, viz konstrukce a výroba procesorů, nyní bude třeba otevřít cestu k makroskopickému obrábění, které může využívat "podobných" principů.

Před 30 lety se 14 nm technologie taky zdála nerealizovatelná.

Třeba bychom mohli takovým zrcadlem a umělým slunečním větrem k Měsíci přifukovat metan z horních vrstev atmosféry Titanu :-)))

Heh, 120 let k nejbližší hvězdě s konvenčním pohonem? Přestaňte čubrnět na Hvězdnou bránu v telce, ať nejste za pitomce. Voyagery jsou s klasickým pohonem po pár desetiletích na 80 astronomických jednotkách. A kde maj do světelného roku. Natož čtyř a něco a ještě nazpátek… Než by doletěly k Proximě, naše civilizace již dávno bude pod nánosy prachu…

Jo, někde ještě jezdí parní lokomotivy a vy už máte vytěžen pás asteroidů… Hoďte raději zase nohy na Zem a vykládejte tyto pohádky domácnostem, z nichž některé dosud nemají ani vodovodní přípojku…

Proč by kolidovaly? Viz zde http://www.osel.cz/8796-milner-s-hawkingem-chteji-za-20-let-doletet-k-alfa-centauri.html

Nesmíte si představovat velké kosmické lodi, ale spíše mračna malých částí, které budou vysoce organizované a propojené v informační síti, což jim umožní s malými energetickými nároky využívat energii hvězd, pomocí řízeného odrazu v mračnu, jakmile to mračno získá základní urychlení.

Planety budou požírat nikoliv lopatami, ale třeba tím, že vytvoří obrovské parabolické zrcadlo, které na prostor dobývání usměrní záření blízké hvězdy a tím je naruší. Konstrukce takového zrcadla lze dosáhnout tak, že některé části mračna ve správném okamžiku a ve správném místě budou mít správnou orientaci odrazné plochy. Jinak vzdálenost mezi mezi jednotlivými částicemi mračna může být řádově stovky kilometrů a velikost částice třeba 1x1 cm. Dobývací mračno může být prakticky neviditelné.

Ve vesmíru je místa dost, záleží jen na počtu prvků mračna a na jejich sofistikovaném řízení, akce se nemusí účastnit všechny prvky, ale jen potřebné množství, které s určitou pravděpodobností budou ve správné pozici.

Transport materiálu může probíhat podobně, díky vytvoření umělého slunečního větru.

No rozvrstvení zdrojů nemá být rovnoměrné, to by bylo neoptimální, nastalo by vakuum.

Vždy bude někdo bosý a hladový.

Viz zde http://www.osel.cz/8796-milner-s-hawkingem-chteji-za-20-let-doletet-k-alfa-centauri.html

Při současných technologiích utopie. I za 20 let to bude stále jen utopie. I pan Hawking se může plést. A že se již nejednou i pořádně spletl.

Princip sám není nový, už kdosi napsal sci-fi povídku, jejíž zápletka spočívala v tom, že na plně obsazeném fotbalovém stadionu v pravé poledne kdesi v tropech všichni diváci namířili své zrcátko na neoblíbeného sudího a ten se vypařil.

A co my víme, třeba už taková zbraň existuje. Řídké prachové zrcadlo, které na povel usměrní sluneční světlo do jednoho bodu na zemi :-)))

Jasně, prachové zrcadlo. Fyzikální znalosti dnešní populace dostávají na prdel. Jak říkám, nečumět na Hvězdnou bránu, je to jen pouhé scifi. V těch je spousta super udělátek. Betmen, spajdrmen, entetýky dva špalíky men, émerik vrtačka, co se propálí co by dup až k zemskému jádru. Pak je ovšem zvláštní, že malou dírku, co do šelfu v Mexickém zálivu navrtali petrolejáři ucpávali čtvrt roku a do Indického oceánu spadlé letadlo nenašli dodnes…

"Již nyní sdílíme hudbu, fotografie a osobní informace. Je možné, že podobně budeme v budoucnosti sdílet i elektřinu?"

Pokud mate reseni na sdileni elektriny, tak ho prodejte do Nemec. Zrovna ted na prave na transportu ze severu na jih dost hapruje cela slavna Energiewende.

Cetl jste ten clanek nebo jen nadpis/abstrakt?

I kdyby fungoval ten laserovy pohon (o cemz se da vazne pochybovat), ta oplatka profrci kolem cile rychlosti cca 1/10 rychlosti svetla, protoze neni cim ji zabrzdit.

FYZIKA, pane! FYZIKA je proti Vam.

Proč by nešlo zabrzdit, oplatky budou dohromady tvořit prachové zrcadlo, zabrzdí se odrazem a distribucí záření uvnitř mraku prachového zrcadla od záření cílové hvězdy, část mraku se na to brzdění spotřebuje.

Vnější okraje mraku zabrzdí pomocí soustředěné energie světla cílové hvězdy jeho střed a vnější část bude putovat dále. Pokud bude mrak dostatečně veliký, může cestovat i k více hvězdám, než ztratí potenciál, zabrzdit nějakou svou část.

Jak se mrak prachového zrcadla dostal do pohybu, tak se i zabrzdí.

Díky IoT můžete v principu sestrojit miniaturní zrcadlo (1 cm2), které může komunikovat s ostatními, znát svou polohu a podle toho určit nastavení směru, kam bude odrážet přicházejíci světlo. Když takových zrcadel budete mít 1 milion (při ceně 10 USD na kus, náklady 10 milionů USD) a rozprostřete je v kosmu, ve stavu beztíže, tak získáte prachový mrak, který může soustředit světlo do jednoho bodu tím, že se zrcadla koordinovaně natočí správným směrem.

Jeho účinná plocha bude 10 000 m2. Což poskytne dostatečný výkon na cokoliv.

Kdyby daný prvek vážil 10g tak to celé bude vážit 10 tun a vynesení nákladu na oběžnou dráhu bude stát 3 miliardy USD.

Což pro velké státy a nebo velké korporace nejsou až tak astronomické částky.

A což teprve kdyby šlo o nanozrcadla.

Mrak, prachové zrcadlo může být libovolně řídké a mít jakýkoliv tvar. Stačí, když z mraku algoritmus vybere dostatečný počet zrcadel k natočení.

Navíc můžete využít stejný princip, který se používá v laserech pro zesílení svazku, kdy dvě zrcadla vytvářejí rezonátor, a tím ještě více zvýšit výkon daného zařízení.

A sluneční záření je zdarma.

Jediné co tomu zatím brání je odolnost nekryté elektroniky proti kosmickému záření. Zdroj energie může být světlo, jako pohon k natáčení zrcadel může být zdroj světla.

Viz například zde https://www.novinky.cz/veda-skoly/221593-svetelny-motor-neni-fantazie-ujistuji-vedci.html

Stroje těžší než vzduch nikdy nebudou létat, Fyzika pane, fyzika je proti vám.

Fyzika není proti mě, ale se mnou. Například u Marsu existuje teorie, fyzikálně podložená, že jeho atmosféru vyfoukal sluneční vítr. Viz zde http://www.osel.cz/8521-jak-slunce-ocesava-mars.html

A Titan je plný metanu, hmotnost Titanu je mnohem nižší než hmotnost Marsu, takže úniková rychlost je taky nižší.

Prachové zrcadlo může fungovat i dovnitř, vytvořit takové světelné podmínky, které povedou s nízkou, ale dostatečnou pravděpodobností k transportu rozptýlených molekul metanu do středu mraku, nebo na okraj mraku a tam je můžete jímat.

Problém je čas, ale když zasadíte les, taky musíte desítky let čekat na výsledek.

Tu si ale určuje každý sám a to vytváří tržní prostředí, které tu bezpečnost samo reguluje, každý pak volí prostředky adekvátní situaci. Dnes třeba chodí ozbrojen.

Výzkum spojených s Internetem věcí přinese spoustu „vedlejších produktů“. Představte si například, kolik vznikne aplikací pro úsporu energií a vzájemné obchodování s energiemi. Již nyní sdílíme hudbu, fotografie a osobní informace. Je možné, že podobně budeme v budoucnosti sdílet i elektřinu?

Kdo tedy bude zákazníkům poskytovat energetické a informační služby a bude koordinovat novou generaci senzorů? Dodavatelé termostatů, mobilní operátoři, sociální média, počítačové firmy? V této otázce doposud není jasno. Internet věcí můžeme vnímat buď jako další položku v seznamu konkurenčního boje poskytovatelů energií nebo jako potenciální nový zdroj tržeb a na konci této jakési mega okrajové sítě je uživatel,kterému nezbyde nic jiného než bezmocně přihlížet a povinně platit.

IoT síť se evolučně působením trhu transformuje na síť typu mesh, při dostatečné hustotě zařízení. Kombinované to bude se satelitními uzly, drony, které budou poskytovat konektivitu v nedostupných oblastech. IoT se nevyvíjí jen pro aplikace na Zemi, ale především pro autonomní těžbu surovin v kosmu. Na vytěžení čeká pás asteroidů a planetek, Titan a další měsíce planet v naší soustavě.